Star Trek V: Nejzazší hranice

Neni to az tak spatne jak jsem podle hodnoceni ocekaval, ale nejslabsi Star Trek film do te doby to urcite je. Stale jsou zde ale super sceny na zemi v narodnim parku, pisecne prostredi planety Nimbus III, setkani s bohem, nebo navrat hudby Jerryho Goldsmithe, takze co nabidnout to ma. 6/10 (19.04.2014)

Scéna s lezením na horu je svou celkovou špatností kouzelná, ale to jen stěží vynahradí celkovou nedostatečnost Shatnerovy režie. Navíc jsem nějak tak vždy chápal, že posádka Enterprise už se navzájem spřátelila, nemuselo by to tedy být demonstrováno v dlouhých dialozích bez děje. Jediné, co filmu zbývá, je sebeshazující humor, to je ale chabá z nouze ctnost. A na konci, kdy přichází epika, se už nedaří vzbudit zájem. V řadě Star Trek filmů, které jsou povětšinou chytré, je prvoplánovost a nedomyšlenost tohohle zarážející. (04.06.2013)

nejhorší, respektive jediný špatný ze všech dnes již dvanácti celovečerních filmů podle Star Treku. Shatner se sice nedávno ukázal jako nesmírně talentovaný režisér schopný dostat se až na dřeň citlivého tématu, ale schopnosti, jež projevil v oblasti niterných, hluboce osobních dokumentů (The Captains), nedovede uplatit u akčního blockbusteru. jeho režie, ostatně jako celá dramaturgie filmu vyznívají vysloveně amatérsky. tragédii dovedly do konce na svou dobu mimořádně špatné speciální efekty, které mají blíže Původnímu seriálu z šedesátých let, nežli áčkové filmové produkci konce osmdesátých. film velkou měrou mrzačí také střihová skladba. těžko spekulovat, jestli střihač byl až takový diletant, nebo zda se touto cestou pokoušel zamaskovat lacinou výpravu a jiné následky malého rozpočtu. buď jak buď, zdařilo se mu obrat o jakékoliv napětí i to málo nadějných akčních scén, které byly ve scénáři (přistání raketoplánu pod klingonskou palbou, zátah na město v pouštní krajině, nechtěně kuriózní závěrečný souboj s "Pánem Bohem", atd.). co ovšem neměl nejmenší šanci zakamuflovat nikdo, je fakt, že celá fabule je pouze děravou sítí z absurdit navěšených na další absurdity (slézání hor bez jištění, odlákání hlídky ženským zpěvem a tancem, vysvobození z "papírového" vězení, únik nekonečně vysokou výtahovou šachtou na raketových botách, nadržení Sulu s Chekovem slintající za klingonskou mužatkou, sonda Pioneer 10, které narostl warpový pohon a dostala se tak až na klingonské území, a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho...). Děje nerespektují elementární fyzikální zákonitosti ani kontinuitu fikčního světa (Spock má náhle bratra? A cože to je ve středu galaxie?), jejich zvraty se jeví být motivovány čirou náhodou, jednání postav často nebývá objasněno o mnoho lépe (především Klingoni jsou naprosto nevyzpytatelní pomatenci), akční závěr filmu vyznívá přímo jako fraška. Co je ale ze všeho nejhorší a sotva odpustitelné, z filmu se zcela vytratila veškerá podstata původního Star Treku – jakákoliv ušlechtilá teze nebo myšlenka, kterou bychom mohli vyčíst mezi řádky. namísto ní dostávají diváci jen ostudně banální frázičku, že "bůh je v našich srdcích" a míní se tím asi tak tolik, abychom ničemu nevěřili slepě, byli na sebe hodní a měli se rádi. Star Trek je ovšem krev v mých žilách, a tak přes naprosto zpackané podání a tupou sluníčkovou tezi v závěru, mám sklony vnímat především ty malé izolované ostrůvky kvalit, jakých si film přeci jen pár uchoval. Jedním z nich je Goldsmithův legendární soundtrack, dalším jsou vybrané scény blíže rozkrývající skryté kouty duše legendárních postav, pojetí prožité bolesti jako konstituční součásti lidské duše (nic objevného, ale potěší) a plno dalších nepatrných momentů a chvil, kdy zpod toho nánosu neumětelství vysvitla přežívající trocha toho zabitého potenciálu. (16.08.2012)

Z klasických šesti Star Treků je tento rozhodně tím nejslabším. Snaží se filozofovat a někdy zase vtipkovat zároveň. Navíc příběh se opět rovná obsahu epizody seriálu. Za všechno ale asi může nerozvážná a nevyzrálá Shatnerova režie, kterou si doslova vydupal. Chyba! Alespoň, že známá sestava z Enterprise si drží svůj standart. Slabší 2 hvězdy. (19.11.2011)

Pátý startrekovský film se mi nikdy moc nelíbil, ale po dnešním shlédnutí musím přiznat, že zas tak špatný není - ale ani dobrý. Kombinuje v sobě několik různých typů filmu a to je docela problém. Kirkova posedlost extrémními sporty nás zavádí do Yosemitského parku, kde si šplhá vesele a bez ukotovení po horách (Tom Cruise v Mission Impossible 2 se po něm vesele opičí), dočkáme se táboráčku a zpívání notorické písně Row, row..., a to jak na začátku, tak i na konci filmu. Padouch pro tentokrát není příliš krvelačný a nebýt toho, že je posedlý svou vizí, kvůli které se nerozpakuje spáchat sedmnáct přečinů proti smlouvě o neutrální zóně, byl by vlastně docela fajn. Klingoni sice vyhrožují a dokonce jen tak ze srandy rozstřílejí starou pozemskou sondu Voyager (I nebo II, k šestce z prvního dílu se už tenhle program nedostal), ale žádné jiné bitvy se nedočkáme, což je první závažný problém. Konečně se nám tu objevují i Romulané (jedna vcelku sexy kočka s několika štěky) a pár povinných vět se pronese i v té klingonštině, ale není to ono. Nová Enterprise je napůl nefunkční, což přináší pár komických a ještě více trapných situací, ve druhé části filmu se Star trek změní ve Star wars a nakonec i v rádobyfilozofické plky, které naštěstí už tak béčkově nepůsobí. Na závěr se dočkáme i toho Jehovy a po jeho zničení následuje přátelská párty čtyř zúčastněných ras. Kdybych to neviděl, o nic nepřijdu. Poznámka na závěr: dle posledních výzkumů leží v centru galaxie černá díra (a asi i v centrech těch ostatních), takže letět tam by bylo ještě šílenější než tady. (16.05.2006)