Panu učiteli s láskou

Rok 1967 byl pro Sidney Poitiera neskutečně nabušený. Jeho v pořadí třetí snímek z téhož roku rozhodně za předchozími dvěma nikterak nezaostává. Tentokráte Sidney bojuje v jedné škole se svými žáky, které se snaží přeměnit zpátky v lidské bytosti. Používá k tomu skvělé metody a nemusím snad zmiňovat, že mu na konci i ten největší třídní sígr bude zobat z ruky. Vždyť se taky jedná pánové o samotného Sidney Poitiera. Pro mě je tento herec jeden z určitě 10 nejcharizmatičtějších herců všech dob. Zkrátka takový, kterému stačí když JE v místrnosti a respekt se dostaví tak nějak automaticky. 80% (22.06.2024)

Videl som už niekoľko filmov na túto tému. A boli ako cez kopirák, aj keď sa líšili dobou vzniku a krajinou pôvodu. Ono sa asi ani nedá vymyslieť niečo prevratne nové. Vždy to bude viac alebo skôr menej uveriteľná rozprávka. Ale rozprávky majú vďačných divákov a film už od svojich počiatkov divákom sprostredkúva niečo snové, neskutočné. Veď preto sa hovorí o niečom rozprávkovo krásnom, že je to ako vo filme. Tomuto filmu sa nedá veľa vyčítať. Poskytuje divákom to, čo od neho očakávajú. Že tie očakávania nie sú príliš vysoké, že ten černošský učiteľ je príliš ideálny? No a čo? Dnes je tých politicko-korektných a realite vzdialených filmov prinajmenšom toľko, koľko bolo pred pol storočím. (19.03.2022)

Pozitivní konstruktivní satira na téma zkažená mládež. Spratci před padesáti léty byli koukám naprosto stejní a spratkyně naprsato taky, prostě sprosté děti s natrčenou bradou, nagelovanými vlasy a protřelostí Bambiho. Potud nemám "s láskou" spor, věřit , že spratek touží dospět a býti zaujat a přesvědčen, se jistě dá, ale už hůře, že i v množném čísle na jednom místě a ve stejném čase. Naivní představa. Na druhou stranu, i když to nefunguje, pořád se to musí zkoušet, to maj pane učitel pravdu. Vždyť jsou to pořád jenom děti. A Poitierův viks je vážně charismatický! (06.03.2015)

Moje velká "srdcovka" z mládí. Je pravda, že v současné době už film připadá trochu naivní a zastaralý. Pro mne ale stále zůstává nostalgickou a příjemnou vzpomínkou a v mé Top10 se ještě stále drží. Filmů na téma "študáci a kantoři" jsem viděl mnoho a hodně dobrých, ale nějak pořád preferuji tento. Třeba je to kvůli Sidney Poitierovi, kterého jsem měl hodně rád (ne náhodou mám ve své Top10 s ním dokonce 2 filmy). Možná je to i tím, že jsem byl v té době přibližně ve věku jeho žáků a jeho přístup se k nim chovat s přirozenou autoritou jako k dospělým jsem oceňoval, obzvláště když v tehdejších školách u nás převažoval přístup autoritářský a soudružský (těm nemnoha výjimkám se tímto omlouvám). Nakonec Sidney vyhrál i když se k tomu přístupu musel docela obtížně probojovat. Také jsem byl odchován hudbou šedesátých let a písničku "To Sir, With Love" s Lulu jsem slyšel nedlouho před shlédnutím filmu (byla dokonce No. 1 v anglické hitparádě). (22.02.2017)

"It seems you know so little, and are so easily amused, I can look forward to a very happy time."     Dráma o jednom osvietenom učiteľovi prichádzajúcom učiť do mimoriadne problémovej triedy, ktorú dokáže za pomerne krátku dobu zázračne zmeniť k lepšiemu. Takáto dejová schéma je vo filmoch veľmi častá, ale to platí skôr z dnešného pohľadu, keďže drvivá väčšina podobných filmov vznikla v neskoršom období. Dalo by sa tak povedať, že tento film bol zrejme vzorom pre množstvo filmov tohto typu. Film je to určite kvalitný, len pôsobí po dejovej stránke trochu naivne a hlavne tie prerody drzých mladých rebelov pôsobia dosť nevierohodne. Výrazne nahor to ťahá výborný Sidney Poitier s ohromnou charizmou, na ktorom to v podstate aj celé stojí, keďže ostatné herecké výkony sú poväčšine dosť chabé, postavy sú so svojimi strojenými prejavmi ako také figuríny (napr. pôvabná, ale herecky slabučká Judy Geeson). Za zmienku ešte stojí dobový bigbít, ktorý sa výborne počúva (titulná pieseň).     "I believe one should fight for what one believes. Provided one is absolutely sure one is absolutely right." (02.10.2023)