Posedlost

Tento nezávislý horror je nasiaknutý európskym filmovým štýlom až do morku kosti. Už od začiatku zdiaľky máva na rozlúčku akémukoľvek náznaku klišé, či stereotypu v príbehu, dialógoch, či dokonca v jedinečných hereckých výkonoch. Osobitosť celého filmu je skrytá najmä v príbehu, ktorý treba prijať taký aký je a nelámať si hlavu nad jeho racionalitou, či nad odchýlkami od jeho bežných mainstreamových kolegov. Zulawski ide naozaj cez mŕtvoly, hercov dohnal k brutálnym hereckým kreáciám a sám seba prekonal vo všetkých tvorcovských fázach. Možno to nebude posadnutosť, čo momentálne cítim k tomuto nevšednému filmovému zážitku, ale v každom prípade je to určite spokojnosť. 80%. (13.12.2009)

V zásadě se jedná o tuze ošklivý rozvod s typickými příznaky jednání pod tlakem, v poslední křečovité snaze obrodit vztah... jinak jsou ti anglicky hovořící Francouzi, žijící v útulném stínu Berlínské zdi, naprosto běžnou, šablonovitou rodinou... jen jsem je nenáviděla už od deváté minuty - způsob, jakým mluvili, jak se pohybovali, jak vyjížděli, jak zírali - a mělo být hůř - vytrvalci slabších povah nechť si přistaví kýbl... Nikdy jsem tyhle polsko-francouzské výrobny psychedelik na rozšíření vědomí neměla v lásce a o Kieslowském jsem si dokonce myslela, že je divnej... to po dnešku neplatí - kolega Żuławski ho dokázal plně rehabilitovat. A když jsme u těch antipatií, Isabelle Adjani mě nikdy nedokázala oslovit, natož oslnit, teď ale nevím, zda budu ještě někdy schopna ji vůbec akceptovat... lehko tudíž uhádnout, že se neřadím do fronty obdivovatelů jejího ultrahysterického výkonu, i kdyby se rozkrájela (elektrickým nožem), dokonce si myslím, že dát prádlo do ledničky, jídlo do pračky, zajít na nákup, mrštit síťovkou o zeď, zaprasit se vyválením v mlíku, pak se pogrcat a bez přestávky do toho ryčet je právě pro ni mnohem snadnější, než cokoli jiného... i když tedy tu postelovou scénu by, pravda, každá nedala... Zdejší hodnocení si vysvětlím taky po svém - dobrá polovina diváků dělala, že tuhle posedlost vůbec neviděla a vycenit se dokázala jen hrstka zklamaných odvážlivců... tím se dostávám k mému vlastnímu - hvězda za úzkostlivé vyhýbání se klišé - nezavadíte o kuřáka - ve francouzském filmu! i za fakt, že v záhlaví neřádil informační šotek - skutečně se jednalo o horor... A že pan Żuławski už patnáct let nic nenatočil? No toto... (16.10.2014)

Totálně šílený psycho film, který celkem brzy přechází do roviny totálně šílené psychiatrie a já nevěděl, zda mám Posedlost velebit kvůli sérii neskutečně vtahujících psycho scén nebo Andrzeje Żuławského za ty 2 hod.+ strávené u jeho filmu proklínat. Nicméně jak se mu daří během všech akčních a psycho scén vytvořit údernou atmosféru, ten povolující zbytek mezi tím často vázl a mně zůstávalo až jedno, co se mezi postavami vlastně děje. Zvlášť když jsem časem i přes valnou snahu o realismus postrádal trochu funkčnější logiku. Chápu záměrně přehnanou vyhrocenost ze strany režiséra, současně mi však vývoj děje hrající na nečekané zvraty, se snahou o psycho horror za každou cenu, nesedl, zvláště u scén, jak se během minuty oba z manželů začnou z ničeho nic řezat do různých částí těla, když se časem objeví coby šokující odhalení WTF fantaskní prvek, příp. k závěru se celý film ještě plně změní na akčňák plný šílených honiček, rvaček a přestřelek. Celá tahle šílená jízda už na mě byla jednoduše moc... Ty 3* určitě z velké části patří Isabelle Adjani, u níž jsem obdivoval, co vše zde v naprosto nevídané míře dokázala rozehrát, třeba ve dlouhém monologu na pokraji šílenství v detailu před třesoucí se kamerou nebo během několika minut hysterického záchvatu v metru. Klobouk dolů! Sam Neill mi oproti ní přišel jako nezáživný ňouma, byť se svou postavou na poli šílenství se činí taky celkem švihle. Bennentovi staršímu se i na menším prostoru povedlo vystřihnout řádně slizkého mazlíka. :o) Celkově nezaměnitelný film, jaký z mnoha důvodů nelze vytěsnit z paměti, ale párkrát jsem měl pocit, že mi z něj hrábne taky. [70%] (30.06.2024)

Mučivý portrét rozpadajícího se manželství ! Issabelle Adjani předvádí neskutečný herecký výkon,takhle chaotickou,hysterickou,psychicky na dně ženskou jsem v životě neviděl a při sledování mi bylo až nepříjemně,co vše předvádí. Francouzi tímhle dílem opět potvrzují,že jsou mistři v Hororové tvorbě a mně nezbývá nic jiného,než je v tom podpořit plnou palbou. (24.12.2013)

Neobľubujem tento druh filmových fantasmagórií, tváriacich sa ako sofistikovaná forma umenia. Mám rád uletené body horory, aké točili Cronenberg, Henenlotter či Yuzna, Zulawskeho Possession je však smrteľne vážne sa berúca kravina, absolútne postrádajúca nadhľad tvorby vyššie menovaných režisérov. Keď už nič iné, tak hlavným protagonistom sa tu aspoň naskytla jedinečná možnosť si v praxi odskúšať najafektovanejšie pózy a výrazy, aké herecký repertoár vôbec pozná. (30.01.2012)