Posedlost

Isabelle sa tu riadne vyřádila. Za ňu 2 hviezdičky. Zvyšok je čistá psychiatria. Ďalší z filmov, ktorý nemá dej, ktorý by chápal aj niekto iný než scenárista, postavy sa chovajú ako pacienti z psychiatrie s najvyšším stupňom dozoru a celé sa to tvári ako umenie. Viem, prečo sa vyhýbam poľským režisérom vo Francúzsku. (03.04.2021)

Hysterické rozvodové psycho, přepínající v druhé polovině do Hellraisera. A trochu mi to připomnělo i dřívější Brood od Cronenberga, který byl taky inspirovaný režisérovým vlastním drsným rozvodem. Sugestivní kamera zachycuje vyčerpávající, místy komické soupeření Adjani a Neilla o to, kdo bude působit jako větší hysterka/šílenec. Adjani vítězí a je nezapomenutelná, ale Neill se taky poctivě snažil. Těžko se mi to hodnotí, protože u mě převažuje dojem, že je to uječený psycho blábol, v celku jen těžko koukatelný, ale má to svoje lahodně ujeté a extrémní momenty a ve výsledku mě to fascinuje. (09.06.2024)

Velice "ŤEŽKÝ", hutný, náročný film ... Navíc opravdové psycho, divák si již několikrát myslí, že dojde k nějakému vyřešení a závěru a film ho zavede zase na další kolej a protáhne ho dalším peklem. Je to velice Cronenbergovské, kdybych neznal jméno režiséra, rozhodně bych to odhadoval na Cronenberga. Polovina filmu je vypjaté drama rozpadu rodiny, přes psychické útrapy a šílenství manžela, přes vzpamatování se manžela po vyšinutí a jako by posedlost manželky a po absolutní bizzard, která si stále ale nechává jistý smysl a naštěstí diváka neutopí naplno ... což je jen dobře. Film obsahuje špičkové herecké výkony Adjaniové a Neilla, to je absolutní vrchol, ždímou ze sebe naprosté maximum a chvíli jsem měl skutečně strach o ně jako o herce- lidi, ne jako o postavy filmu. Není to ani tak horror, jak by se zdálo, těžko uchopitelné, popsal bych to jako "těžkotonážní psycho-dama" ... Dlouhá stopáž může být pro někoho na škodu ... (25.06.2009)

Ou, tak tohle mi udělalo pěknýho Silvestra! Andrzej Zulawksi si může pěkně naprsenej podat ruku s Davidem Cronenbergem, protože Posedlosti se vyrovnají jen ty nejlepší Cronenbergovi počiny. Ta podoba spočívá především v na svou dobu totálně úchylnými, oplzlými a nechutnými prvky, jež naštěstí ani zdaleka nejsou vším, čímž má tahle těžkotonážní sada naplněnej arzenál. On ten film začíná vzhledem ke svému konci docela nevinnou a běžnou záležitostí, jakou je po rozvodu volajicí Itálie mladého manželského páru. V průběhu filmu dostane příběh takový točky, ve kterých se budou excelentní Isabelle Adjani a Sam Neill nastřídačku ocitat ve stavech čistočistého šílenství. To je s výpomocí do hloubky napsaných postav tak brilantně zahrané, že dialogům nejde prostě nevěřit a bizarní chovaní postav nesežrat. Je to psychologická nakládačka, kterou bude mít moc rád Lars von Trier. Dále pak krev, násilnosti a sprosťárny. Film obsahuje pár scén (např.úprava masa), u kterých jsem nechtěl vidět, co se stane, a na který nezapomenu ve spojení s tímto filmem. Sugestivnost snímku je extrémní, na mě fungovala v plné síle. Pointa a konec je ještě mnohem víc What the fuck? než celý film, takže já jsem odbouranej a je tutový, že si tenhle film pustím co nevidět ještě jednou. Mazec! (31.12.2013)

V prvních minutách jsem odtušila, že se pojede stejná šarže jako Hanekeův Utajený. Naivní příměr, protože Utajený je proti Possession mateří kašičkou a to mi i při jeho sledování hrály útroby škatulata. Rozepisovat se není třeba, Nick Tow mi mluví z duše. Bizarní metafora rozkladu "takové normální rodinky" možná nepřehází životní priority, něco však určitě ano. (24.07.2007)