Pád do tmy

Horror THE DESCENT je pánem Horrorů. Byl jsem z něho posr... strachy. Byl jsem sám doma, kolem půlnoci, ležel jsem v posteli s tříštivou zlomeninou bércové kosti. Noha mne bolela a já nemohl spát a tak jsem si pustil "The Descent". Měl jsem hrůzu v očích a děs ve tváři. Hlavně když se tam ta jedna žena zasekla a nemohla ani tam ani zpět. A když si druhá zlomila nohu a měla otevřenou zlomeninu, musel jsem si vzít prášek. Má noha mne šíleně rozbolela a já cítil stejnou bolest, jako ta žena v horroru :-) (05.07.2008)

Dobrá polovina byla pro mě nepříliš záživná, navíc téměř hodinu trvá než se film dostane do hororového stádia, ale přečkal jsem to s tím, že pak to podle ohlasů musí stát za to... Jenže nic moc, až na pár povedených lekaček. Jeskynní zrůdičky sice vydávají odporné zvuky a jsou akční a živelné, trochu na způsob zombies z remaku Úsvitu Mrtvých, ale na druhou stranu v klidu už tak děsivě nevypadají a jejich potenciál zase rychle vyprchá. Masky se mi vůbec zdály divné. Konec filmu je sice sympaticky nedobrý pro hlavní hrdinku, ale trochu stupidní z mého pohledu. No nic, ucházející průměr. Ale s trochou spádu od začátku to mohlo být mnohem lepší... (20.07.2006)

Nie je naivné veriť, že hlboko pod zemským povrchom, v ustavičnej tme, vlhku a úzkych priestoroch, sa za stovky (tisíce?) rokov vyvinul živočíšny druh, prispôsobený tomuto prostrediu (napr. nepotrebuje zrak), brutálne si brániaci svoj rajón a uspokojujuci základné pudy (hlad)... Pustite Crawlersov slabšej náture a z niekoľkých scén jej bude nevoľno (priepasť, otvorená zlomenina). Nemalým pozitívom je vyložene ženský kolektív, ktory s obyvateľmi jaskynného komplexu bojuje v rámci pudu sebazáchovy, hovoriacim o tom, že neexistuje nič, čo by tvor nebol schopný urobiť pre prežitie. (24.01.2006)

Nelezte do neprozkoumaných jeskyní, mohli byste se dostat do stejně nepříjemných situací jako hrdinky tohoto hororu. Konkrétně jde o šestici cca třicetiletých „jeskyňářek“ (je to nesmysl, ale zní to akčně), které jednoho mrazivého dne vyrazí prozkoumat zajímavá zákoutí apalačských hor (užijte si těch několik okázalých leteckých záběrů připomínajících první minuty Osvícení, dále už bude následovat prostředí pro klaustrofobiky zcela nevhodné). A „zajímavá“ je zde synonymem pro „nebezpečná“. Neil Marshall z děje chytře vyeliminuje jediného mužského hrdinu hned na začátku a to dost brutálním způsobem (IMHO nejšokantnější scéna loňského roku), abychom mohli následnou hrůzu sdílet jenom společně s bezmocnými ženskými hrdinkami (správně by tam asi mělo být „bezmocnými“, sami zjistíte proč). Pád do tmy je unikátním mixem Pádu do ticha, Záhady Blair Witch a jednoho filmu s Wesleyem Snipesem (kvůli momentu překvapení nenapíšu kterého), bohužel právě u scén připomínajících poslední (ne)zmíněný film tvůrci příliš podceňují atmosféru strachu z neznámého a dávají přednost přílišné doslovnosti. I tak ale čekejte několik scén, kdy vám proběhne mráz po zádech (tentokrát doslova). Marshall umí „lekačku“ správně načasovat - obvykle jsem si říkal: „teď to na ně bafne, teď to vyskočí“… a nic a najednou „BAF!“… a mohl jsem si zanadávat, jak mě zase dostal. Už dlouho tu nebyl tak mimořádně dobře natočený horor, jediné co by někomu mohlo vadit je příliš vysoký podíl tmy (tipnul bych si 80% z celého filmu), ale ve tmě se člověk přece bojí nejvíc, ne? 85% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Cervenak, 3 AM Code, Gardenboy, Le_Danseur (07.10.2006)

Super hovězina s šestákovoumorálkou a fakt sexy zakrvácenou hlavní hrdinkou. Narozdíl od podobně laděné Jeskyně tady zapracovala jak skvělá režie, která si s atmosférou podzemí řádně vyhrála, tak slušný scénář, který naskládal partu buchet do jeskynního komplexu, vystavil je bandě hladových Glumů a přestal cokoli řešit. Dialogy se tak omezují na nutné minimum a člověk přežije i ten celkem jalový pokus o jakés takés vyhrocení vztahu uvnitř družiny. Fakt se mi líbil stylový konec. Čekal jsem typické nablblé klišé, ale navzdory falešnému naznačení je konec... no prostě descentní jak se sluší a patří. Neil Marshall to má v ruce a The Descent je fakticky povedeným kouskem hororového béčka s áčkovým vyzněním. Ačkoli je část před zjevením glumoidních kreatur výrazně povedenější, celkově vzato mě i emancipovaná vyvražďovačka v závěru celkem pobavila. Citace Morriconeho zvukových patvarů z Věci taky potěšila. Tak toto som nečakal. (06.01.2008)