V zajetí rychlosti

One man show, aj takto by sa dala nazvať táto výborná road movie. Až nápadne pripomínajúca príbeh Alvina Straighta. A.Hopkins je maximálne presvedčivý ako vždy a príbeh si zamilujú všetci bez ohľadu na to, či sa im motorky páčia alebo nie.Film je dokonale vyvážený, niet mu v podstate čo vytknúť. Veľmi ma pobavil vtip:" Aj na staré bendžo sa dá zahrať zopár pesničiek". Určite jeden z najlepších Donaldsonových filmov, ak nie najlepší. Film 80%. (14.02.2009)

"Nemám brzdy, nepřijel jsem brzdit, ale jet. Nač padák? Nechci skákat padákem, ale chci uskutečnil rychlostní rekord. Nemám ochranný oděv, zato mám kvalitní košili z pravé novozélandské vlny". Štěstí přeje připraveným a Burt Munro byl připravený celá léta, aby si na svém Indiánovi uskutečnil celoživotní sen. Okouzující Anthony Hopkins v roli člověka, který na své pouti z Nového Zélandu do Utahu nejen rozesměje, ale i přinutí uvěřit, že žádná myšlenka není neuskutečnitelná. (28.04.2006)

Celkom fajn, prekvapila ma predovšetkým miestami veľmi dobrá vizuálna stránka (výprava, kostýmy, strih, uhly kamery). Bohužiaľ, s príbehom ( samozrejme hlboko hlboko hĺĺĺboko ľudským) je to už slabšie. Určite som videl aspoň 20 oveľa vydarenejších road movie. Neviem, možno mi chýbalo trocha vážnejšej atmosféry (čakal som podstatne temnejší záver), alebo mi prekážal pomerne jednoduchý typ humoru (kosenie trávy), o samoúčelnosti väčšiny postáv nehovoriac (Indián je tu len preto, aby hrdinovi dal sušené psie guľky, ha ha ha, to sme sa dnes zas nasmiali dobre). (28.06.2009)

Burt Munro je starším pánom s detskou dušou v tele. Od malička sníva o jednej veci. Pretekať so svojou motorkou Indian Scout z roku 1920, ktorú nepretržite 40 rokov zveľaďoval. Nikdy v živote s ňou ale nepretekal. Teraz cíti, že je ten správny čas. Cesta z Nového Zélandu až do Bonneville v USA však bude dobrodružnejšia ako sám očakával. Veľmi pekný film. Nemá zmysel komentovať kameru, hercov a podobné omáčky. Údajne by mal byť podľa skutočnosti. No neverte tomu :) (21.10.2013)

"Za pět minut na takový motorce zažiješ víc než někteří lidé za celý svůj život." Aby bylo jasno, tak nepatřím k dobrovolným dárcům orgánů, kteří "nesmrtelně" kličkují po silnici mezi auty, ale s Burtem Munroem jsem na jeho Indána usedl rád. Tady jde totiž o sen a já mám rád veterány s duší dítěte, kteří nevedou se svými vrstevníky řeči o počasí a ani s nimi nesoutěží v počtu chorob. A přesně takový Burt je. S prvním slunečním paprskem počůrá citroník a pak už jen začíná dolaďovat svou dvoukolovou lásku. Já jsem si jeho cestu k rekordu dost užil a nejvíc na mě působil ten jeho optimismus, který Burtovi přihrával samé ochotné lidi, bez nichž by svůj sen nikdy neuskutečnil. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem si hned chtěl splnit nějaký sen, ale na Everestu jsem už byl, žraloka jsem přepral, Trumpa na prezidenta USA protlačil, peníze v květináči vypěstoval a dokázal jsem ochránit své nádobíčko před deseti nejkrásnějšími ženami světa, tak už fakt nevím, co bych si měl přát. (22.12.2016)