Grizzly Man

Treadwell, který svého času vyvolávala v Americe hodně diskuzí. Já si o něm pamatuju jen nějakou zmínku z novin. Určitě to myslel dobře, ze začátku tak nejspíš i konal, bohužel ve většině dokumentu je zachycen jako silně nemocný člověk. Slovo magor v mysli vyskakovalo až moc často. Dokument povedený. -"And what haunts me, is that in all the faces of all the bears that Treadwell ever filmed, I discover no kinship, no understanding, no mercy. I see only the overwhelming indifference of nature." (15.10.2011)

Dokument o člověku, o němž by bez nešťastného konce, kterým se "proslavil", asi slyšel málokdo. S medvědy grizzly v divoké přírodě žijící Timothy Treadwell nebyl žádný bojovník jako Dian Fosseyová (jež žila mezi gorilami) a jestli něco z Herzogova filmu vyplývá, tak Treadwellova neschopnost existovat v civilizaci a vzdorovat jejím nástrahám (např. alkohol). Většina lidí z jeho okolí, které Herzog zpovídá (ať už kritiků, nebo adorátorů), potvrzuje fakt, že se nesnažil být ani tak člověkem mezi medvědy, jako se spíše toužil stát jedním z nich… ___ To ostatně potvrzuje i mnoho záběrů, které na svých pravidelných mnohaměsíčních osamělých pobytech v divočině natočil. Nenajdeme v nich prvky vědeckého přístupu (podle odborníků na medvědy grizzly jim svou přítomností spíše škodil), ale zato nesou stopy jakéhosi absurdního pokusu antropomorfizovat medvědy a aplikovat na jejich chování vzorce fungování lidské společnosti. Grizzly Man prokládá tradiční dokumentární metodu zpovědí a rekonstrukce života zkoumané osobnosti s dlouhými minutami scén Treadwellova "videa z divočiny". Hlavně ale nepředkládá portrét "jednoho jediného" Treadwella… ___ Pokud bychom u Herzogova snímku mluvili o filozofujícím nádechu, spočíval by hlavně v neustálém kladení otázek a nabízení různých přístupů k Treadwellově životu, práci a osobnosti. Nedává k dispozici jasně definovanou tezi, kterou by v průběhu stominutového filmu dokazoval. Jednotící tematická linie odhalující pozadí tragického úmrtí Treadwella a jeho přítelkyně pod tlapami agresivního grizzlyho se nakonec ukáže být když ne marginální, tak určitě jen jedním z řady dalších otazníků. Werner Herzog vzbuzuje naši pozornost a vytváří nejednotný obraz podivína, který ze sebe chtěl mít medvěda a z medvědů lidské bytosti. (11.04.2006)

„Nemôžem povedať, že ma Timmyho smrť zaskočila. Napriek tomu som pri jeho smrti necítil takú ľútosť, ako keď mi umierali iní priatelia. U Timmyho sa mi zdalo, akoby vlastne ani nezomrel.“ Strhujúci dokument ceneného nemeckého extravagantného režiséra Wernera Herzoga (NOSFERATU) má krásne zábery divokej aljašskej prírody, nádherne baladickú záverečnú pieseň „Coyotes“ a tucty scén na zamyslenie. Ale tým najcennejším na ňom je asi to, že neponúka jednoznačné závery. Naopak, Herzog necháva zbedačeného (a ku koncu šokovaného) diváka v tomto boji samého, aby si sám spravil názor. Finálne počúvanie záznamu by som zrejme prepchal do svojho osobného rebríčka najsilnejších filmových scén, aké som kedy v živote videl. Treadwell, ktorého som videl ja, si uvedomoval svoje správanie. VEDEL o čo si koleduje. Takže to, čo sa mu stalo, bolo (azda) nevyhnutné, bola to len otázka času a on to možno tušil, bol to nešťastný človek a toto jediné mu dávalo zmysel vo svete, ktorý nedáva zmysel. Problém bol v tom, že do toho zatiahol nevinnú (asi podobne stratenú, ale to ho k tak strašnému aktu samozrejme neoprávňovalo) druhú dušu. (31.08.2006)

Mrazivý a dojemný dokument, který sice všechno, co chce, řekne během první poloviny, ale ani potom nijak zvlášť nenudí. Obešel bych se bez scén s hodinkami a popelem, ovšem jinak jsem spokojený. Příběh Timothyho Treadwella by se dal snadno okomentovat některým z mnoha notoricky známých rčení (Kdo s čím zachází... Tak dlouho se chodí se džbánem... Pýcha předchází... atd.), jenže v tomto případě by to asi bylo zbytečně cynické. Osobně si myslím, že člověk by nikdy neměl ztratit respekt a zábrany. Nikdy by si neměl myslet, že může dělat všechno, na co si vzpomene, a že pokud se toho nebojí, má na to právo. Taková nezdravá nafoukanost a takové bezohledné sobectví prostě v žádném případě nemůže dobře dopadnout. Nejpůsobivější scény: Koronerův monolog o tělech a audionahrávce, lišky, přivolávání deště, poslední záběr. (20.08.2011)

Je to pozoruhodný dokument s pár krásnými přírodovědnými záběry, ale předem upozorňuji, že je to v první řadě dokument o jednom člověku, ne o medvědech. Werner Herzog to s citem poskládal, takže nakonec ani nevadí, že hlavním hrdinou je umanutý magor, který dopadl, jak zřejmě jednou musel, ale bohužel v tom zrovna nebyl sám. Ano, připadalo mi to sice spíš jako materiál pro psychiatry, ale musím uznat, že mě Timothy Treadwell chvílemi vyloženě fascinoval. :-/ (05.10.2010)