Větrný démon

Demon Wind je určite pozerateľný a vzhľadom na kvalitnú atmosféru a dokonalé masky aj vysoko nadpriemerný horor evokujúci staré dobré 80. roky. Len škoda trochu „blbého“ finále... Je zrejmé, kde hľadal Charles Philip Moore inšpiráciu pre svoj režisérsky (a prakticky aj scenáristický) debut. Menovite u Raimiho, Romera, Carpentera a dokonca aj u Fulciho. Ak má človek pred sebou takéto vzory, môže byť výsledok zlý? Možno áno, ale určite to nie je prípad Demon Wind. (12.02.2008)

Ch. Ph. Moore očividne ľúbi Fulciho a talianske horory, ich vplyv je vo Veternom démonovi evidentný. Takisto má iba minimálny zmysel pre logiku a realitu - napr. benzínová pumpa na poľnej ceste opäť odkazuje na makabróznu poetiku starej talianskej školy. Náznaky hrôzy sú však veľmi účinné a vyvolávajú strach. Režisérovi sa darí vytvárať mrazivú atmosféru a navodiť pocit, že zlo je všadeprítomné. Takže, stupídne herecké prejavy a zopár lacných trikov (modré elektrické výboje) sa ľahko dajú odpustiť. Masky nemŕtvych boli výborné, ale keď sa tieto bytosti z oného sveta objavili na scéne s filmom to išlo od desiatich k piatim. Záver bol prekombinovaný. Podstatné však je, že ide o horor, v ktorom sa už od začiatku niečo deje, ktorý má rotáciu, dynamiku aj tajomstvo. (11.04.2011)

Tak tohle opravdu myslel někdo vážně? Banda mladých hipíků byla docela k popukání, některé jejich hlášky mě vážně rozesmály, ale jinak to byla docela banda ubožáků. Film mě ze začátku vůbec nebavil snad i díky docela trapným efektům. Masky nemrtvých ještě celkem ušli, ale i animované blesky a žluté šmouhy si mohli odpustit. Já blázen si myslel, že tohle je film z nějakých sedmdesátých let, ale ono to je kupodivu z roku 1990. Abych však film jen nekritizoval, tak musím říct, že zhruba od 50.minuty jsem se do děje docela zažral. Ne snad, že by to byla nějaká skvělá zábava, ale docela se mi líbila stupidita hlavních postav a zástup nemrtvých, který se pokoušel dostat do domu. O neomezeném počtu nábojů se už asi nemusím zmiňovat. 5/10 (04.08.2010)

Horror v přesném duchu 80.let - po všech stránkách. Hudba (B.Wallenstein) chvílemi připomíná Carpenterovu z jeho nejlepších fláků (hlavně zkraje), jinak převládající syntezátory typické pro onu dobu zjm. v italských horrorech a kriminálkách. Účesy rovněž dobové a démon v podobě polonahé prsatky jakoby vypadl z klipů MTV. Nijak převratný příběh sází hlavně na atmosféru a naprosto skvělé masky! Triky, představované kreslenými blesky a malovanou energií, jsou dobově mizerné, byť už tehdy se dělaly výborné počítačové (Terminátor, Propast, Vládci vesmíru, Krotitelé duchů ad.). Nejen masky připomínají italskou školu, ale i detaily - lebka s červy (žížalami), vejce, které pukne a vyvalí se z něj červi (larvy potemníka), kostlivec na kříži, mlha...Zástupy nemrtvých dají vzpomenout především na Romerovu Noc oživlých mrtvol. Sliz, rituály, prokletý dům, co více si přát! (30.03.2012)

Typický pohrobok 80-tych rokov. Znesiteľné béčko, snažiace sa (9 rokov po premiére Raimiho kultovky) kopírovať Evil Dead. Je to poznať hlavne na maskách, násilí a situovaní deja do chaty, z ktorej je nemožné dostať sa von. Scenár hrozný, k tomu predpotopné CGI (našťastie je to len pár desiatok sekúnd), nesympatické postavy a samoúčelné násilie. A woodoo na Tahiti? Nepomýlili si to náhodou s Haiti alebo s Afrikou? (03.03.2018)