Pusinky

"Jsem nic, nemám nic a nepotřebuju si k sobě pustit dalšího, co ze mě udělá dvakrát nic.... Co je to za příměry? Nikdo nemáme nic, nikdo nejsme nic.... Tak proč si ty svoje nic zapisuješ? ...Třeba právě proto". Klobouk dolů před Karin Bábinskou, která si to mohla namířit s Pusinkama horem pádem do jůes koláče a ... neskončila tam. Její holčičky hledají a netuší CO a jejich herecké představitelky ten zmatek v orgánech perfektně zvládly. (09.10.2007)

Silný podtext? Nevím, no nenašla jsem ho. Solidní road movie? Chvílemi ano, ale většinou jsem se šíleně nudila, protože děj nesměřoval naprosto nikam. Dobré herecké výkony? Ano, ale to je mi celkem na nic, když si vezmu, že většina postav mi byla silně nesympatická a pochybuju, že bych s některými členkami "hlavní trojice" vydržela déle než pět minut. (23.10.2007)

Budiž přínosem tohoto filmu mimo jiné to, že jsem se konečně dokázala rozhodnout a přikláním se k tomu typu světonázoru, že Shadwell je pitomec. --- Jinak nevím proč, ale film jsem si tak nějak zařadila jako druhou polovinu Vorlova Gymplu. Nezávislý snímek o dospívajících, se zjevnými uměleckými ambicemi, na první pohled mylně interpretovaný jako komerční týnejdžerská komedie, hledání sebe sama v době, kdy člověk ještě prd ví. A stejně jako Gymplu se ani Pusinkám bohužel nepodařilo doklusat až na konec cesty. Gympl vyprávěl klučičím způsobem o klucích, Pusinky zase holčičím způsobem o holkách, co jenom nechápu, proč to musí znamenat, že se zase u holek daleko víc brečí. Oba filmy i trpí stejnými problémy; jako u Vorla zaváněly oproti propracovaným klukům dívčí figury ze všeho nejvíc šablonou, tak Babinská zase opomíjí nějak vyplastikovat muže, oproti tomu zase dělá z bezradných holek někoho div ne následováníhodného a utápí se na tolik v nevyjádřitelnosti dívčího nitra, až člověk má pocit, že v tom slavném nitru stejně nic není. Ve srovnání dojmů, které ve mně dotyčné snímky zanechaly, se vysoce tyčí Graffiti epos a teprve až za ním klopýtají tyhle dívky, které já nikdy nemůžu pochopit, protože to mám taky k ženskosti daleko jako čarodějnice k přechodu pro chodce na třímetrovém koštěti. (24.08.2009)

Říká se: O kom se mluvívá- nedaleko bývá! Karin Babinská promluvila a svým názorem vyvolala v zaprděné české kinematografii rozruch. Ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu. Nebála se a právě proto si zasluhuje obdiv. Její vyprávění není plynulé, je roztřesené, chaotické, jako životy tří holek po maturitě, které dostanou od jednoho prázdninového výletu za penězi tu nejvyšší lekci. Obrovskou výhodou Pusinek je to, že se vám po konci filmu nebudou zas až tak líbit. Normální film bla bla napadá vás- druhý den o nich přemýšlíte zas a znova, chcete to pochopit. Vědět o nich všechno až se všechno to vaše přemýšlivé mučení dostane do úrovně nadpozemského krásna, který je fakt bombastický. Dlouho jsem zvažoval, přeci jen nějaká ta překotnost působí rušivě, ale už jen ten herecký výkon Sandry Novákové, která pro mě byla v Ordinaci neskutečným semínkem zla, si zaslouží tu pátou*. Její herecký pokrok je neuvěřitelný! Poesáku! (12.09.2008)

Pusinky jsou rozhodně nejrealističtější český film, co jsem viděl. Konečně jsem se dočkal toho, že postavy nejsou jenom loutky lámající ze sebe dialogy tak toporné (Klíne, sbalíme ňáký štěrbiny), až si člověk vzpomene na Rodinná pouta. Scénář sice má několik úletů (každý jsme nic..., závěrečný zoufalec vs. vytrvalec), ale jinak působí stoprocentně realisticky (věřte mi, výraz blbka existuje!). Dokonce se dostalo i na několik vtipů, co mě totálně odrovnaly. Osa příběhu je sice lehce kostrbatá, tedy na první pohled působí jako slepenec událostí, ale na pohled druhý je to pečlivá gradace a vývoj postav, který je tak reálný, až člověka zamrazí. Přeloženo pro lidi, fakt jsem těm holkám žral všechno, co udělaly. Vše je propojeno svižnými hudebními sekvencemi, které v podstatě fungují jako pauza mezi silnými scénami. A že jich v Pusinkách není málo. Herečky jsou naprosto bezchybné, takhle dobře hrát v českém filmu jsem už dlouho nikoho neviděl. Když jsem dnes shlédl Uvolněte se, prosím s Petrou Nesvačilovou (vřele doporučuji, geniální rozhovor), nevěřil jsem, že to opravdu byla ona, kdo to zahrál. Nijak pozadu za hlavními představitelkami nezůstal ani Oldřich Hajlich v roli Vojty, který byl do příběhu implantován velice zajímavě. Ano, čekal jsem POUZE otravného mladšího bratra, co budou tahat s sebou. Jeho úloha je ale mnohem důležitější. Režii snad není ani potřeba vyzdvihovat, protože (a teď přijde největší klišé) Karin Babinská prostě ví, co chce a umí toho dosáhnout. Je vidět (teď přijde to druhé největší), že za ty roky práce na projektu získala přesnou vizi a nemusela potom tápat. Nevím, kde se cit pro tenhle naturalismus v té na pohled křehké blondýnce bere, ale má ho. Už se těším, až natočí něco dalšího, což, jak jsem zjistil, závisí na tom, kdy se Petra Ušelová utrhne z vytížení Ulicí (chápeme, že jako obživa je to fajn, ale zachraňování české kinematografie se cení víc ;-) )a napíše něco dalšího. Minimálně jeden člověk na to půjde stoprocentně :-) (11.04.2007)