Vějíř lady Windermerové

Velmi pěkně obsazené a příjemně se na to kouká. Jako adaptace to má hlavní kámen úrazu v posunu času, protože některé věci, které Wilde komentoval a glosoval a týkaly se "JEHO" součastníků, nemají posunuty o 40-50 let kupředu už takový smysl a pravdu. Dát ženě ve 30. letech 20. století jako dárek k výročí vějíř? Tento předmět tak přestává být symbolem, ale pouhou výstřední kuriozitou, která ale není zas tak podstatná, aby vysvětlila název. (30.08.2007)

Příjemné překvápko. Velkou roli určitě sehrála předloha brilantního glosátora lidských vztahů Oscara Wildea, takže ty vybroušené dialogy bylo radost poslouchat (zejména trefné a lehce ironické životní postřehy Toma Wilkinsona), stejně tak bylo radost nasávat tu báječnou atmosféru 30.let min.století (precizní výprava a příjemná dobová hudba) a odsýpalo to jako švýcarské hodinky. A navrch další ujištění, jak báječnou a nedoceněnou herečkou je Helen Hunt!! „Filmový babinec“ par excellence. (25.09.2008)

Oscar Wilde byl vynikající dramatik a spisovatel a režisér Mike Barker nám zprostředkoval na hodinu a půl možnost nechat se Wildeovým géniem ozářit. Protože jeho výstižnost s jakou glosoval svět okolo sebe je vskutku geniální. Ta lehkost, vtip a šarm všech jeho aforismů je fantastická. Scénáristům pak patří velký dík, že i když mnohé z předlohy pozměnili, vůbec tím Wildeovi neuškodili. Režisér vše podpořil vynikajícím výběrem hereckého obsazení, na Helent Hunt, Scarlett Johansson, Toma Wilkinsona a další je radost koukat. Inteligentní a vtipná konverzační komedie, jedna z těch, co by ani po x-tém shlédnutí nedokázala nudit. (12.08.2006)

Milá až roztomilá podívaná se správně dlouhou stopáží. S humorem zanalyzovná komplikovaná "instituce", kterou je manželství a všechny útrapy i krásy, co k tomu patří. Nejlepší hlášky pocházely s úst starých, rádoby zkušených dědků, a často byly víceméně pravdivé :) Jinak díky nádherým kostýmům se opravdu bylo na co koukat. Těžko říct, jestli 3 nebo 4*, ale přikloním se k tomu lepšímu, protože se mi do dneska prostě šiklo do nálady :) (11.05.2010)

Obraz Doriana Graye je samozřejmostí, ale od Oscara Wilda mám načtenu prakticky veškerou prózu zahrnující kromě tohoto jediného románu netradiční povídky a pohádky. V této filmové adaptaci divadelní hry lze nalézt klasické prvky Wildeova díla – touha po svobodném jednání a projevování se, jasné (i když samozřejmě vtipně podané) vymezení proti maloměšťáctví a jednoznačný rozpor mezi tím, co považují za důležité Wildeovy postavy a co považovala „za důležité“ tehdejší společnost. Helen Hunt vynikajícím způsobem ztvárnila ženu volnějších mravů, která je v tamní společnosti prakticky vyvrhelem a zároveň konkurencí a nebezpečím pro všechny zadané ženy, neboť svým bohémským projevem přitahuje nemalé množství mužů všech věkových kategorií. A co se mi moc líbilo, byla ukázka toho, že takovíto lidé (zdánlivě na okraji „slušné“ společnosti) mohou (skoro by se chtělo napsat, že často i opravdu mají) mít ve výsledku více taktu, morálky a opravdové slušnosti než ti, kteří o těchto věcech pouze demonstrativně káží. Moc příjemná a elegantní záležitost. (03.01.2013)