Hrabě Drakula

V době, kdy jsem tohoto Drákulu viděl poprvé (a naposledy), mi bylo snad 11 let (v obýváku jsem seděl zašitý v rohu a ani nedutal, aby mě rodiče neposlali spát), na dlouhou dobu se tak pro mě stal Drákula prvním a jediným filmovým upírským zážitkem a Ilja Racek jediným ztělesněním nefalšovaného upírského hrdiny. Scény, jak vstává Drákula po půlnoci z rakve, jsem na pionýrském táboře vyprávěl vyděšeným kamarádům, sám jsem se však nějakou dobu po zhlédnutí neodvažoval v noci vystrkovat nohu zpod peřiny. Černobílý obraz přidává na mystičnosti a strašidelnosti, i když se nelze nezmínit o tom, že už i očima 11 letého dítěte jsem si všímal primitivních kulis, ve kterých se příběh odehrával. To však nepovažuji za nějaký hrubý nedostatek tohoto jinak zajímavého filmového zpracování nejznámějšího upírského románu. (01.01.2006)

Televizní adaptace klasického Stokerova románu je sice nadmíru skromná – nedisponuje přemírou efektních triků, ani dokonalým technickým zázemím – ale přesto se může pyšnit patřičnou hororovou atmosférou a vynikajícími hereckými výkony. Vskutku démonického Ilju Racka, který svou postavu zčásti modeluje vlastně "jen" pomocí charismatického hlasu, skvěle doplňují mladinká Hana Maciuchová, Jiří Zahajský a Ota Sklenčka v roli Van Helsinga, věhlasného profesora a vymítače upírů. A tak to, co Česká televize nabídla, je až překvapivě silné a v daných podmínkách vlastně velmi zdařilé. Je to podstatně víc, než jsme mohli čekat. (02.08.2018)

TV.¬         Z tohoto TV filmu trčí divadelnost a televize tak mocně, že naprosto přehlušuje všechny klady, kterými můžeme nazvati kulisy a příběh sám. Jestliže pánové I. Racek či J. Schánilec deklamují, jako by reagovali na nápovědu pod jevištěm, jestliže výrazy jejich tváří hovoří o tomtéž úsilí — prostě, škrobenost, ne herectví. Režiséru A. Procházkové bych za pokažení tohoto filmu naplácal přes zadničku vhodnou květinou, na příklad, růžovou větvičkou.¬                 Poznámka. Víte co? Zkuste si představiti, že to NENÍ I. Racek. Že toho herce neznáte, že pro vás nic neznamená. A pak se dívejte znova. (15.04.2017)

O existenci této televizní inscenace jsem se dočetl v knize Černý bod od Martina Jirouška, který se nad ní ve svém textu až nekriticky rozplýval. Osobně jeho nadšení nesdílím (podobně jako mě moc neoslovila ani jeho kniha, která je mimochodem beznadějně vyprodaná a nesehnatelná, s výjimkou knihoven) a viděl jsem už lepší (a hlavně invenčnější) adaptace Stokera. Ilja Racek coby Dracula je rozhodně přesvědčivý, podobně jako Ota Sklenčka v roli profesora Van Helsinga (z obsazení mě ještě zaujala tehdy 25 letá Hana Maciuchová, která byla zamlada velmi pohledná), ale ty interiérové konverzační scény na mě působily strašně televizně a nevěrohodně, ostatně jako vždy, když čeští herci ztvárňují postavy s anglickými jmény, což zde ještě dostává nechtěnou komiku, když herci vyslovují jméno Jonathan jako [džonasn], a podobně komicky též působí ta rádoby cikánština Drakulových sluhů, kteří nosí rakve. Z knižní předlohy bylo navíc samozřejmě mnoho látky vypuštěno, zcela tak zde například chybí pasáže s plavbou lodi do Londýna a postava Renfielda a jeho dějová linka v sanatoriu; film se naopak neobejde bez otravného voiceoveru, toho moru všech filmových adaptací knih napsaných v ichformě. Triková stránka filmu je samozřejmě zcela úsměvná a nelze vůbec mluvit o tom, že by ten film byl aspoň na chvíli nějak strašidelný; exteriérové scény jsou ale nečekaně dobré, podobně jako samotné prostředí hradu (kterému však Jonathan říká nepochopitelně zámek). Vzato kolem a kolem, asi není na škodu si touhle kuriozitou rozšířit obzory, ale nemůžu se ubránit dojmu, že mi ten film vlastně moc nedává smysl. Btw. zarazil mě tam tento dialog, ve scéně, v níž otevřou prázdnou rakev po Lucy: "Jakto? Kde je? Byla pohřbena zaživa, zešílela z toho!" - "Ne ne, to ne, mrtvola byla asi ukradena, to se stává bohužel." - jako vážně? (28.11.2021)

Tento Drakula je knižní předloze podoben tak moc, až se vpodstatě jedná o rozpohybovanou ilustraci, která sází na dobré herecké obsazení, které si uhraje svoje a například Ilja Racek v roli titulního krvesaje má charisma i v momentech, kdy má ústa otevřená do velkého, překvapeného ÓÓÓ (což mělo být pravděpodobně děsivé, jelikož má v tom momentu vyceněné tesáky, ale hrůznost takové scény bohužel odpovídá roku výroby). A takových scén je tu bohužel víc, někdy za to může prachobyčejné zastarání postupů, někdy zas ne úplně dobrá dochovaná kvalita záznamu, to nic nemění na tom, že je to pořád dobrý film, jen není v obrovské konkurenci mnoha dalších adaptací zas tak výjimečný. (04.08.2018)