Svět podle Garpa

Životní "oblouk" T.S. Garpa se bizarním početím poeticky vybarvuje odstíny lidské komedie plné mladické fantazie a spisovatelské imaginace, šťastná dospělost se zbožňovanou rodinou však nakousne přemnoho závažných (vedlejších) motivů a zamíří k tragickým koncům. Zkratkovitý všeobjímající záběr (láska, sex, "chlípnost", odžité zkušenosti i katastrofy, feminismus, tolerance, smrt, trocha umírněného bláznovství ad.) představuje dvousečnou zbraň, jelikož se máločemu dostane potřebné hloubky či vyznění. (19.09.2018)

S knihou se dá opravdu těžko srovnávat, prostě nemůžete nacpat do dvou hodin 500 stránek knížky. Skutečnost, že něco tvůrci vynechali by mi zas tak nevadila, spíš mě vadilo to jak měnili obsah, kdo četl tak ví. Na druhou stranu kniha byla tak výborná, že ani film nemohl být špatný a toto byl opravdu kouzelný příběh, který bych bez knížky asi těžko pochopil, to je taky možný důvod nižšího hodnocení než bych očekával. 85% (07.03.2010)

Román Johna Irvinga Svět podle Garpa je tak obsáhlý a různorodý, že jeho adekvátní převedení na filmové plátno je takřka nemožné. Tahle filmová adaptace George Roye Hilla, který se o podobně nemožný čin pokusil již třeba i v případě adaptace Vonegutových Jatek č.5, je ale natolik strhující a dechberoucí, že si ji zapamatujete nadlouho. Nepatří možná k absolutním vrcholům dějin kinematografie, ale svým lidským, milým způsobem a poetikou ne nepodobnou o mnoho úspěšnějšímu Forrestu Gumpovi osloví každého vnímavého diváka. Je pravda úplně jiný než kniha, ale přece hluboce lidský a emotivní film... (17.02.2007)

Svět podle Garpa je mou velkou knižní láskou, a proto jsem se adaptace bál. Obavy se mi potvrdily už v první scéně. Jenny byla příliš tvrdá, Garp už byl na světě, jeho početí pak jen vyprávěno na nevhodném místě. Měl jsem chuť onu povrchně vypadající zábavu bez pořádného psychologického vykreslení postav vypnout, ale teď jsem rád, že jsem to neudělal. Jakmile se totiž děj přemístí do Garpovy dospělosti, přijde na scénu Robin Williams a hlavně dokonalá Mary Beth Hurt, jejíž Helena je přesně tak roztomilá a zároveň zádumčivá, jako jsem si ji vždy představoval. Zachráncem se nakonec stal režisér Hill, který se ukázal být příliš velkým profesionálem, než aby tak krásný příběh i přes zkratkovitý scénář zničil. Dokáže vytvořit mnoho hřejivých momentů, pomrkává na čtenáře diváka (medvědi) a u komplikované postavy Roberty se dokáže vyvarovat jakékoli trapnosti, která by jen při sebemenší nerozvážnosti přišla. Navíc vloží i scénu, která o hlavní postavě řekne mnohem víc než jakékoli množství dialogů - scénu, kdy se titulní hrdina dívá skrz žaluzie a divák tak pocítí přesně takový příval myšlenek, jaké mu poskytl v předloze Irving. Kdybych nebyl fanoušek, uvažoval bych o nejvyšším hodnocení, takhle určitě ne, protože pod Garpem si představím obrovskou salvu myšlenkově podnětných povídek, úvah a skrytých názorů, kterou do filmu dát nelze. (23.06.2007)

Když koncem 70. let vyšla knižní předloha, proslavila autora po celém světě. Právem. Kniha je vynikající výpovědí o lásce, strachu, sexualitě a smrti - a toto vše jsem v knize našel. Ve filmu už ale ne; je to v podstatě jen převyprávěná dějová linka, zcela oprostěna od psychologického rozměru knihy. Sám o sobě film stojí na pevných nohou díky skvělému obsazení a samozřejmě díky Ondříčkově kameře. Ale jestliže někdo natočí film podle takto notoricky známé předlohy, musím srovnávat. Bohužel. (07.05.2006)