Mlhy na blatech

Není divu, proč se tento film za našeho režimu moc nepromítal, bylo tam poněkud přepánbíčkováno. Ale to je nutné přehlédnout. Tenhle film jinak patří k jedinečným dílům naší kinematografie. Zajímavá u mě byla konfrontace dvou českých legend dvou hereckých generací - Zdeňka Štěpánka a Rudolfa Hrušínského. Ten v dobách svých počátků ještě poněkud přehrával, čímž ale zdůraznil rozdíl mezí ním - schovancem, a slabošským sedláckým synkem (V. Salač). Jarmila Smejkalová byla méně výrazná, Průchova scéna opilce byla opravdu skvostná. (31.10.2020)

Rebel Hrušínský pobíhá po blatech a buduje kariéru místního Krále Krysy, a to za zády svého pantáty a pod nosem vrchnosti. Jediným minusem dramatu (které dle titulků „natočil František Čáp podle jihočeských vyprávění“ a jméno Klostermann se tu vůbec neobjeví) je překotně idylický konec. Ten se dal možná čekat – na rozdíl od vynikající kamery, rámující kravky jdoucí na pastvu, venkovskou práci zaniklých dob a krajinu vůbec – úvodní scéna, kdy se skrz průsvity v korunách stromů dostáváme k jako socha nehybnému Vojtovi zasazenému po pás do vody, s nahým trupem a s trojzubcem v jedné a loučí v druhé ruce, zatímco po blatech se valí mlhy, je překvapivá a skoro mýtická. Druhá věc je erotické dusno jak před bouřkou. Jinak živelný Vojta se snaží ovládnout, ale Apolenka mu to rozhodně neulehčuje, když za ním přijde do sena nebo se povaluje v trávě a pozoruje šnečí páření. No a scéna „Vykasej si sukni, ať si ji nenamočíš“… (02.03.2020)

Jeden z mých nejmilejších filmů! Dokonce mu odpouštím i to, že se nedrží věrně předlohy, na což jsem jinak dost citlivá! Ale chápu důvody, jistě jsou ovlivněny i dobou vzniku a autoři vyzdvihli, co bylo v tu dobu právě nejvíce zapotřebí! Představuji si, jaká to musela být radost a jaké osvěžení, povzbuzení, když jej lidé v době okupace viděli v kinech! - - - Že je selské prostředí uchovatelem čistoty, víry a tradičních hodnot, to je jedna z mála myšlenek našeho národního obrození, s nimiž se mohu jako katolička bez váhání ztotožnit! Na filmu jsem nenašla nic, co bych mu mohla vytknout! Scénář, herci - všechno bez vady a hany. A přesto bych ještě vyzdvihla nádhernou kameru! Obrazy, které si oko vychutnává a které duši lahodí, ať už přírody nebo reálií vesnického života. A tady bych se ještě zastavila: Když jsem viděla selskou vesnici nebo zápraží, sad či náves, připadala jsem si jako na našem jihočeském rodovém statku, který tolik miluju a kam se stále vracím! Jak mi ten film nemá být milý?! Film je t.č. k viděni zde: https://www.youtube.com/watch?v=MR8h5wsRYyM (13.02.2020)

Lehce naivní vesnický (jihočeský) film o tom, že i ze zlobivého pytláka může vyrůst slušný chlapík. Rudolf Hrušínský hraje zpurného chlapce opravdu přesvědčivě a vedle nádherné Jarmily Smejkalové mu to vysloveně sluší. Škoda jen, že některé scény (zejména ta závěrečná) kazí svou naivností celkový dojem. Štěpánkovi jeho pantátu věřím, ale myslím si, že v těch letech mohl ze sebe vydat víc. (17.11.2015)

Nejdivočejším koněm z celé Potužákovy stáje je Vojta. Vojta je nevycválaný samorost s dobrým srdcem, které se však stydí ukazovat. A tak jen plive na všechny strany trošky jedu, aby náhodou nevypadal jako milý kluk. Jen před mladou Potužákovou si na nic nehraje, před tou beze studu odkrývá i své nejsvětlejší a nejcitlivější stránky. Rudolf Hrušínský se beze strachu postavil před kameru a dal svému Vojtovi tolik emocí, co mnozí jeho mnohem zkušenější kolegové nedokázali věnovat svým postavám ani dohromady. Zcela zastínil i jako vždy výborného Štěpánka, který zde má menší roli, takže výslednou kvalitu filmu příliš ovlivnit nemohl. Mlhy na blatech stojí a padají s Rudolfem Hrušínským. (05.02.2023)