Panu učiteli s láskou

„On vás neučí. JA vás učím. Kritizovať môžete mňa, ak nedodržím úroveň, ktorú žiadam od vás.“ Matka školských drám, kedy ešte učitelia nemuseli byť mariňáci (Michelle Pfeiffer – NEBEZPEČNÉ MYŠLIENKY), psychopati s kušou (Samuel L. Jackson – PARAGRAF 187), ani Chandler Bink (Matthew Perry – TRIUMF: PRÍBEH RONA CLARKA). Film stojí na charizmatickom, presvedčivom výkone fantastického Sidneyho Poitiera, jedného z najdôležitejších afroamerických hercov vôbec. Scenár sa s odstupom desaťročí javí skôr ako štandardný, pretože od neho všetci nasledovníci spotene opisovali (nástup učiteľa do pekelne líčenej triedy, z ktorej sa nakoniec vykľujú správni študenti, ktorí len potrebujú vidieť, že na nich niekomu naozaj zálež). Plusom je poctivá, staromódna réžia s dôrazom, kladeným na psychológiu, dialógy, vzťahy a herecké výkony a parádne zostrihaná/ozvučená Návšteva múzea. (16.04.2009)

Film aktuálny v každej dobe. Tých 5 hviezdičiek som nedala z nostalgie, ale pre jeho nadčasový obsah a perfektného Sidney Poitiera. Film pokladám za poctu každému učiteľovi s veľkým U. Vždy ma donúti spomenúť si na nášho profesora matematiky, ktorý na nás nikdy nekričal a vážili si ho aj tí najväčší grázli v triede. (01.05.2023)

Nepřichází to s něčím objevným nebo dosud neviděným, i když vzhledem ke svému stáří, to tak kdysi být mohlo, ale právě v této relativní jednoduchosti tkví síla celého snímku, která dokáže přetavit i menší naivitu ve svůj prospěch tak, že vypadá přirozeně a podobně jsou na tom i scény, kdy je potřeba najednou zvážnět. A i v tomto filmu mě Sidney Poitier opět potěšil. (20.09.2016)

Dost slabý odvar Džungle před tabulí, který navíc místy působí jako prachsprostá tematická vykrádačka. Odhlédnu-li od charakterové hyperbolizace a přehnané sentimentality, které sice dost nudí, ale jsou pro splnění moralizujícího účelu zcela na místě, zůstává mi na place opravdu skvělý Sidney Poitier a jeho filmový protivník Christian Roberts, díky kterým jsem v polovině neusnula. Průměrný, zapomněníhodný snímek jehož 85% opravdu nechápu. (27.09.2009)

Pozitivní konstruktivní satira na téma zkažená mládež. Spratci před padesáti léty byli koukám naprosto stejní a spratkyně naprsato taky, prostě sprosté děti s natrčenou bradou, nagelovanými vlasy a protřelostí Bambiho. Potud nemám "s láskou" spor, věřit , že spratek touží dospět a býti zaujat a přesvědčen, se jistě dá, ale už hůře, že i v množném čísle na jednom místě a ve stejném čase. Naivní představa. Na druhou stranu, i když to nefunguje, pořád se to musí zkoušet, to maj pane učitel pravdu. Vždyť jsou to pořád jenom děti. A Poitierův viks je vážně charismatický! (06.03.2015)