Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(více)Recenze (76)
Při vzpomínce na tuto soutěž se mi vybaví odjíždějící chlápek, který měl odkoupit sošku od soutěžících (bohužel ve většině dílů dvojice nestihla k vlaku doběhnout, případně přinesla nesprávnou nebo poškozenou sošku). Právě závěrečná část byla nejlepší: podle indicií se rozhodli pro jednu ze sošek, sjeli nad jezero, přeplavali ho (já už bych v této fázi klesla ke dnu v doprovodu krokodýlů) a pak začal infarktový výstup po schodech. Ten VIP díl s Patricem Laffontem z Boyardu, který tady zmiňujete (taky si ho pamatuju jako jedinej, ostatní díly mi splývají) je ke zhlédnutí na youtube, nedávno jsem ho viděla a nezklamal. Nostalgických 70% ()
Tato soutěž byla u mě vždy až za Pevností Boyard, ale nic méně, nic lepšího k vidění nebylo (a vlastně není ani dnes). Zjistil jsem, že spousta lidí, tuto dobrodružnou hru s legendárním výběhem asi třistapadesáti schodů k vlaku, už ani nepamatuje, nebo vůbec nezná... Snad to nějaká naše TV ještě někdy, i s Boyardem, odvysílá. [7/1O] ()
Je to už dávno co jsem to sledoval, v paměti utkvělo jen pár věcí. Soutěžící musí v závěru běžet po schodech aby stihli vlak, zajímavé úkoly a výborná atmosféra. Jestli by některá z TV stanice chystala reprízu, za sebe bych rozhodně nebyl proti. Každopádně ani v dnešní době nemá Xapatan příliš konkurence! ()
Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie... ()
Soutěžní seriál, který vznikl díky popularitě starší a známější Pevnosti Boyard. Narozdíl od Boyardu je však průběh soutěže pokaždé "na jedno brdo" - soutěžící plní stále tytéž úkoly, řeší tytéž hádanky a zdolávají tentýž konečný cíl. Navíc díky tomu, že členové soutěžního týmu se v průběhu hry vyřazují a vyhrají jen dva, nepřijde mi soutěž tak férová jako Boyard, kde se o konečnou výhru či nevýhru dělili všichni a kde po celou soutěž pracuje tým jako celek. Takže vidět dva díly Xapatanu pro představu stačí a šmitec. ()
Zajímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama