Samurai Champloo

Samurai Champloo je pěkně nekompromisní anime, v několika epizodách má vypravěče policajta z minulosti, který si je ale vědom té naší přítomnosti, jeden díl je jakýsi halloweenský non-canon speciál, nebo co (doteď ho nechápu), sype do Edo éry spoustu anachronismu s hip hop street prvky v čele, má zábavné krvavé souboje a je jasně pro dospělejší typy. (SPOILER O ZÁVĚRU ASI) Právě proto škoda závěru. A vůbec, seriál se celý tak nějak potácí odnikud nikam, aby během tří posledních epizod skončil, bez předchozího build-upu, bez výrazné jiskry, bez pocitu uzavření. (KONEC SPOILERU) Ty street art prvky jsou taky pěkně roztroušené, zpravidla ve "fillerech", kterým se v anime zřejmě ani nedá vyhnout, ale které zrovna v tomhle seriálu vůbec nepůsobí nudně. Animace je naprosto úžasná, Mugen a Jin jsou výborné postavy, ale je tu stále promrhaný potenciál. Seriál tak nějak našel zlatou žílu, ale místo, aby vytěžil, co mohl, jen pobral, co unesl a do dolu už se nevrátil. Škoda. (17.02.2013)

Priznávam... mala som vysoké očakávania. Ale toto... nikdy by ma nenapadlo, že môže byť až tak dobré. Celkom som zabudla, že hip-hopu práve nefandím a vďaka tomu si naplno užívala opening. Čo tam po tom, že Jinov zaláskovaný diel bol trápny, keď som sa pri jeho sledovaní užierala žiarlivosťou. Kašlať na tie kvílivé serenády, čo sa tam občas mihli, pretože sa tam skrátka hodili. Uch, aj zombie a baseball som schopná odpustiť... Prečo? Pritvrdilo sa. Zatiaľ, čo pri sledovaní takého Cowboy Bebopa som mohla ísť večer pokojne spať, lebo v jednej, najviac dvoch častiach sa vyriešilo dosť, Samurai Champloo permanentne končil "to be continued". Objavil sa rozprávač (podivne úchylný, ale potešil), graffiti battle, lietajúca veverička, veľa krvavých masakrov, na ktoré sa krásne dívalo, minútu za minútou dáke nové prekvapenie/možnosť sa zasmiať/vzdelať. Poučenia boli vážne (áno, deti, hľadajte si vlastnú cestu životom), ale aj... praktické, povedzme (keď je hrdina hladný, nech je žena akokoľvek pekná, žalúdok má prednosť ). No a... sakra, aj ja chcem takých bodyguardov, akých mala slečna Fuu... (03.08.2010)

Musím říct, že mě tato serie velmi příjemně překvapila. Ač nejsem fanouškem hip-hopu a hlavně kultury, která se kolem vytvořila, musím říct že v tomto seriálu bylo spojení velice zdařilé. Nevím zda ostatní, ale ja jsem se u sledování seriálu velice bavil. Vrcholem byl 9 díl a zapalené pole :-) a pak 21 díl zápas v baseballu. K dostání je i na youtube a angličtina není složitá - tak mrkněte, mohu jen doporučit. 90% (08.02.2009)

Největší chybou Watanabeho seriálu je to, že z velké části nehledí na historické skutečnosti a vsazuje do feudálního japonska lidi, kteří svou mentalitou odpovídají spíše dnešním Japoncům. Obdobnou chybu činí i tím, že v seriálu užívá mnohých hiphopových prvků. To vše je ovšem pochopitelné, přihlédnete-li k věkové skupině, pro kterou je seriál především určen, a k velké oblíbenosti hiphopu v dnešním Japonsku. I přesto zde však není nouze o zábavu a mnohé díly bych si odvážil ohodnotit i pěti hvězdičkami. Nejvíce na mě zapůsobil díl o japonských dřevorytech, v němž jistým způsobem figoroval i V. van Gogh, a také díl o dívce z ostrovů Rjúkjú, kde se na dané poměry vyskytla i poměrně hezká hudba. Velmi pozitivní je také používání mnoha vyprávěčských metod a příběhová bohatost. Několik dílů ovšem bylo takřka nesnesitelných, hlavně ty, které byly prolezlé hiphopem. Tyto díly srazily dolů můj celkový požitek ze seriálu. 8/10 (15.06.2008)

Hip-hopová procházka érou Eda s dvěma bodyguardy a jednou nenasytnou nešikou. Každej díl má něco do sebe, je jedinečný, a každej z nich se mi líbil. Nenudila jsem se ani náhodou. Bavila jsem skoro pořád. A ačkoliv to pro mě mělo děsně protivý opening (to se mi teda nikdy nestalo :-D) - no, zase to vyvažuje ending a ani ty ostatní songy, co zazní, nejsou marný - dávám plnej počet. Jasně, s odřenýma ušima, ale byla to jízda a mně se zacuchaly vlasy :-) (03.05.2009)