Panu učiteli s láskou

Strašně milý feel good film se skvělou dobovou patinou. Taková věc, kterou když si pustíte, tak z vás alespoň na chvíli udělá lepšího člověka. A já si čím dál víc potvrzuju jak hrozně herecky můžu Sidneyho Poitier. Který je z dnešního pohledu trochu nedoceněný herecký chameleon. Koukněte jaký pro něj byl rok 1967 V žáru noci, Hádej, kdo přijde na večeři a Panu učiteli s láskou. Pro mne 3 100% filmy s pokaždé jiným, ale stále stejně silným Poitierem.  A nebojte se toho, i když jste toho už o polepšené třídě se snaživým učitelem viděli víc. Já taky a stejně mi to udělalo radost a upřímně je to asi povedenější než filmy s Depardieum, Whoopi Goldberg nebo Tobiasem MBarekem. 10/10 Koukám, že natočil ještě hodně povedených filmů co jsem neviděl, máte nějaký oblíbený k doporučení? (18.09.2023)

„On vás neučí. JA vás učím. Kritizovať môžete mňa, ak nedodržím úroveň, ktorú žiadam od vás.“ Matka školských drám, kedy ešte učitelia nemuseli byť mariňáci (Michelle Pfeiffer – NEBEZPEČNÉ MYŠLIENKY), psychopati s kušou (Samuel L. Jackson – PARAGRAF 187), ani Chandler Bink (Matthew Perry – TRIUMF: PRÍBEH RONA CLARKA). Film stojí na charizmatickom, presvedčivom výkone fantastického Sidneyho Poitiera, jedného z najdôležitejších afroamerických hercov vôbec. Scenár sa s odstupom desaťročí javí skôr ako štandardný, pretože od neho všetci nasledovníci spotene opisovali (nástup učiteľa do pekelne líčenej triedy, z ktorej sa nakoniec vykľujú správni študenti, ktorí len potrebujú vidieť, že na nich niekomu naozaj zálež). Plusom je poctivá, staromódna réžia s dôrazom, kladeným na psychológiu, dialógy, vzťahy a herecké výkony a parádne zostrihaná/ozvučená Návšteva múzea. (16.04.2009)

Tak jsem si kdesi na netu dělala test "what movie are you?" a oni potom na mě, že tenhle...neváhala jsem, druhý den si ho sehnala, natěšeně se na to podívala, že se o sobě něco dozvím...výsledkem je, že jsem přecitlivělá, naivní, všechny dojímající, trapné monology/dialogy povídající, na druhou stranu možná rozumná, umím jednat s lidmi, bez předsudků, nevznětlivá a líbí se mi Judy Geeson:)ten film mi zkrátka otevřel oči (25.09.2008)

Kdysi dávno jsem slyšela jakousi šílenou estrádní písničku, kde se zpívala právě slova názvu tohoto filmu. Bůhví proč se mi tahle písnička vybaví v hlavě občas i teď, nenávidím ji, je trapně vlezlá, hloupá, divná... Ale za jedno jí vděčím. Když jsem narazila na tenhle film, právě díky ní mě jeho název zaujal a já ho musela vidět. A stejně tak, jak mě kdesi uvnitř drásá ta písnička, cítím, že ve mně zůstane i tento film, ten ovšem v tom pozitivním. Obyčejný trochu naivní a hodně dojemný film se člověku docela lehce dostane pod kůži. Snad je to výborným Sidneym Poitierem, snad schopností Jamese Clavella skvěle vyprávět příběh. Snad jen tím, že jsem na takový příběh právě měla náladu. A nebo chtěl prostě jen přebít tu hroznou písničku. V každém případě jsem moc ráda, že mezi spoustou rádoby dojemných, umělých, přeplácaných amerických blockbusterů se najde i jeden nenápadný britský, který to své kouzlo předává pomalu, lehce, ale nadlouho. (12.06.2011)

Uz prve minuty filmu, ked pedantny ,,cierny'' ucitel nastupuje do svojej nelahkej ulohy naucit pubertiackych primitivov discipline, ma dokazali dokonale vtiahnut do deja. Vedela som, ze ta konverzacka s detickami, ktore nema nikto rad, nikto im neveri a nevazi si ich, bude zlozita, ale o tom to predsa je. Sidney Poitier je nemozne charizmaticky a jemne narazky mladej studentky dodavaju filmu osobity smrnc. Ak existuje sposob, ako si ziskat mladych buranov, tak je to jedine ten priblizit sa k ich ,,zruinovanemu'' chapaniu. Taktiez mi imponovala sila rasistickych intervalov v jednotlivych scenach: ,,Co ak sa roznesu klebety o tom, ze som siel na pohreb ,,farebnemu''? Co ak...?'' (14.07.2009)