Babička

Nadprůměrné dílo české kinematografie protektorátní éry se ne náhodou soustředilo na jednu z nejkrásnějších a největších knih naší literatury - BABIČKU tragické Boženy Němcové. Úcta a láska k prostému českému člověku, vůle po životě ve vzájemné úctě a klidu i smíru, jimiž je možno také řešit lidské spory, to všechno je vtěleno do tohoto mimořádného díla. Mnoho napoví jména tvůrců scénáře (Karel Hašler, Václav Wasserman) i režiséra (František Čáp, pozdější spoluzakladatel moderní jihoslovanské kinematografie titovské éry). A ještě více dopoví výkony - a následně i jména - hlavních představitelů. Terezie Brzková se stala přímo symbolem moudrého vědoucného ženství Magdaleny Novotné; Tanské mladičká Barbora-Božena Němcová by snad i dodatečně měla být doceněna; další spolukomentátoři tu vyjmenovali řadu srovnatelných alternativních hereckých kreací. Bez těchto zvláště účinných forem protinacistické rezistence není možno postihnout hloubku odporu a nepřátelství, které naši předkové chovali vůči německým okupantům, a následně i postoje, které vedly k nedoceňovanému Květnovému povstání českého lidu. Tragičnost tohoto nacisty a henleinovci vynuceného ukončení dlouhostaletého německo-německočeského soužití vynikne i na příkladu samotné Němcové. Zatímco z Barbory Panklové se stala horoucí česká vlastenka a hvězdná spisovatelka i tragická veřejná činitelka své doby, její bratři, další postavy BABIČKY, se do rodných Ratibořic podívali v roce 1866 jako Němci, vojácí okupační pruské armády. Půdorys vlasteneckého sentimentu v nejlepším slova smyslu, který do filmu vnesl zřejmě právě Karel Hašler, budí i po desetiletích oprávněný respekt. A úctu a vážnost, které nemají daleko k slzám vykoupení a katarze. (20.10.2007)

Dobře natočený film, který se věrně drží slavné předlohy, které se stává je lepším ve chvíli, kdy si divák uvědomí, v jaké době vznikl a pozná, komu patří poslední Barunčina replika ve filmu. Hereckému ansámblu vévodí dokonalá Brzková, nejlepší představitelka Babičky široko daleko, moudrá, hodná, pečlivá. (29.01.2010)

I když jde spíše jen o průřez literární předlohou, je to průřez v mnoha ohledech zdařilý. Atmosféra venkova je zachycena nádherným téměř dokumentárním způsobem a postava babičky v podání Terezie Brzkové jako by doslova vystoupila ze stránek knihy. Ten kdo zná předlohu však bude mít pocit, že se příliš chvátá a mnohé z motivů jsou jen tak v rychlosti zmíněny a už se spěchá jinam, což je poněkud v rozporu s neuspěchaným tempem předlohy. Řada motivů navíc krácením ztratila základy na nichž je v knize postupně budována. Na druhou stranu však kniha patří k základnímu vzdělání každého Čecha a tudíž snad nebude problém si tyto základy základy dosadit přímo z paměti. Pokud mi něco nesedlo, je to možná až zbytečně velký prostor pro Viktorku, která je v knize jen vedlejší postavou, často jen dokreslující atmosféru doby a místa, i když chápu, že jako jediná má potenciál přidat příběhu dramatický náboj. (04.02.2010)

Filmársky je všetko dobre zvládnuté, babička je ako vystrihnutá z knihy, presne takto som si ju predstavoval. Ani nie predstavoval, ale tušil, lebo rovnaké charaktery stvárňuje rovnaká herečka aj v klasických českých rozprávkach. Tie ale majú oveľa silnejší dej a zaujímavejšie spracovanie. V Babičke prináša trochu oživenia asi len Viktorka so svojim osudom a zaujal ma ešte úplný záver. Inak len dosť veľká lyrická nuda asi podľa knihy, s tým tvorcovia filmu nemohli pohnúť. (12.06.2013)

Straaaašne sentimentálneeee poňaté a straaaašneeeee odklonené od reality. Táto filmová (či nebodaj divadelná) Babička má prehnane citlivý duch, čím sa ukazuje v pozitívnom svetle, ale tak to v živote nefunguje, každý ma slabšie chvíľky a tie tu prídu len so smrteľnými tragédiami. Netvrdím, že novšia (farebná) verzia je úplne iná liga, ale je to jeden z tých mála českých filmov, na ktorých som v detstve vyrastal a ktorý mi príde o štipku viac civilnejší. Keby som však cynickejší a videl by som ju dnes prvýkrát, možno by som dal neutrálne hodnotenie. Lenže nevidel a teraz vnímam Čápov film, v ktorom nejde miešať (významné) literárne dielo rečou poézie i divadla zároveň, film je samostatnou jednotkou. Čo môžem pochváliť, je slušná vynaliezavosť údolných priestranstiev a citlivé strihové skratky. A ten nefalšovaný záver. Ale keď sme už pri tých vzťahoch a monotónnej kompozícii dramatického celku, očakával by som, že Babička bude tá, ktorá sa dostane k obyvateľom a nie obyvatelia k nej. Je to taká nenápadná poznámočka krásy, ale pre dej určite prínosná. (16.09.2014)