Zorbas o Ellinas
Alexis Zorbas
Alexis Zorbas
Grék Zorba
Režie:
Michalis KakojannisScénář:
Michalis KakojannisKamera:
Walter LassallyHudba:
Mikis TheodorakisHrají:
Anthony Quinn, Alan Bates, Irene Papas, Lila Kedrova, Yorgo Voyagis, Pia Lindström, Giorgos Foundas, Takis Emmanuel, Eleni Anousaki, George P. Cosmatos (více)Obsahy(1)
Na Krétu přijíždí mladý anglický spisovatel řeckého původu, Basil, aby obnovil těžbu ve zděděném lignitovém dole. Cestou se seznámí s vesničanem Zorbou, jehož nepředstíraná volnost a nezávislost není založena na velikosti majetku, ale na odhodlání a chuti užívat si života naplno. V jeho přítomnosti plachý Basil pochopí, že existuje způsob, jak se vypořádat s osobními úspěchy i prohrami. Ten zní: Nikdy nepřestat tančit! Film vznikl podle románu spisovatele Nikose Kazantzakise, jehož původní název zní "Život a skutky Alexise Zorbase". Na filmové plátno jej převedl rovněž řecký režisér Michalis Kakojannis. V silném a divácky vděčném příběhu strhává pozornost pozoruhodný výkon Anthonyho Quinna (známý ze snímků Žízeň po životě, Zvoník u Matky Boží, Děla z Navarone či Poslední vlak z Gun Hillu), který v hlavní roli předvádí nejjemnější odstíny svého hereckého mistrovství. Z původních sedmi nominací Řek Zorba v roce 1965 získal tři Oscary: za vedlejší ženskou roli (Lila Kedrova), za kameru (Walter Lassally) a výpravu (Vassilis Photopoulos). (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (176)
Čo na tom, že rodený Mexičan hrá Gréka, ako vyšitého, keď to má strašne neuveriteľné grády, a zase typický Angličan s prízvukom sa snaží stelesniť nastolenú postavu s gréckymi koreňmi, alebo napríklad taká Lila Kedrova, predstaviteľka Madame Hortense, Francúzsky, žijúcej už dlhé roky na Kréte, čo vlastní Hotel Ritz, keď i ona má až ruský pôvod, a tak nakoniec jediná skutočná Grékyňa z tohto ústredného ansámblového kvarteta, je iba Irene Papas, ktorej priezvisko mi naprosto evokuje, že sa tu musela jednoznačne narodiť. Jej vdova pôsobí až magickým dojmom, s výrazmi tváre, ktoré si navždy zapamätám. A tieto štyri charaktery rozohrávajú fascinujúcu štúdiu medziľudských vzťahov, ktoré často berú na ľahkú váhu, čo väčšinou máva svoje následky. Bez akýchkoľvek diskusií im dominuje extrémne výrazný Alexis Zorba, ktorý vytvára nálady a tóny kinematografického klenotu od cyperského rodáka Michalisa Kakojannisa, za doprovodu hádam jednej z najlepších prác kameramana, akú som mal možnosť v živote zhliadnuť, Waltera Lassallyho. Vôbec si nedokážem predstaviť, že by bola farebná namiesto čiernobielej. Fantastická kompozícia obrazu ! Vedľa DP taktiež vychvaľujem do nebies i herecký výkon Tonyho Quinna, ktorý si tým pádom ukoristil snímok sám pre seba, na jeho tanec sa nedá len tak zabudnúť. Kedrova bola dominantná v samom úvode, keď Zorba dorazil so “Šéfom” do malého krétskeho mestečka. Irenin výkon bol z môjho pohľadu veľmi záhadný a zvláštny. A samozrejme, čo by to bolo bez famóznej výpravy oscarového držiteľa-Vassilisa Photopoulosa ? Mňa asi najviac film oslovil vynikajúcou kamerou W. Lassallyho, ktorú si neviem vynachváliť ! A to ostatné už prišlo samo od seba. ()
Život jako přešlapování s krabicí knih, před prudkým deštěm hájenou vlastním tělem. Knih plných pravd o utrpení těch, kteří se stále dokola marně ptají po smyslu života i umírání. Život v nerozhodnosti, pochybách, nevíře a hloubání. Takový nebyl jen život básníka a esejisty Basila. Kéž by každý mohl mít svého Řeka Zorbu. ()
Bohuzel jsem film videl v ceskem zneni a tak plnohodnotne nejsem schopen ocenit herecke vykony, na kterych nejspis tento film stoji. Kdyz opomenu tento handicap, tak stejne zustanu zklamany a moc dobre nechapu divacky uspech tohoto filmu. Atmosferu Krety do me film nedostal, scenar se mi taky nezda nijak vyjimecny, kamera obycejna... Nevim no... ()
,,Když můj klouček Dimitris umřel, všichni plakali. Já...? Já jsem vstal a tančil." Z ničeho nic vás osloví z kuriózního důvodu, vstoupí do vašeho života a stane se jeho součastí... Samozřejmě vám během všeho vtlouká do hlavy svou ideologii o svobodě a volnosti života... Nutno říci, že Zorbův smích byl občas velice nákazlivý, číšel z něj nádherný optimismus a charisma, skoro každému z nás by alespoň na chvíli bodlo mít vedle takového svého Řeka Zorbu...:o) Povětšinou humorní dění v první hodince mne oslovilo daleko víc, než pozdější nepříliš výrazné drama, bez Anthonyho Quinna v hlavní roli byl by ten film sotva poloviční. Závěr se ale skutečně povedl, dnes již legendární taneční scéna s oslavou života a radosti dvou lidí uprostřed pusté pláže je milou tečkou tohoto asi nejslavnějšího řeckého filmu. Celkově (zvláště uprostřed) místy trochu zdlouhavého, přesto jsou mé dojmy převažně pozitivní. "Tak bojujeme? Nebo necháme horu vyhrát...?" 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Galerie (36)
Zajímavosti (10)
- Film se natáčel také ve vesnici Kokkino Chorio na Krétě. Účinkovalo v něm i mnoho místních občanů. Místo se následně stalo vyhledávanou turistickou atrakcí. Genius loci mnoho z nich okouzlil natolik, že se na místě usadili, což dokládají novostavby ve vesnici a v blízkém okolí. (CharlieZ)
- Herec Anthony Quinn, který měl ke konci filmu předvést strhující předvedení některého řeckého tance, si těsně před dokončením filmu zlomil nohu a tak to, co ve filmu vidíme, jsou jeho vlastní vymyšlené kroky tance, který předváděl tak, aby ho noha co nejméně bolela (Kamkon)
- Pláž Anthonyho Quinna sice najdete na Rhodosu, protože si ji tam v jedenašedesátým koupil, když tam natáčel film Děla z Navarone (1961). Pláž mu poté Řekové v 84. roce zase zestátnili. Nicméně Řek Zorba se točil na Krétě a slavná pláž je Stavros. (nada93)
Nejprve bych chtěl odradit všechny, co se chystají číst můj komentář před shlédnutím filmu. Pokud jste Řeka Zorbu ještě neviděli, nedělejte to. :) Řek Zorba, film jenž je tak protikladný a nabitý rozpory, že ho můžu přirovnat jen k Pascalově filosofii, která se na jedné straně vysmívá lidské ubohosti, aby mohla na straně druhé, velebit vznešenost člověka. Snímek je podobného rázu a mnohdy si nemůžete být jistí jak mají některé scény působit, to co na první pohled může vypadat jako radost ze života, může zároveň představovat jeho hořkost. Ti, kdo budou tvrdit, že Řek Zorba velebí život a jeho možnosti, bezprostřednost, živelnost, radost, dobrotu budou mít pravdu stejně jako ti, kteří v něm uvidí tragičnost lidského bytí, lidskou krutost, hyenismus, závist. Hlavní hrdina Zorba může pro někoho být primitivem, "obyčejným člověkem z lidu", rázovitým pábitelem, ale jedno je jisté, je to člověk, jenž maximálně vychutnává život a řídí se pouze svým vlastním rozumem. Jeho protikladem je jeho "šéf" Basil, intelektuál, stydlivý, uhlazený, ale nikoli chladný a odtažitý, přesto však člověk, jenž svoji bezprostřednost přikrývá konvencemi a studem. Chtěl bych upozornit na to, že Zorba rozhodně není požitkářským hédonikem, který si z ničeho nic nedělá, právě naopak. Zorba ví, že je vržen do života a proto se ho snaží žít, smrt neřeší, všichni dle jeho slov dopadneme stejně "jako potrava pro červy" a v tom je to stejný. Má rád ženy a ani to neskrývá a proto se jako Řek řídí radou, kterou mu dal jeden starej moudrej Turek, která zní takto: "Bůh má veliký srdce, ale jeden hřích nikdy neodpustí: když chce ženská chlapa do postele a on tam nepřijde". :) Balis se vysmívá paradoxnosti, že Zorba jako Řek věřil Turkovi, ale Zorba kontruje: "když někoho potkám řeknu si, je dobrej nebo je zlej. Je mi jedno jestli je Řek nebo Turek". V tom spatřuji Zorbovu lidskost povyšující se nad nacionalistický patos. Zpočátku na mě závěrečná scéna působila jako happyend, ale jakmile jsem si vzpomněl na Zorbova slova, která bych chtěl připomenout všem, na něž závěr působí optimisticky, a ta zní takto: "Když jseš něčeho plnej, co můžeš dělat? Puknout! Když umřel můj malej Dimitri a všichni brečeli, já jsem vstal a tancoval. Všichni říkali, Zorba zešílel! Ale tanec bylo to jediný co tišilo bolest." Stále si tedy myslíte, že závěrečná scéna je tak optimistická v celkovém kontextu filmu??? Pro mě rozhodně ne, spíš podtrhává tragikomičnost celého filmu, ale i samotného života. Zorba našel způsob jak čelit tragédiím, jenž mu život přichystal do cesty, je to akceptování života takového jaký je spojená se zdravou dávkou bláznivosti, která dělá člověka člověkem. Člověk aby mohl "žít" v tom nejpozitivnějším slova smyslu musí být tak trochu blázen. Zorba to ví a proto Balisovi říká: "Máte všechno, vyjma jedné věci, nejste blázen. A člověk musí být tak trochu blázen, jinak ..." - "Jinak? -"jinak nikdy nepřetrhne řetěz, není volný." Narozdíl od Erasma, který chválí Bláznivost za to, že umožňuje člověku vůbec žít v tak nepochopitelném světě. Zorba ji chválí za to, že z člověka odtrhává řetěz upjatosti, konvencí a falešné morálky a vrhá ho do bezprostřednosti, lidskosti. Skvělý film u něhož se musí přemýšlet, což ho činí nepřístupným pro drtivou většinu diváků. 5* uděluji zejména za herecký výkon Anthonyho Quinna, lidskost a zejména za poselství, jenž si uvědomíte asi až, když se vám Řek Zorba rozleží v hlavě. () (méně) (více)