Za přední linií

Trochu taký rozvláčnejší film, aj keď sa zaoberá zaujímavou témou liečenia tráum vojakov počas 1. svetovej vojny. V tejto súvislosti mi mi hlavou bežala myšlienka, ako liečili psychické traumy vojakov alebo bojovníkov, keď žiadne "blázince" ešte nejestvovali. Asi nijak a tí chudáci museli traumami trpieť do konca svojich životov, často to možno ani netrvalo príliš dlho. Film nemá jednu hlavnú postavu a venuje sa hneď až štvorici protagonistov a sleduje tak viac systém než postavy. Možno aj preto si k postavám divák hľada cestu ťažšie. Neville má síce iba drobnú postavu, ale ako doktor s nekompromisnými až brutálnymi lekárskymi postupmi je nezabudnuteľný. Snáď sme odvtedy v lekárskej vede pokročili. (16.06.2024)

Film o první světové válce by to měl mít celkem lehké, protože líčí dramatické události, ze kterých se dá čerpat nespočet příběhů odehrávajících se na hraně. Bohužel tohle drama trpí, jak to jen říct, rozvleklostí, chudokrevností a navíc je postižené takovým tím společensky omezeným pohledem. Neodehrává se totiž ve frontových zákopech a nelíčí krvavé boje, nýbrž se zaměřuje na psychické rozpoložení britských důstojníků v sanatoriu, kde se léčí válečná traumata. Je to snímek natočený z pohledu lepších lidí, kteří sice mohou krvácet a umírat, ale jejichž postavení je vždycky nesrovnatelné se zkušenostmi plebsu v zákopech plných špíny, štěnic, mizerného zásobování, tyfu, pachu potu a moči. Tihle lepší lidé sice na ony prosté kmány vzpomínají a soucítí s nimi, jenže je to takový ten pohled šlechtice, který soucítí se svými poddanými. Ono sanatorium je totiž celkem fajnové, aby ne, když je situováno do zámeckého sídla, lékařská komise rozhodně nepřipomíná kolegy z Haškova Švejka a najde se spoustu času na filozofické rozjímání, psaní básniček a hovory málem o ničem. Válka se připomíná jen v několika flashbacích ve vzpomínkách na prožité hrůzy a pak závěrečným loučením hrdinů v epilogu. Zapamatováníhodné jsou vlastně jen dvě scény, jedna drastická, kde lidské oko skončí ve dlani velícího důstojníka, a pak scéna kapitulace německých jednotek na frontě, kde vidíme vyčerpané rezignované tváře čerstvých odvedenců i zkušených válečných veteránů. Třetí hvězdička je v tomhle případě nedomrlá a dávám ji výhradně za herecké obsazení a předvedené herecké výkony. Celkový dojem: 50 %. (06.10.2010)

Názov filmu po správnom preklade odkazuje ku “regenerácii” , a nie Za prednou líniou. Ocitnem sa na fronte v 1. svetovej vojne, ale na veľmi krátky čas, pomocou retrospektívy, bude jeden z vojakov, spomínať na každodenné hrôzy v zákopoch ! Skôr, ako na b-o-j-i-s-k-u, som v nemocnici v Škótsku, kam prichádzajú vojaci poznačení, akýmsi posttraumatickým stresom, kvôli čomu nie sú schopní vziať do ruky zbraň a bojovať proti nepriateľovi... Na rad prichádza t-e-r-a-p-i-a, pričom to liečenie ma nekonečne uspávalo, svojim amaterizmom a veľkou nudou, občas bolo počuť zaujímavé slová, ale inak, sa jedná o jeden poriadny a zabudnutý nepodarok, s vyhasnutými hercami ! Nie je to, až také zlé, ale mal som, čo robiť, aby som to v kľude dopozeral. (10.12.2016)

Válečný film by měl byt od začátku až po konec pouze o válce vystřel na začátku a výstřel na konci ( můj názor ) a ne pouze a kecáni a neustálých prkotinách, a pokud je to o první světové válce tím byt to mělo byt mnohem valečnější, i když se jen o tom ve filmu povída nějaké záběry ze vzpomínek by neuškodily. (29.03.2013)

Kdo čekal Gallipoli musí být zklamán. I já jsem čekal soudě dle obalu DVD bahno zákopů první světové kdesi u Verdunu... O to více jsem byl překvapen dějem filmu, který se odehrává v sanatoriu pro duševně nemocné britské armádní důstojníky. Někdo trpí mutismem (oněměním), někomu se stále opakují hrůzy ze zákopů atd... Cílem sanatoria je většinu mužů dát alespoň trochu do kupy a poslat zpátky do masomlejnu fronty... Do sanatoria se však dostane zvláštní případ. Je tam poslán důstojník, hrdina, vyznamenán válečným křížem za statečnost. Ten si během bojů uvědomí, že válka již není obranná, ale útočná a podá svým nadřízeným důstojníkům písemný protest proti nesmyslnosti dalšího obětování můžů a vyznamenání hodí do jezera. Nadřízení vzhledem k delikátní povaze situace a medializace protestu důstojníka nepošlou před válečný soud, ale umístí jej do psychiatrického sanatoria, kde mu má vedoucí lékař domluvit, aby protest odvolal. A zde se začne odvíjet psychologická bitva mezi vedoucím psychiatrem a zcela zdravým mužem. Ačkoliv role jsou na začátku rozdány (oba jsou totiž armádními důstojníky, kteří jsou povinni poslouchat rozkazy) nekončí film tak jednoznačně jak začal. Jedná se o skvělé psychologické drama, kde scény válečné vřavy slouží jen k drobným náhledům do vzpomínek mužů, kteří ač nezraněni fyzicky byli zraněni na duši. Texty rozhodně nejsou nudné, jen poněkud náročnější na pozornost a empatii ke klientům sanatoria. Konec konců psychiatrie se snaží touhy, myšlenky, noční můry atd. dát do verbální a tudíž pochopitelnější a uchopitelnější formy..... Velká spokojenost !!! (01.04.2011)