東海道四谷怪談
The Ghost of Yotsuya
Obsahy(1)
Příběh o lidském chtíči, nenasytnosti a sobeckosti. Mladý samuraj Iemon se zamiluje do Iwy – dívky z dobře zajištěné rodiny. Když se však konečně odhodlá požádat jejího otce o svolení, aby si ji mohl vzít, je rázně odmítnut. Jeho špatná pověst a nicotné postavení již předem určují, že není Iwy hoden. Iemon ale nechce o tom, že by dívku nemohl mít, ani slyšet, a tak jejího otce v hněvu zabije. Vše by snad mohl ututlat, kdyby ovšem neexistoval svědek v podobě sluhy Naosukeho, který je však natolik prohnaný, že se mu podaří vetřít do Iemonovy přízně a nabídnout mu pomoc. Aniž by si to Iemon vůbec uvědomil, stává se z něj postupně Naosukeho figurka, která je ochotna na požádání vraždit, a to nejen ty, na kterých mu nikdy nezáleželo, ale i ty, které snad někdy miloval. Jenže jak to tak v příbězích bývá, každý zločin jednoho dne dojde svého trestu, byť by rozhodčím soudcem měl být jeden z těch, kdo již okusili smrtelný chlad. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Od chvíle podání jedu nepohodlné ženštině se rozjíždí velmi solidní horor, dle mého na svou dobu až nečekaně odvážný (možná v Japonsku ne). Duchové vylézají ze země, visí na stropech, hadi jsou všude, atmosféra by se dala krájet. Všemu ale předchází nudných čtyřicet pět minut příběhu o falešné pomstě samuraje beze cti. ()
Japončíci prostě umí. A zjevně vždycky uměli. Škoda zbytečně dlouhé úvodní třičtvrtěhodiny, kdy se na vykreslení postav obětovalo zbytečně víc času. Hlavní antihrdina Iemon byl charakterově vykreslen dobře (určitě ne ploše, jak tu kdosi píše), nebyl to jen padouch, i když se choval nehezky; právě jeho nejednoznačnost patří k tomu lepšímu z první části filmu. A ještě sem tam příjemných krutostí, po učesaném hollywoodském hororovém stylu 50. let jde o příjemné osvěžení. Ta hlavní zábava však začíná v poslední půlhodině, kdy se temný příběh překlopí v atmosférickou duchařinu s šílenými vizemi mrtvých, hadů, hlasů a dalších odporností. A japonský styl se radikálně lišil od euroamerického pojetí hororu už v té době, působil značně moderně, strašidelně a dopilovat některé silné scény, mohl by vystrašit i dnes. Nečekaný, ale o to příjemnější zážitek. ()
Počáteční drama se promění v čistokrevný horror v momentě, kdy do příběhu vstoupí úkladná vražda jedem. Ne, že by se do té doby nevraždilo, avšak otrávení týrané ženy je zřejmě poslední kapkou k pomstě. V první části snímku se umírá bez krve, ta se však ve druhé objeví a její množství roste. Působivé snové halucinace, hadi, znetvořené mrtvoly, modrá, zelená červená. Řeka, stín, vichr, bouře, voda vře krví. Hřbitov, mlha, smrt. Pěkná práce kamery, strašidelná hudba (často jen bicí nástroje). Jediné minus pro mne - zpočátku jsem se v těch japonských tvářích ztrácel, což často způsobovaly změny oděvů či účesů, jinak ale fajn. ()
Atmosférická duchařina nesoucí stopy klasických japonských kaidanů. Po poněkud rozvleklejším začátku, kde se hlavně vykreslují hlavní charaktery, přichází děsivá druhá polovina, kde se hezky ukazuje, že japonci mají na hrůzné duchy patent a dokázali mě slušně vyděsit a to dokonce za bílého dne. Z mé strany spokojenost. ()
O této adaptaci klasického hororového příběhu se často hovoří jako o té nejzdařilejší a není se čemu divit. Nakagawa pomocí nepapírových charakterů většinu filmu buduje ponurou atmosféru a hororovou uzdu popouští až v samotném závěru. Tam se teprve rozpoutá pořádné peklo, ne nepodobné tomu z o rok pozdějšího Jigoku. Už i zde jsou k vidění mnohé působivé technické postupy, které naplno zužitkuje později. Ghost of Yotsuya však v žádném případě není jen pouhým předkrmem. Shigeru Amachi v roli hlavního (anti)hrdiny možná nebyl takovým kasovním tahákem jako někteří jeho slavnější současníci, ale role se ujal vehementně a on i zbytek obsazení podává bezchybné výkony. Nobuo Nakagawa opět dokázal, že atmosféře rozumí a často sterilní studiové kulisy dokáže proměnit v mrazivé lokace jako málokdo. ()
Galerie (3)
Photo © Shintoho Company
Reklama