Město ztracených dětí

Fuj - ten začátek je docela psycho a tuším, že to tak zůstane. CITÁT - Kdo ukradl ten dětský sen?........ Tak zase je tu ten podivný svět Jeana-Pierre Jeuneta (podobnost s Timem Burtonem mě napadla až později) Ale zatím se mi líbil jen v Galimatyáši v Montmartru a samozřejmě ve Vetřelčím Vzkříšení, ikdyž tam to nebylo tak poznat. Snad krom podobnosti oblíbeného herce. Zde je dokonce několikrát klonovaný. Ano je to Dominique Pinon. Tenhle příběh, respektive tyto postavy jsou opět nevěrohodné, karikatujíce sama sebe, beze špetky kloudného humoru. A navíc je tento příběh strašně uřvaný. Je to zatím nejhorší film od zmíněného režiséra. CITÁT - Víte kde najdu kyklopy?......... (23.08.2014)

Smíchejte Burtonovu slabost pro expresionistické kulisy a dekadenci s imaginací a tíhnutím ke grotesknosti Terryho Gilliama a vyjde vám něco, co se podobá právě Městu ztracených dětí. Tento ranější film Jeana-Pierre Jeuneta je jakousi pohádkou, která je pro děti až moc krutá, temná a depresivní a pro dospělé zase až moc jednoduchá. Propracovanost charakterů je zde omezena na odříkání jejich stručné historie a nastínění určité motivace, od níž se odvíjí jejich pozdější konání. Město ztracených dětí je narativně nejjednodušším Jeunetovým dílem a co se týká samotného příběhu, i v této oblasti se jedná o slabší kousek. Na začátku je nakopnuta jednoduchá dějová linka a po té film ubíhá bez jediné odbočky až do finále, což považuji za zjevný nedostatek, neboť je u tohoto filmu jasně pozorovatelná jakási snaha o vytvoření originálního světa, jakési pokroucené reality, jenže všechna snaha upadá vniveč, když nám film neumožní nahlédnout tomuto světu pod sukni a místo toho slepě následuje hlavní dějovou linii. Jsme tak vrženi do originálního světa, který ale nemáme čas důkladněji prozkoumat. To, co film ztrácí v oblasti nedopečeného scénáře, zase zachraňuje vizuální stránka. Jak jsem již zmínil, Jeunet si bere to nejlepší od mistrů Burtona a Gilliama a zdárně to kombinuje se svým vlastním stylem. Můžete se tedy těšit na bizardní postavičky, originálně pojatý svět, který si z každého časového období bere něco, zajímavé kamerové kreace a Jeunetovo typické žlutozelené barevné ladění. Na Město ztracených dětí je radost pohledět, ale když si odmyslíte překrásný vizuál a celkovou bizarnost, nezůstane nic víc než jen lehce nadprůměrná báchorka, z jejíž námětu by se určitě dalo vyždímat mnohem více, kdyby pan scénárista trochu více zapracoval. 70% (20.09.2008)

Film nepřestává po celou stopáž udivovat překrásnými a fantastickými lokacemi, a doslova přetéká nevídanou originalitou. Například to co lze všechno vytěžit z motivu siamských dvojčat, je opravdu nečekané. To jak pracují rukama, jak kouří…Jeunet a Caro nás zasypávají originalitou. Finále, dvívčin průnik do snu, je dechberoucí, brutální a děsivý. Rozhdoně se jedná o nejsilnější moment filmu. Škoda, že tvůci nepověsili ty spousty nápadů na lepší scénáristickou konstrukci, kde mohli více naznačit motivace postav a věnovat více času vysvětlování o tom kdo, proč a jak. (20.10.2008)

Moje záliba v obskurnostech, fantasmagoriích a bizarnostech sice byla částečně ukojena, ale na druhý straně mě žalostně štve hlavní náplń filmu: Totiž, že Žán Piér předvádí spíš zajímavé kulisy na pozadí jakéhosi neurčitého příběhu. Ten je možná svým způsobem i originální, ale bohužel bez větší hodnoty. Teda... nechci, aby to znělo jako suchoprdí vejlev samozvanýho umolousance z "Katovny", ale mě to vyprávění fakticky neuspokojilo. V podivném a nesrozumitelném světě se šmrdolí nespočet podivných, nesrozumitelných až protivných existencí... A tak nějak se mi zdá, že celej film spíš balancuje někde na hranici zlýho snu a obskurního nesmyslu. Nemůžu si zkrátka pomoct...Nějakou větší hloubku (a ani extra napětí) jsem v těch podivných obrazech prostě nenašel. Takže na závěr velmi nerad: Tři z pěti za vizuál, mýho oblíbenýho Perlmana a spektakulární "sexy mozek" stráčka Irvina ... Zbytek šel krutě mimo. (07.05.2010)

Řekl jsem si, že jsem dnes zralý na něco extravagantního, něco o čem pan Obsah říká: "Dobrodružné fantasy, které jde napříč více žánry (sci-fi, pohádka, drama, komedie nebo dokonce horor)." Čekal jsem leccos, ale tohle mi bylo příliš málo, nebo příliš mnoho. Příliš mnoho děje, nebo příliš málo. Příliš mnoho Petr, nebo příliš málo Pavel. Zkrátka děj, který se neděje; humor hodný pokrčení ramen, postavy dobré tak na výstavu zrůd... Ale chobotnice se mi líbila, to nepopírám, ale po 20 minutách, mě přestala bavit i ona... Samozřejmě mi to nedá, zkusím ještě delikatesy. Nebo "Keine Delikatessen"?, a říct si spolu s Ingeborg Bachmannovou: "Soll ich eine Metapher ausstaffieren mit einer Mandelblüte? / Die Syntax kreuzigen auf einen Lichteffekt?" (21.08.2017)