Reklama

Reklama

„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená,“ zpívala hlavní hrdinka filmu v písni, která se zařadila mezi evergreeny nejen kvůli nesmrtelné melodii Císařského valčíku Johanna Strausse (v úpravě Romana Blahníka), ale především kvůli příběhu, který jako ústřední hudební motiv provázela. Film Noční motýl (1941) natočil režisér František Čáp podle povídky "Staša" z knihy Vojtěcha Mixy "Medvědi a tanečnice" a podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Krškou. Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince. Na první pohled slzotvorná kalendářová historka pro nepříliš náročné paní a dívky však dostala díky citlivému scenáristickému zpracování a suverénnímu režijnímu pojetí nové dimenze. Tvůrci zdůraznili především psychologické akcenty melodramatického příběhu v přímé závislosti na historických a sociálních podmínkách, v nichž se příběh odehrával. Film sám byl pojat jako velkorysá kostýmní podívaná, k níž výtvarně bohaté období konce století dodávalo všechny předpoklady (výtvarník filmu Jan Zázvorka jich dokonale využil), a odehrával se v jakémsi geografickém vzduchoprázdnu, i když mnohé reálie (třpyt důstojnických uniforem, pompéznost dámských toalet) zřetelně upomínaly na staré Rakousko-Uhersko, což podtrhoval i ústřední hudební motiv ze Strausse. Řemeslnou dokonalost filmu zdůraznily i znamenité herecké výkony především Hany Vítové v roli „padlého anděla“, vychovatelky Marty (její pravděpodobně nejlepší výkon před kamerou) a Adiny Mandlové v menší, ale pro příběh velmi důležité roli její přítelkyně, prostitutky Kiki. Mezi představiteli mužských postav se objevila také slavná jména jako Gustav Nezval, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský a Eduard Kohout. Vznikl film, který ve své době prokázal životaschopnost a úroveň české kinematografie i v omezených protektorátních podmínkách. (Česká televize)

(více)

Recenze (105)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Na svoju dobu a teritórium zrejme veľmi odvážne dielo. Vidíme tu dokonca aj ženské prsia, pričom v jednej výborne nakrútenej scéne nesmiete žmurkať. Inak ide o melodrámu existencionálnych rozmerov, ale v spojitosti so zameraním na secesnú výpravu a kostýmy to do seba všetko presne zapadá. Ak príbeh nepoznáte a neprečítali ste si obsah, film vás navyše prekvapí svojim vývojom. Pričom na začiatku iba vyvolá otázku, ktorého z dvojice si Marta vyberie, scenár je ale našťastie komplikovanejší. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Výtečná Vítová ve své životní roli (kromě ní excelovala ještě později v Pytlákově schovance), a to měla Štefku původně hrát Baarová - nic proti ní, taky skvělá, ale myslím, že tak jako Vítová by to asi neuhrála. Pokud máte rádi dramata plná kostýmů, kabaretů, kouře z cigaret a plných skleniček, tak každopádně si tento film dopřejte. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Sociálne podmienený pád jednej slečny v skvelej kostýmovej melodráme. Mandlová žiari, Vítová smúti. Mužské role popri nich blednú. Poznámka: ono to vyzerá ako pád na dno, hoci skôr je podmienený vnútorným prežívaním hlavnej hrdinky Marty. Nedostáva vysnenú lásku a tak sa jej celý život zdá byť nafigu. Nové vzťahy nie sú podľa jej gusta. Dobovo možno práca hlavnej barovej speváčky s vlastným umeleckým menom, v podniku hojne navštevovanom miestnou honoráciou znamenala pád na sociálne aj morálne dno, no dnes je vysnenou úvodnou hviezdnou métou mnohých začínajúcich speváčiek. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Červená knihovna naruby. Říkal jsem si, fajn, konečně z toho depresivního válečného období žádná oddechová komedie, ale syrové drama, jenže ono to má všechny postupy ne realistického nebo realitě se přibližujícího dramatu, ale právě té červené knihovny. Co pak s tím, že herci se snaží, když jim z pusy padají fráze? Docela by mě zajímalo, jestli byl úmysl, že stejné věty, které říká student Štefi, tedy Martě, říká pak ona snad úplně stejně Vargovi, nebo zda šlo spíše o náhodu, když berete jako mustr klišé promluvy červených knihoven? Prostě ty věty jsou stejné, jen podané s dramatickým nádechem nevyslyšenosti. Jako jinak téma ona ho má ráda - on ji nemá rád, on ji má rád - ona ho nemá ráda, v lepším případě se oba mají rádi, rozebrali podle mne daleko ústrojněji a věrohodněji Šimek s Grossmannem. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ústřední písnička Noční motýl podle Straussovy melodie je tady velmi dobrá. ()

Ištván87 

všechny recenze uživatele

Tak si to vemte. Tenhle film je v podstatě klasickým uplakaným cajdákem, reflektující nelehký život kurtizán, tanečnic a podobně založených žen na přelomu 19. a 20. století. Tak by člověk čekal jalové herecké výkony a věty, kterým se dnes člověk už jenom zasměje. Nehledě na to, že to je české drama ze čtyřicátých let. Z tehdejší doby si u nás pamatujeme komedie a..... a co dál? Ani prd. Na tehdejší romantická dramata vznikla o dekádu později úžasná parodie Pytlákova schovanka. No a co tedy tenhle film? Jak je na tom? Je vynikající. Minimálně Adina Mandlová nikdy nehrála líp a v dnešní době by měla za tuhle roli Českého lva a nikdo by neprotestoval. No, vlastně by za tuhle roli dostala těch ocenění nejspíš mnohem víc. Je naprosto neskutečná a i sama o sobě ten film hodně zvedá. A to hraje vedlejší roli. Jenže k tomu je tam ještě výtečná Hana Vítová a úžasný Rudolf Hrušínský, který ukazuje, že s talentem se člověk rodí. No, jak to říct? Je to fakticky čupr film. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (12)

  • Národní cena 1942 pro Adinu Mandlovou, režiséra Františka Čápa, kameramana Ferdinanda Pečenku a architekta Jana Zázvorku. (argenson)
  • Film byl natočen za 16 dní. (Kulmon)
  • Titulní roli, Martu Dekasovou, měla původně ztvárnit Lída Baarová. Ta nebyla ale nakonec pod vlivem definitivního zákazu účinkování v českém filmu angažována a na její místo nastoupila Hana Vítová. (Marthos)

Reklama

Reklama