Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(více)Recenze (76)
Soutěžní seriál, který vznikl díky popularitě starší a známější Pevnosti Boyard. Narozdíl od Boyardu je však průběh soutěže pokaždé "na jedno brdo" - soutěžící plní stále tytéž úkoly, řeší tytéž hádanky a zdolávají tentýž konečný cíl. Navíc díky tomu, že členové soutěžního týmu se v průběhu hry vyřazují a vyhrají jen dva, nepřijde mi soutěž tak férová jako Boyard, kde se o konečnou výhru či nevýhru dělili všichni a kde po celou soutěž pracuje tým jako celek. Takže vidět dva díly Xapatanu pro představu stačí a šmitec. ()
Tato soutěž byla u mě vždy až za Pevností Boyard, ale nic méně, nic lepšího k vidění nebylo (a vlastně není ani dnes). Zjistil jsem, že spousta lidí, tuto dobrodružnou hru s legendárním výběhem asi třistapadesáti schodů k vlaku, už ani nepamatuje, nebo vůbec nezná... Snad to nějaká naše TV ještě někdy, i s Boyardem, odvysílá. [7/1O] ()
Marně jsem si lámala hlavu nad tím, jak se jmenovala ta druhá soutěž, co běžela po Pevnosti Boyard. Dneska jsem na to přišla. Vzpomínky se vratily. Jmenuje se Po stopách Xapatanu. Už se neocitáme v prostředí staré pevnosti, ale v divoké a exotické přírodě. O dobrodružství není nouze a vlak na nikoho nečeká. Čas do jeho odjezdu se neúprosně krátí. Stihnou, nestihnou vlak? Kolikrát se stalo, že soutěžící vlak nedoběhli. Byla to docela makačka. Pevnost Boyard byla o mnoho lepší. Rozhodně by bylo zajímavé, kdyby se některá ze soutěží vrátila na dnešní obrazovky. Chtěla bych vědět jaké by měly ohlasy. Jestli by u diváků uspěly. Jedno Francouzům u soutěží upřít nemůžeme, vždycky se trefili do černého. ()
Jojo, to byla doba... Po našich vědomostních soutěžích typu Deset stupňů ke zlaté, zábavných typu Šest ran do klobouku přišly francouzské Pevnost Boyard a Stopa Xapatanu (Po stopách Xapatanu) - a já mám od té doby v podlaze vytlačené stopy, jak jsem tlačil či tahal, rozvrzané křeslo, jak jsem uhýbal a cukal... Tolik hádanek jsem za celý život neluštil (a tady jsem si skóre moc nevylepšil ;-). Soutěžící to měli leckdy pořádně těžké a záruky výhry nebyly. Na tohle bych se určitě ještě rád podíval - po nejrůznějších reality show (ala BigBrother) by to bylo osvěžující! ()
Tak tohle jsem přímo miloval, podle mě je to o chlup lepší než pevnost Boyard. Na místo ostrovní pevnosti se soutěž odehrává v přírodě, spousta vody, lesních porostů, jeskyně....parádní divočina. Mužští soutěžící plnili úkoly s tím, že si museli navzájem pomáhat aby uspěli. Jak procházeli jednotlivými úkoly, jejich počet klesal a jen ten nejlepší vyhrál. Mezitím jediná soutěžící dívka hledala požadovanou sošku, kterou musela vyhledat v předem stanoveném časovém limitu. Nakonec zbylý muž a ona žena tu sošku museli včas předat chlápkovi, který na ně čekal u vlaku. V případě, že soutěžící zastihli vlak ve stanici a chlápkovi předali správnou sošku vyhráli finanční obnos. ()
Zajímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama