Znamení kotvy

♫ "Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku..." V tmavých zákoutích bratislavského přístavu můžeme narazit nejen na statné lodníky, ale především na tajemnou mladou ženu (Hana Vítová). Její příběh o tom, jak se dostala do područí jednoho hypnotizéra, se zdá být skoro k neuvěření. Do poslední chvíle jsem s napětí očekával, zda ten příběh bude mít šťastný konec a do posledního dechu pak sledoval, co se odehraje na palubě lodi Kormorán. Celý film Františka Čápa s minimálně částečně noir atmosférou (deštivého dne) a působivou hudbou Jiřího Srnky mě dokázal dokonale vcucnout a nepustit.          (15.11.2023)

Koukám, že už tenkrát bylo v popelnicích spousta pokladů. CITÁT - Bylo nás tam roku onoho - johohóó´............ Zajímavý příběh, který má z počátku mysteriózní nádech, povedený hudební doprovod, zdařilou dramatizaci a zajímavé herecké obsazení. CITÁT - Ať už jsi kdekoliv, do půlnoci se vrátíš ke mě............. Je zajímavé i milé, podívat se po všech těch současných akčních filmech na něco klidnějšího, černobílého a Českého, respektive Československého. Je to sice z roku 1947, ale má to své mystično a další výše uvedené klady. Dokonce i ozvučení je povedené. Připletla se vám někdy do cesty cizí a možná i špatná ženská? A myslíte si, že stojí za záchranu? A kdo je vlastně Miss Camilla? CITÁT - Tak vám řeka smrdí?........... Tak jsem viděl Znamení kotvy a jsem spokojen. CITÁT - Muž přes palubu!!!...... dvanáct vlků statných lodníků...johohohóóóóó, johohohóóó............. (26.06.2013)

Utajený klenot české kinematografie, perfektní a nezvyklé dílko na české poměry - nechápu jak televize mohou ignorovat tento film. Prostředí mezi námořníky je u nás ojedinělé, stejně tak jako noir-filmy z prostředí laciných hospod s prodejnými děvčaty. František Čáp opět přesvědčil, že mu taková tématika prostě sedí (kochat se můžeme i jeho dřívějším Ohnivým létem či Nočním motýlem) a ani herci nezůstali pozadu - mě padla do oka především Vlasta Fabiánová v záporné roli prodejného děvčete, rovněž tak Zdeňka Baldová v roli matky, která zešílela po ztrátě dcery. Hana Vítová podává svůj klasický herecký výkon (nikterak špatný) a své standardní výkony si oprášili i Kohout se Štěpánkem, milým překvapením byl rovněž česky mluvící Július Pántik. Film doporučuji ke shlédnutí, budete mile překvapeni. (13.09.2012)

Vůně tajemných rodokapsů prolíná se celým filmem, když námořníci v přístavu zapletou se do podivného starého příběhu zmizení otce a dcery. Matka dcery stále ještě bloudí ulicemi města a hledá svou Pavlínku, považovaná všemi za blázna a všem pro smích. Jednoho dne však do města dorazí kouzelník a iluzionista a na plakátech je právě ona zmizelá Pavlínka. Velmi dobře natočený napínavý film, v němž prim hraje jako vždy Zdeněk Štěpánek. 80% (09.02.2014)

Režisér František Čáp se po válce ocitl na veřejném pranýři za své údajné protivlastenecké skutky během okupace. Sérii absurdních obvinění se nakonec podařilo úspěšně vyvrátit a Čáp se ihned aktivně zapojil do tvorby v proměněné kinematografii. Po mezinárodně oceněných Mužích bez křídel, kteří se tematicky vracejí do válečné minulosti, následovalo psychologické drama s názvem Znamení kotvy. Na pozadí atmosfericky ponurého deštivého dne přístavního města se rozehrává příběh ztracené dcery, která se mezitím stala obětí vypočítavého iluzionisty a zoufalé matky, zmateně bloudící ulicemi s nadějí na šťastné shledání. V ději hraje klíčovou roli mladý námořník, kterého touha přiblížit se záhadné ženě přivede na stopu dávného tajemství. Do hlavní role byla obsazena Hana Vítová, pro níž postava záhadné varietní umělkyně představovala vlastně jednu z posledních příležitostí před kamerou vůbec a zároveň se jí zde široce otevřela možnost maximálního zúročení dosavadních zkušeností v podobném žánru (ne náhodou některé momenty odkazují k Nočnímu motýlovi). Výjimečné výkony podávají i zbylí členové hereckého obsazení v čele se Štěpánkem, Kohoutem, Strunou, Baldovou a Fabianovou. Celkový tragický charakter filmu spoluvytváří znamenitá kameramanská práce Ferdinanda Pečenky a působivý hudební doprovod Jiřího Srnky. V rámci dobového resumé se bezesporu jedná o jedno z nejzdařilejších děl Čápovy režijní tvorby, které se vymyká české produkci už svým žánrovým zaměřením, koketujícím například s prvky francouzského poetického realismu 30. let, ale také třeba reminiscencemi na německý expresionismus. (05.10.2008)