Samurai Champloo

Jedno z mých prvních anime shlédnutých před dávnými lety. A i přes tu dobu, kdykoli jen vidím název, se mi impulzivně rozjedou koutky úst do stran a vyvolá se mi lehký úsměv. V okamžiku, kdy se rozpomenu na nějaké episody, se úsměv ještě prohloubí a mozek se zaplaví dávkou kvalitních hormonů spokojenosti, protože si uvědomím, že už jsem to dlouho neviděl a je načase se asi popáté opět kouknout :-) Bezvýhradně jeden z nejlepších seriálů pro ty, kteří mají rádi akci a zábavu a rychlý děj :-) 95% (30.09.2011)

Zprvu jsem byla zaskočená a kvůli "hip-hop" znělce jsem to málem odepsala. Prvních pár dílů jsem si musela zvykat (ten soundtrack mi vadit nepřestal), ale asi od pátého dílu, kdy se hlavní trojka vydává na cestu, se mi to zalíbilo. Každou další epizodou se pomalu ale jistě dostáváme pod kůži hlavním hrdinům, kteří nám odkrývají své charakterové rysy i svou minulost. Na první pohled se zdá, že jde čistě o komedii/akci, ale když se podíváte pozorně, najdete i temnější tóny, které na mě osobně zapůsobili nejvíc... (31.10.2008)

Pokud se vám pod slovem Samuraj okamžitě vybaví Akira Kurosawa, tak na něj hezky rychle zapoměňte. Jinak byste totiž nemuseli Samurai champloo vydýchat. Tady totiž nejde o nějakou historickou věrnost, ale zkrátka o to být "cool". Vzduchem létají gramofonové desky, šéfové Yakuzy nevylezou ven bez slunečních brýlí a v nočních hodinách ulice tajně zkrášlují sprejeři. Kýč? Ne, nehorázná zábava!!! Kouzlo Samurai champloo ale není ani tak v netradičním pojetí, jako v úžasné ústřední trojici. Charaktery všech tří hlavních hrdinů jsou (mimoto že jsou sakra "cool":)) totiž perfektně vykreslené - žijí svůj vlastní život, zamilovávají se, rozčilují se, spoupeří spolu, závidí si, chybují a navíc každá z nich disponuje nějakou to tajemnou minulostí, kterou v průběhu seriálu pomalu odhalujete. A i když některé díly slouží vyloženě k pobavení (Baseball blues), v jiných narážíte na až překvapivě hluboká a citlivá témata, která byste ze začátku od SCH rozhodně nečekali. Prostě špička mezi anime. (16.06.2007)

Hip-hopová procházka érou Eda s dvěma bodyguardy a jednou nenasytnou nešikou. Každej díl má něco do sebe, je jedinečný, a každej z nich se mi líbil. Nenudila jsem se ani náhodou. Bavila jsem skoro pořád. A ačkoliv to pro mě mělo děsně protivý opening (to se mi teda nikdy nestalo :-D) - no, zase to vyvažuje ending a ani ty ostatní songy, co zazní, nejsou marný - dávám plnej počet. Jasně, s odřenýma ušima, ale byla to jízda a mně se zacuchaly vlasy :-) (03.05.2009)

Vtipne, drsne, hudebne i vytvarne proste radost pro ucho i oko. Akcni pasaze bych neprecenoval. I pres vsude pritomny humor dokaze byt Shinichiro Watanabe prekvapive vazny. Dvoji rovinu filmu, setkani historickeho japonska a toho moderniho, beru jako zajimave pozitivum. Ano purista ve me mozna ten hip-hop ne vzdy chytne, ale i ten mi casem prirostl k srdci. A ruku na nej ... co ma hip- hop a graffiti spolecneho s erou Tokugawa? (Je to podobne jako jazz a moderni vazna hudba v dramatech jidaigeki od mystru zanru z padesatych a sedesatych let.) Tedy "nic", ale podle mistra Watanabeho je to "nic" opravdu zajimavou a vtipnou fantazii, tak ze by nakonec neco ano? Absolutni bomba. Dalsi muj skoro nejoblibenejsi anime serial. (06.03.2008)