Atrakce švédského zájezdu

Pokus o mezinárodní evropskou tragikomedii, v níž se nakonec budou prolínat jen dva příběhy. Švédský zájezd důchodců je zde jen jakýmsi rámcem, kdy se na pozadí krás té které země odehrávají tragédie, o nichž důchodci samozřejmě nemají tušení. Český příběh sleduje, jak špatně umístěná silnice, dům a zatáčka mohou do blázince přivést otce od rodiny, jugoslávský má za hrdinu řidiče kamionu, který chce přilepšit rodině a zaplete se do nebezpečného obchodu s drogami. Problém je v jisté zmatenosti vyprávění, podivných skocích v ději a posléze dlouhých, nicneříkajících záběrech třeba jízdy kamionem. Češi jsou podaní jako banda mírně duševně vyšinutých jedinců, jednajících hodně zvláštně. Z toho má plynout onen komický prvek, ale jak pro koho. Nejvtipnější je asi bivak kominíků na střeše kostela a dole přihlížející policajt a předseda národního výboru. Ale i v tom tragikomickém směřování je film nevyvážený - někdy těžko říct, jak kterou scénu sám režisér myslel. K lepšímu vtažení do děje nepřispívá ani hodně zmatený začátek, kdy se děj tříští asi na pět různých lokalit, a použití několika jazyků bez titulků. Samotné příběhy nám na konci vlastně zase tak moc nedají - ten s drogami je vyloženě laciný, ten český je originální, ale podivně vedený a podle mne nedotažený, protože míchá několik různých poloh i žánrů. (17.07.2013)

Československo-jugoslávská koprodukce v neuvěřitelné česko-chorvatsko-srbsko-švédsko-neměcko-anglicko-turecko-maďarsko a nevím co ještě verzi. Skutečné bizarro trefně kombinující motivy z prostředí různých národů. Češi pohlceni odosobněným byrokratickým aparátem, jehož obětí se stává rodina žijící ve špatném době ve špatném domě, Jugoslávci v zajetí národnostních rozepří a gastarbeitovských starostí či Němci užívající si hromadný striptýz předsilikonového období. Celá tato ironicky komentovaná taškařice je jako sled atrakcí sledována zvnějšku skupinou švédských turistů, kteří navštěvují jednotlivé země a jsou bezděčně svědky lidských tragédií. Uzavřenost autobusu i jazyková bariéra umocňují povrchnost jejich sledování, které nepřechází v pochopení. (12.10.2012)

Další ze zapadlých úletů těsně předrevoluční doby, tentokrát v Jugoslávské režii. Specifický balkánský pohled, díky kterému mi vždy připadali hrdinové z jihovýchodu divní, nasměrovaný na nás, ovšem dává překvapivé vyznění. I my jsme divní! Doporučuju také i jen z toho pohledu, co bylo dřív možno ve filmu vidět a slyšet. Rozhodně je ale díky tomuto filmu jasně patrné, že dnes jsme úplně jinde. A rozhodně neříkám, že všechno šlo kupředu. (07.01.2015)

Shlédnuto s odstupem cca třiceti let s plnými titulky. Jeden z nejzapomenutějších těsně předrevolučních filmů. Vlastimil Zavřel rulez! (Do občanské války v bývalé Jugoslávii zbývají dva tři roky, a téměř poslední scéna filmu v Ustašovském baru je její zlovutnou předzvěstí). (Jestli je zde v titulku je napsáno, že se jedná o akční film, tak já jsem Matka Tereza). Smutná true komedie s kriminální zápletkou a s noblesně komentujícím Břetislavem Slováčkem vypadajícím jako "slunečník" ovšem z jiné pohádky. (14.07.2018)

Tak teda jedna hvězdička. A to jen z toho důvodu, že si netroufám film označit rovnou za odpad! Vůbec totiž nechápu, proč když je film mluven česky jen z jedné třetiny, proč není zbytek opatřen titulky. Nebo že by se mi jen nezobrazovaly? Takhle mi zřejmě unikaly nejen nuance, ale patrně i důležité momenty děje. (Sobota 13.03.2010) (13.03.2010)