Zrcadlo nenávisti

Slušná a trochu netradiční televizní kriminálka s excelentním obsazením, přestože Rudolf Hrušínský má menší roli, než se z obsahu filmu zdá. Místo napětí se setkáme spíše s psychologickou úvahou na téma svědomí. Neméně zajímavá je i hnusná omšelá stará Praha (v péči socialistických budovatelů), byť z ní vidíme pouze střípky. (02.12.2015)

Námět téhle televizní detektivky podle Hany Proškové o dvou sestrách, které byly nalezeny mrtvé ve svém zamčeném bytě po otravě plynem, je docela mysteriózní. Rudé růže na posteli nejdou na rozum hlavně malíři Horácovi-detektivu amatérovi v podání Jiřího Bartošky. Mě zas moc „nešly na rozum“ ty velmi divné flashbacky z inkriminovaného dne „vraždy“. Celkově pěkné herecké obsazení (počínaje Rudolfem Hrušínským coby vrchním komisařem Vašátkem ve výslužbě a konče Miroslavem Macháčkem v další z rolí podivínů). Jinak mě zaujala myšlenka, že některé jednání nás lidí je postižitelné zákonem, zatímco jiné se týká pouze našeho svědomí. PS: Zhlédnuto coby připomínka 100. výročí od narození Miroslava Macháčka. (02.05.2022)

Na téhle jinak nezajímavě zpracované televizní detektivce je udivující jiná věc: Dvakrát tu zazní slavná Amapola od Ennia Morriconeho z filmu Tenkrát v Americe. V titulcích o Morriconem není ani zmínka, místo toho je zde pod hudbou podepsán Zdeněk Marat, který pro Dušana Kleina napsal hudbu k prvním třem Básníkům. Je neuvěřitelné, že tahle masivní krádež normalizační Československé televizi prošla úplně v pohodě. (07.12.2023)

Po opětovném shlédnutí musím snížit hodnocení. Na celé 4* to není, tak 3, 5 *. Tento TV film není vůbec špatný, ale připadá mi, že z námětu šlo vytěžit více, leč to by asi musel režírovat někdo jiný. Pan Klein je nepochybně velice dobrý řemeslník, ale do extraligy mu něco chybí. Přitom je s podivem, že romány Hany Proškové, dle mého úsudku královny české detektivky, nebyly více využity. Její psychologické příběhy (často z prostředí okraje společnosti, plné podivínů a svérázných postav) s dvojicí originálně nesourodých detektivů - stárnoucím a staromládeneckým kapitánem kriminálky (R. Hrušínský zde byl obsazen skvěle) a neúspěšným, na hranici normality balancujícím výtvarníkem na volné noze (zde mi Jiří Bartoška připadal jako přílišný a životem neomletý švihák) - by mohly být skvělými náměty. (18.07.2010)

Příjemná televizní detektivní inscenace z pátrajícím Jiřím Bartoškou ´amatérem´ a Rudolfem Hrušínským coby kriminalistou v důchodu. Námět o amatérských pátračích byl za normalizace používán velmi často a nejen ve snímcích pro televizi. Tento se ničím neodlišuje a tak ho nelze opomenout. Velice klidné tempo sice uspává, ale to už je takový neduh inscenací. Příběh je zajímavý a vcelku dobře i napsaný. Velice to však po technické stránce kazí flashbacky, které vytvářejí obraz, jakoby byl divák náhle omámen nějakými halucinogeny. Jinak to asi ve své době udělat nešlo. Na celém snímku je příjemné vidět skromného ´Rudlu´, který je tu ze všech ve svém projevu naprosto nejlepší. Tento televizní počin rozhodně patří do zlatého televizního fondu. (05.12.2015)