Miami Vice

Rozhodně povedená žánrovka...sice podle seriálu, který bych už dnes nikdy nemohl sledovat, ale je to vlastně jedno. Hlavně, že je u toho Michael Mann. Ten sice nemívá úspěch po finanční stránce, pro nás diváky je však hlavní, že vždycky dokáže natočit správně dravý film, který má duši a nezapadne do šedi toho zbytečného z roku 2006. Obsazení je velice sympatické...Colin Farell byl tehdy in a ačkoli jsem Jamieho Foxxe začal považovat za hojně obsazovaného herce a hvězdu až před pár lety, už tehdy celkem válel. Mezi dvěma detektivy je rozhodně cítit ona pověstná chemie a vše šlape na jedničku. Pro mě dobrá kriminálka, která sice v jedné chvíli ztratí tempo, ale pokud znáte tvorbu Michaela Manna, jistě víte, do čeho jdete...75% (16.01.2015)

Posazení diváka do rozjetého vlaku může být v případě rychlého a srozumitelného popsání situace velkým plusem. Tady to vyšlo tak na půl a z toho průměru už snímek nevybruslil. Mann je specialista na přestřelky, jenže ty mě moc neberou, a tak je pro mě nosnou konstrukcí romantická linie filmu a Colin Farrell s vizáží německého pasáka. (10.07.2011)

Tuctový příběh a nezajímaví hrdinové, ke kterým člověk nemá moc velkou šanci cokoliv cítit. Přesto je Miami Vice výjimečný a zajímavý snímek, protože Mann zkrátka pěkné obrázky spojené s dobře vybranou hudbou umí. Digitál vyvolává dojem autenticity, díky čemuž je sledování filmu i přes banalitu a okoukanost zobrazovaného působivým zážitkem. (25.11.2006)

Mizerové potkali Collateral v Mannově nejosobnějším audiovizuálním fetiši jeho dosavadní kariéry, který atmosféru pumpuje z přestřeleného testosteronu (dokonale nablýskaný „look“, drsné řeči), aby ji následně pracně ždímal v adrenalinové akci, které ač je zoufale pomálu, patří k tomu nejrazantnějšímu, co prozatím Mann natočil. Experimenty s digitálem jsou stále diskutabilní, nicméně nutno jej pochválit za odvahu je použít v ryze mainstreamové záležitosti pro široké publikum. Farrell s Foxxem jsou učebnicovým příkladem chlapského přátelství, nicméně v poloze osobního života jejich velkých lásek jim režisér mohl do úst vložit i nějaká intimnější slova, jež jsou v takové chvíli důležitější než formální rozprava v podobě zamilovaných pohledů a sexuálního chtíče. Avšak i tak se jedná o delikátní podívanou, jejíž kriminální zápletka vystačující pro epizodu seriálu je předvedena v podobě té nejnačechranější cukrové vaty, již sníte během chvilky a až potom si uvědomíte, že to vlastně dohromady nic nebylo. (15.10.2006)

Osobně nevím (a možná i trochu nechápu), proč se Mann na stará kolena pustil do digitálního filmování, ale zřejmě potřeboval trochu rozptýlit a změnit nářadí. Výsledek je vizuálně rozpačitý a Miami by určitě slušely jasnější barvy a méně "krupicové kaše"... za tím mravenčením a neposedností každého záběru však nijak nezaniká duše filmu, se kterou si Mann opět pohrál s pozorností největšího puntíčkáře. Zapomeňte na původní seriál, zapomeňte na Mizery, Mannova vize je úplně jinde a táhne se jako velepříjemná medová slina, ve které sice o nic moc nejde, ale přesto cítíte, že je "smooth". Foxx i Farrell jsou jenom loutkami v rukou režiséra a snaží se tvářit pokud možno cool... jde jim to stejně jako všem ostatním rekvizitám... naleštěným člunům, autům a budovám. Mann k ničemu nepojme přehnaně vřelý vztah, nikdy nesklouzne do klasického buddy klišé a když už nečekáte žádný závan akce, vytasí přestřelku, která vám rozvibruje ušní bubínky na hranici snesitelnosti (stejně jako velmi chytře využívaný soundtrack). A zbytek? Žádné hlášky, žádná velká gesta, žadné macho momenty, o které byste se mohli opřít. Snad jen velmi osobitý způsob snímání, který svou jednoduchostí až provokuje. Pro někoho byl (r)evolucí v akčním žánru M:I-3, pro mě je to Miami Vice. Eat your shorts, Abrams. :) (15.08.2006)