Panu učiteli s láskou

Dneska už je to šíleně naivní. Nejvíc mě asi nudilo, že ten film neměl žádnou zápletku+vyvrcholení (aspol.), ale jen tak pořád plynul na tý vlně pravé poslání učitele je správně vychovat své svěřence. Navíc nechápu, co se zahazoval s tou třídní princeznou, když měl v kabinetu výstavní kolegyňku. (60%) (24.09.2016)

Dost slabý odvar Džungle před tabulí, který navíc místy působí jako prachsprostá tematická vykrádačka. Odhlédnu-li od charakterové hyperbolizace a přehnané sentimentality, které sice dost nudí, ale jsou pro splnění moralizujícího účelu zcela na místě, zůstává mi na place opravdu skvělý Sidney Poitier a jeho filmový protivník Christian Roberts, díky kterým jsem v polovině neusnula. Průměrný, zapomněníhodný snímek jehož 85% opravdu nechápu. (27.09.2009)

Každý filmový žánr – potažmo i subžánr má své silné želízka v ohni a stejně tak i kupu hnoje a sraček. Toto drama ze školního prostředí však patří k tomu lepšímu, co nám toto odvětví nabízí a ač je příběh do jisté míry trochu naivní, tak v sobě skrývá potřebné emoce – které z něj dělají slušnou podívanou. Sidney Poitier si vyzkoušel roli nezbedného žáka ve filmu Blackboard Jungle a teď dostal příležitost postavit se na druhou stranu „barikády“. No a této příležitosti se chopil velmi dobře. Je to dobrý herec a hlavně díky němu jsem si tento film dokázal užívat, co to jen šlo. Přece jenom já jsem hlavně na hororové filmy, ale dokážu ocenit i kvalitní filmy z jiných žánrů. Co se žáků týče, tak ti byli o něco slabší odvar, než tomu bylo v již zmíněném filmu Džungle před tabulí, ale ani zde nebyli vyloženě zlí. Navíc Judy Geeson byla neskutečně sexy a získala si u mě body navíc (v hororovém scifi filmu Inseminoid toho totiž kromě svého poprsí moc nepředvedla…). Takže ve finále jsem spokojený. Lehce nadprůměrná záležitost. 70% (09.12.2017)

Již nesčetněkrát zpracované téma, kterak outsider dostal za úkol zkrotit nejhorší třídu mezi nejhoršími třídami. A světe div se, on to nejen zvládl, on si dokonce své žáky omotal kolem malíčku. A prakticky pokaždé je z tohoto příběhu sentimentální slátanina, která se beze smíchu nedá dokoukat. Čest patří výjimkám a tou bezesporu je Panu učiteli s láskou. Ne, že by ten film nebyl sentimentální, to je a dost. Ale on ten sentiment tak nějak hezky dávkuje, on nestaví jen na tom, že divák bude u sledování brečet jako želva a pro slzy neuvidí chyby. A Poiter je zkrátka úžasný. Na mě tento film zabírá, já mu věřím každé políčko. (17.05.2011)

Ať si je to sentimentální, ať si je to třeba naivní, já mám skvělou, nostalgickou náladu. Stará Anglie, patrový autobus č.15, cihlové domy, bigbít. Co ještě? Skvělý Poitier, a všechno to kolem, co můžu více chtít, když je mi teď tak fajn. No, trošičku se mi chce brečet, ale to k tomu patří ještě víc. Challenge Tour 2015 (27.04.2015)