Panu učiteli s láskou

65%. S Dead Poets Society se To Sir, With Love srovnávat nemůže, Peter Weir dokázal problematiku společensko-školského systému vyjádřit mnohem silnějším, emotivnějším a zábavnějším dojmem a i navzdory značné dramatičnosti na mě pořád působí Dead Poets Society víc než tento jako feel-good film. Přesto lze obě díla srovnat v jednom bodě, a sice hereckých výkonech hlavních hrdinů; jak Robin Williams, tak Sidney Poitier se svými paranormálními výkony dotýkají nebeských hranic. Škoda hluchých míst a slabého scénáře, s trochou sofistikovanosti navíc by byl snad i zapamatovatelnější; jako peaceful movie na hezký večer ale více než dostačující. (20.01.2016)

Uz prve minuty filmu, ked pedantny ,,cierny'' ucitel nastupuje do svojej nelahkej ulohy naucit pubertiackych primitivov discipline, ma dokazali dokonale vtiahnut do deja. Vedela som, ze ta konverzacka s detickami, ktore nema nikto rad, nikto im neveri a nevazi si ich, bude zlozita, ale o tom to predsa je. Sidney Poitier je nemozne charizmaticky a jemne narazky mladej studentky dodavaju filmu osobity smrnc. Ak existuje sposob, ako si ziskat mladych buranov, tak je to jedine ten priblizit sa k ich ,,zruinovanemu'' chapaniu. Taktiez mi imponovala sila rasistickych intervalov v jednotlivych scenach: ,,Co ak sa roznesu klebety o tom, ze som siel na pohreb ,,farebnemu''? Co ak...?'' (14.07.2009)

V prvom rade ma vždy zaujala pieseň. Kedysi keď som videl tento film v slovenskom znení , naspievala hlavnú pieseň Eva Kostolániová. Na tento film sa nedá zabudnúť, nemohli sme pochopiť, aké pomery to panujú v tej anglickej škole, a čo sa deje dnes v školách !!!!! Výborný Sidney Poitier... Film hodnotím 70%. (09.02.2014)

Kdysi dávno jsem slyšela jakousi šílenou estrádní písničku, kde se zpívala právě slova názvu tohoto filmu. Bůhví proč se mi tahle písnička vybaví v hlavě občas i teď, nenávidím ji, je trapně vlezlá, hloupá, divná... Ale za jedno jí vděčím. Když jsem narazila na tenhle film, právě díky ní mě jeho název zaujal a já ho musela vidět. A stejně tak, jak mě kdesi uvnitř drásá ta písnička, cítím, že ve mně zůstane i tento film, ten ovšem v tom pozitivním. Obyčejný trochu naivní a hodně dojemný film se člověku docela lehce dostane pod kůži. Snad je to výborným Sidneym Poitierem, snad schopností Jamese Clavella skvěle vyprávět příběh. Snad jen tím, že jsem na takový příběh právě měla náladu. A nebo chtěl prostě jen přebít tu hroznou písničku. V každém případě jsem moc ráda, že mezi spoustou rádoby dojemných, umělých, přeplácaných amerických blockbusterů se najde i jeden nenápadný britský, který to své kouzlo předává pomalu, lehce, ale nadlouho. (12.06.2011)

Sentimentální a naivní? Asi nechodíte s pány učiteli v pátek na pivo a asi jste neměli takového tříďase, jako já. Samozřejmě je příběh filmově přibarven, ale který není. Podobných filmů, kde učitel krotí divou zvěř v lavicích, bylo natočeno strááášně moc, ale tenhle se stal mým nejoblíbenějším. A právem. Učitel musí být osobnost a to Sidney Poitier je. (08.10.2008)