Dueljant

Vizuální lahůdka, to především. Výprava, kamera, hudba, to všechno za pět (ruských). Příběh plný křivdy, krve a odplaty, ponurá atmosféra šlechtických soubojů, strohé a vážné dialogy, bláto v petrohradských ulicích mezi výstavnými paláci, nájemní vrazi s pravými ruskými kyji... Inu lebedil jsem si. Ovšem až do té doby, než kněžna Tučkovová zdlouhavě přicházela o panenství v kočáru vprostřed pitěrského bulváru - který scénáristický pes může do tak zajímavého filmu vsunout takový kýčovitý exkrement a totálně jím vykurvit jinak dobře budovanou atmosféru? I samotný závěr pak byl "hollywoodsky" šablonovitý, navíc málo vygradovaný, jaksi zkratkovitý, uspěchaný... No jo, není to holt žádný Tarkovskij. Ale v rámci komerční produkce krásný a působivý kousek. (28.12.2017)

Zápory - doteď netuším, o co tomu Jakolvovy Kalmykovi šlo. Přinejmenším na začátku. Neboť to za pomstou vzal přes hodně švihlou odbočku. Též by mi zajímalo, proč se pořád objevuje v našrot stavu chrápající na pramici uprostřed pitěrského kanálu. Jestli jako vzpomíná na veselé topení u Eskymošů, nebo do nich furt padá cestou z hospody.... Klady - výprava jak z Godunova, na ruské poměry snesitelné množství proslovů i patetického čurákování, milce Nastěnek potěší Chlyniiny dvojky. Ok, dvou a půlky. Ale vrchol kinematografie bych z toho tedy nedělal. (15.12.2017)

Asi stále platí, že v Rusku se u filmů na nějakej ten rubl nehledí, takže výprava výborná, i když při troše pozornosti si nelze nevšimnout, že exteriérů se střídá docela málo. Problém jsem měl se zvukem. Efekty střelných zbraní super, ale myslím, že rusky umím pořád docela dobře a strašně blbě jsem rozuměl. O to víc jsem si užíval až překvapivé napětí u jednotlivých soubojů. Vizuální stránka za jedna. (08.11.2017)

Souboj o čest, souboj pro peníze nebo souboj pro peníze maskovaný jako souboj o čest? Anebo souboj o čest maskovaný jako souboj pro peníze? Hlavní hrdina Jakovlev klame tělem a i když si dá divák celkem brzy dvě a dvě dohromady, stále je celkem napínavé sledovat, kam se děj vyvine. Nejzajímavější na plátně je ovšem Vladimir Maškov, jehož záporácké charisma by mu mohli závidět leckteří padouši stříbrného plátna (a toho imaxového už vůbec). Místy se bohužel tvůrci až moc opájejí vizuálními hrátkami (podařenými) na úkor plynulosti děje, ale je to ve snesitelném množství. Znalci soubojových praktik začátku druhé poloviny 19. století musejí výskat blahem. P. S. Dodatečně dávám maximum, ta atmosféra za to stojí. (15.03.2017)

V dobách, kdy Oněginem mlátila chándra, Oblomov na všechno jebal, Chlestakov kasíroval v Kocourkově úplatky a Pečorin zevloval po Kavkaze a znuděně píchal všechno, co mu píplo na radaru, byla pro ruské aristokratické degeneráty chest důležitější než délka jejich cara a chestné spory se řešily jediným možným způsobem. Prostě jste naleštili kulky, tasili bambitku a sveřepě požadovali satisfacku. A tehdy přijíždí do Leningradu neprůstřelný krutohustý profesionální ruský ruletář s pitbulovským prahem bolesti a začíná posílat popům jednoho děravého Pupuškina za druhým, avšak sovy nejsou zdaleka tím, čím se zdají být. Rusákům se opravdu povedlo krásně natočit a výborně zahrát asi nejlepší počin Sojuzmultfilmu za posledních pár let, vyvážený boršč se šťavnatými kousky romantismu, realismu, brutality a pičoidní dekadence počátku 19. století, ucelený a zajímavý manuál kokotích soubojů, navíc s vcelku kulantním a chytlavým příběhem, nad nímž by Lermontov bez zaváhání vášnivě vyprstil Gogola za vzrušeného potlesku Pikové dámy. (10.01.2017)