Odpočítávání

Čtyř hvězdičková podívaná, která je založená na mučení a snaze získat informace. Samuel L. Jackson nezklamává, je to tu opět on ve svojí ryzí podobě a skvělé formě. Chvílemi mi bylo Yusufa líto, ovšem po jiných scénách jsem byl opět se vším všudy na straně vyšetřovatelů. Škoda, že poslední 3 minuty filmu mi blbly a já neměl ze závěru zhola nic. (02.09.2010)

Scénář: Peter Woodward .. Ostré, vypjaté, poutavé, funkční a pravdivé. Levný kabát není vůbec na škodu, protože snímek se vyjadřuje těmi osvědčenějšími součástmi, jako je výborný scénář a silné herecké obsazení ústředních rolí, kdy na "zbytečné" atrakce není prostor a ani nakonec nejsou potřeba. Intenzivní teroristický thriller vznikl i tak. Na Hollywood okrajový, o to pro náročnější diváctvo zajímavější produkt. ___ Větší část tohoto filmu je těžce myslitelná! (02.08.2010)

Tak tento kousek mi teda moc nesedl, prostě mě to příliš nezaujalo a to ani přesto, že se ten film snaží vyvolat v divákovi emoce, co to jen jde. Dokážu ocenit nápad, který je docela fajn, ale zpracování se mi nelíbilo, místy jsem se nudil a vůbec nic to ve mně nezanechalo. Možná špatné rozpoložení během sledování, možná prostě film, co neosloví každého. 50% (05.01.2014)

S.L.Jackson si střihnul jednu z nejodpudivějších rolí ve svojí dosavadní kariéře. Sledovat ho, jak řádí, je fascinující a znechucující zároveň, bohužel pro mě jediná věc, co mě opravdu zaujala na tomhle filmu. Jacksonovo počínání je možná brutální, ale omluvitelné tím, co se chystá Michael Sheen udělat. Ke konci ale možná i Jackson překročil mez únosnosti a samotný konec je dost mrazivý. Hlavním problémem je nuda, protože se tak skoro nic jinýho než mučení Sheena neděje a furt na to koukat omrzí. Ani Carrie-Anne Moss mě moc nevzala, i když jí jinak mám moc ráda. (30.12.2010)

Kde nestačí Bushův teriér Barney, servírující uprostřed Ramadánu vepřovou kotletu na porcelánovém talíři s ručně malovaným motivem Davidovy hvězdy, nastupuje strejda inkvizitor S.L.Jackson, jenž poté, co si vytře zadnici tištěnou verzí Ženevské konvence, začne pomocí stupňujících se levelů tortury vytvářet pohodovou atmosféru ke kladení dotazů. Pak nezbývá, než věřit, že bolest, hlavně ta psychická, je schopna přinést odpovědi, nejlépe pravdivé.. Tenzní hrátky s morálními dilematy na pozadí aktuální hrozby teroru a nastolení otázek, kam až lze zajít v zájmu ochrany obyvatel a státních zájmů, vás přibijí do křesla a donutí přemýšlet, kdo má vlastně celou dobu triumfy v rukou. Osobně to vidím tak, že kdo si hraje s ohněm, musí počítat s tím, že bude přinejmenším cítit kouřem a nebo přímo zuhelnatí, obzvláště když ohrožuje na životě ty, co se ohni z daleka vyhýbají. Takže nešetřit proudem, nedbat na pěstěné nehty a nějakou lidskost projevit až v případě, že se z ní nestane soupeři nahrávající slabina.. Až na výkon Trinity, u které jsem jen čekal, kdy jí zazvoní telefon v budce a ona konečně zmizí, nemám sebemenších výhrad a za ten finiš s překvapením pod plachtou u extended version, který mi připomenul povídku, co jsem kdysi dávno napsal, přihazuji ještě jednu červenou pěticípou. Allah bless United States! (30.03.2011)