Samurai Champloo

Samurai Champloo je pro mě lehkým zklamáním. Hlavní příběhová linie, pokud ji lze takto nazvat, je zde zredukována na naprosté minimum, které čas od času vykoukne ze stínu jednotlivých epizod. Bohužel pro mě tato linie není ani nijak úžasná, je tak jednoduchá a nezajímavá, že v ní kromě onoho hledání není bez provázání s minulostí hlavních postav absolutně nic. Navíc informace o tom, kdo je ten slunečnicovej samuraj, se dozvídáme neuvěřitelně pomalu a hlavně pozdě, přitom to hledání toho samuraje je hlavní hybnou silou příběhu. Kdyby aspoň výsledky toho hledání byly zajímavější, takhle jsou jen stěží uspokojivé. ----- Jednotlivé epizody či dvojepizody jsou tak samy o sobě zajímavější, některé dokonce velmi dobré. Některé jsou hodně vtipné, některé překvapivě vážné a obsahují myšlenky, které bych zde nečekala. Kdyby takový byl celý seriál, dala bych možná pět hvězd. Je fakt škoda, že zde jsou epizody, které působí jako fillery, zejména pak jedna s baseballem je těžce mimo. Je to zarážející o to víc, že v Samurai Champloo není podle Anime Filler Listu žádný filler. Co jsem prošla pár komentářů, někomu vadí hudba. Ano, je netradiční, ale neřekla bych, že se vyloženě nehodí, spíš je to takový střed, kdy tam prostě je, ale není to otravné. Osobně mi nejvíc vadilo to přetáčení ve stylu videokazet a skákání do současnosti. Neohromily mě ani vtipné výklady historie Japonska nebo running gag v podobě soukromého detektiva Manzoua. Od průměrného hodnocení u mě seriál zachraňují skvělá animace, souboje a postavy, o kterých jsem na začátku nemyslela, že bych si je oblíbila, ale nakonec jsem jim i fandila a byla ráda za každou informaci o jejich minulosti i za napojení té minulosti na onu hlavní dějovou linii. 7/10 (24.04.2020)

Díky okolnostem se potká pirát z Okinawy Mugen, rónin Jin a velmi temperamentní číšnice Fuu, která má na výše uvedenou dvojku neobvyklé přání, najít slunečnicového samuraje. Celý seriál je neskutečný nářez. Nejde jen o to, že dostanete kotel stylové akce ze které by Miike i Tarantino bledli závistí. Seriál je neuvěřitleně originální, ať už díky postavám nebo příběhu, neobvyklé hip-hopové hudbě, která zde v tomto případě sedí dokonale, byť ji jinak moc nemusím. Chcete se zasmát a poučit o Japonsku, jeho historii, zvycích, užít si celou řadu narážek na různé kulturní odkazy a události, osobnosti? Jste tu správně. Samurai Champloo si zaslouží maximální ohodnocení. (08.07.2006)

Jedno z mých prvních anime shlédnutých před dávnými lety. A i přes tu dobu, kdykoli jen vidím název, se mi impulzivně rozjedou koutky úst do stran a vyvolá se mi lehký úsměv. V okamžiku, kdy se rozpomenu na nějaké episody, se úsměv ještě prohloubí a mozek se zaplaví dávkou kvalitních hormonů spokojenosti, protože si uvědomím, že už jsem to dlouho neviděl a je načase se asi popáté opět kouknout :-) Bezvýhradně jeden z nejlepších seriálů pro ty, kteří mají rádi akci a zábavu a rychlý děj :-) 95% (30.09.2011)

Mé první setkání s anime seriálem dopadlo velmi dobře. Hip-hopu nefandím, ale zde ho nebylo tolik, aby dokázal zkazit požitek z celého seriálu a to i přesto, že jsem zvyklá na poněkud jiné samurajské filmy s Toshirem Mifunem. Jde o klidný oddechový počin, který pobaví, rozhodně neurazí a mnohé přímo nadchne. 9/10 (28.04.2008)

S trochou nadsádzky možno Watanabeho ďalší výrazný počin (i keď tentoraz s veľkým režijným, no nie scenáristickým prispením Mamoru Hosody) označiť za postmodernú popkultúrnu anime variáciu mnohovrstevnatého románu Umberta Eca Meno ruže. Najjednoduchšie identifikovateľným žánrom je v tomto prípade historické dobrodružstvo vsadené do fikčného sveta, avšak každé ďalšie odkrývanie hlbších významov a súvislostí závisí na šírke znalostí japonskej histórie, spoločnosti, kultúry, umenia, "klasickej" povojnovej kinematografie i ich letmých aj dlhotrvajúcich stretnutí so západným svetom; predovšetkým však aj od toho, na čo pri sledovaní upriamite svoju pozornosť. Seriál však zostáva absolútne sebestačným, emocionálne silne previazaným, zábavným dielkom s jasným primárnym príbehom a rozvíjajúcimi sa postavami (Mugen a Jin síce pôsobia na prvý pohľad ako Ying a Yang, a Fuu ako infantilná komická figúrka ohurujúca len svojou roztomilosťou, no nenechajte sa oklamať) so živým pozadím. Najsilnejšou kartou je práve umné kríženie žánrov a prostý nápad použiť hip-hopovú hudbu (ktorej podlieha i dynamika a strih akčných scén), subkultúrny fenomén moderného Japonska, vo výprave naprieč érou Edo. Veľmi vyvážená a neokázalo nadčasová záležitosť, v ktorej možno čítať ako v otvorenej knihe, a pritom stále nachádzať niečo nové. A vo finále musím povedať, že už dávno som sa necítil s nejakou skupinkou animovaných postáv tak dobre a tak veľmi mi po skončení nechýbali. Návratu sa nevyhnem ;-) Toľko predbežný komentár, ktorý neskôr rozviniem. Howgh. 100% (30.12.2014)