Odpočítávání

Podarený komorný film s dominujúcim a neprehliadnuteľným S.L. Jacksonom , ktorý sa po desiatich filmoch do roka sem tam trafí. Rieši sa tu pohľad na terorismus trošku z iného uhla a skúma, kam sme ochotní ako ľudia zájsť. Zdá sa, že dosť ďaleko, zvlášť ak má terorista tuhý korienok. Ide o milióny životov a mäsiar Jackson neváha použiť sekeru či nôž, no a zaplať pán boh, že som nebol jediný kto si myslí, že robil dobre. Rob, čo musíš mäsiar...Pri sledovaní dvd menu som si uvedomil, že si neviem narýchlo vybaviť žiadne slovenské , ale ani iné české slovo v ktorom by boli štyri dĺždne...ODPOČÍTÁVÁNÍ...zaujímavé. 80%. (05.07.2011)

Zabudla som dychat... Nevadilo mi televizne spracovanie, herecke vykony, scenar, myslienka, pointa a vsetko to okolo to absolutne vynahradili. Ale napada ma jedna otazka, ktora rezonuje naozaj pri mnohych situaciach z poslednych rokov... Kde ma ludstvo svoje hranice? Tento film vam to rozhodne aspon priblizi. Hranice neexistuju. (07.08.2010)

Pohled na otázky terorismu z jiného úhlu je fajn, dokonce moc fajn. Odborník na extrémní výslechy a agentka FBI mají zlomit zadrženého teroristu – ona používá tradiční „lidské“ postupy, on „nelidské“ mučení. Oba jsou na stejné lodi, i když jsou naprosto odlišní. A nakonec z vyšetřovacího týmu nejenom právě agentka je ochotná obětovat své zásady pro dobro většiny. Námět je skutečně zajímavý (dokáže mučení jednoho vyvážit životy milionů?), ale celkový dojem sráží několik banálních situací. Líbila se mi nevyzpytatelnost děje, jeho nejednoznačnost, ale když ze sebe Samuel L. Jackson při dopadení manželky zadrženého vyhrkne, že tohle je ta poslední šance ke zlomení atentátníka a že to nikdo nesmí posrat, tak jsem se domníval, že to následné je pouze dobře sehraná hra!! Ale když mimo jiné onu manželku podřízne jako prase na porážce nebo když jeden z hlavounů vytáhne bouchačku a nechá se o ní teroristou školácky obrat, tak můj zájem o tenhle ryze americký výlet výrazně klesá (ostatně celé jednání armádních představitelů je poměrně k smíchu). Prostě druhá polovina, ve které jsou paradoxně ty nejsilnější momenty, s nevyvratitelnými logickými lapsy vypadá jako šitá někde v poklusu.. Herecky nadprůměrné!! Velká škoda.. (30.07.2011)

Z filmové reflexe syndromu 11. září už je skoro samostatný žánr, který důsledně nahradil syndrom studené války. Thrillery postavené na bázi kolektivního ohrožení patrně výborně fungují, neboť se točí jak na běžícím pásu. Unthinkable naštěstí patří k těm povedenějším. Původem australský režisér Gregor Jordan postavil svůj nízkorozpočtový snímek především na základech konverzačního dramatu, což odráží také herecké obsazení, přičemž dialogy hercům lze bezezbytku věřit, horší už je to s autenticitou násilných scén a mučení, hlavně britský herec Michael Sheen a jeho tak známý apriori bezelstný kukuč mi vůbec neseděl se zamýšlenou syrovostí scén, filmový tvar byl zjevně zamýšlen jako naturalistický a drsný, ale výsledek hraničil s mainstremem. Ne, nevolám po drastičtějších scénách, jen mi ta všechna krev a mučení nepřišlo právě věrohodné. Každopádně stěžejní je ústřední myšlenka a poselství snímku, který se táže po hranici, kam až může exekutiva zajít ve svých metodách a nejen preventivních opatřeních. Je mučení teroristů přípustné? Američané se dobrovolně vzdali části své svobody výměnou za právě dotazované, není to náhodou cesta k nihilismu? Gregor Jordan nenatočil vůbec hloupý film... (15.06.2010)

Kde nestačí Bushův teriér Barney, servírující uprostřed Ramadánu vepřovou kotletu na porcelánovém talíři s ručně malovaným motivem Davidovy hvězdy, nastupuje strejda inkvizitor S.L.Jackson, jenž poté, co si vytře zadnici tištěnou verzí Ženevské konvence, začne pomocí stupňujících se levelů tortury vytvářet pohodovou atmosféru ke kladení dotazů. Pak nezbývá, než věřit, že bolest, hlavně ta psychická, je schopna přinést odpovědi, nejlépe pravdivé.. Tenzní hrátky s morálními dilematy na pozadí aktuální hrozby teroru a nastolení otázek, kam až lze zajít v zájmu ochrany obyvatel a státních zájmů, vás přibijí do křesla a donutí přemýšlet, kdo má vlastně celou dobu triumfy v rukou. Osobně to vidím tak, že kdo si hraje s ohněm, musí počítat s tím, že bude přinejmenším cítit kouřem a nebo přímo zuhelnatí, obzvláště když ohrožuje na životě ty, co se ohni z daleka vyhýbají. Takže nešetřit proudem, nedbat na pěstěné nehty a nějakou lidskost projevit až v případě, že se z ní nestane soupeři nahrávající slabina.. Až na výkon Trinity, u které jsem jen čekal, kdy jí zazvoní telefon v budce a ona konečně zmizí, nemám sebemenších výhrad a za ten finiš s překvapením pod plachtou u extended version, který mi připomenul povídku, co jsem kdysi dávno napsal, přihazuji ještě jednu červenou pěticípou. Allah bless United States! (30.03.2011)