Ukradený diamant

Jednoduchý počty.¬         Jestliže 75 % hodnotících dává hvězdičku a půl navíc pouze za to, že hraje R. Redford a G. Segal, klesá skutečná kvalita snímku ze současných 70 % na 48 %. Dále je třeba přihlédnouti k přemíře slabomyslného amerického U.S.A. humoru, který nemá v oblibě více než pětina světové populace v dosahu civilizace. Zbývá podívání s hodnotou kulisy ke kartám nebo sousedským táčkám, na úrovní slabého televizního pořadu. Takže si myslím, že jsem to spočítal a ohodnotil správně. Děluji za pozornost. (29.03.2017)

Mám rád heist filmy, ale co je moc, to je moc. Loupež loupež, až si nudou nohy loupeš (stejně jak ten spoluvězeň v jedné scéně). Navíc to bylo všechno nějak moc jednoduchy a všechno jim moc vycházelo. A to poslední, s Afghanistánem Banánistánem, to bylo trochu moc ujety. A naučit se litat s vrtulnikem na poprvé, to je už skoro jak v Matrixu... Na svou dobu celkem zajimavy, dnes už spíš nic moc... (25.10.2016)

Jednu dobu si hrál spisovatel Westlake na Edmunda Crispina, ale jeho lehkosti a nadhledu většinou moc nedosáhl. Přesto dovedl zaplést věci docela humorně a složitě. Peter Yates místo toho, aby námětu pomohl a přesunul těžiště filmu do žánru absurdní komedie, natočil inťošskou komedii (a děj knihy navíc osekal). Zkusím to přirovnat k současným českým filmovým poměrům - představte si, že režisér Petr Václav nebo Bohdan Sláma natočí třeba Dvojníky (ty se Sokolem a Kohákem) a do hlavních rolí obsadí Petra Štěpánka, Svatopluka Beneše, Pavla Rímského nebo Jiřího Dvořáka. Nejde o to, že by to pánové neuhráli, ale vzhledem k tomu, že je máme zařazeny jako seriozní typy, chyběl by už na startu takovému filmu potřebný nadhled. A podobně to nefunguje tady. Navíc je film zbytečně dlouhý, a každý z jeho tří aktů (nemůžu si pomoct, ale členěno je to fakt jak na divadle - 1. akt: Loupež, 2. akt: Osvobození držitele diamantu, 3. akt: Jak dostat diamant ze schránky, ačkoliv samozřejmě v obraze nic takového není) nenabízí podstatný materiál, aby to bylo buď dobrodružné, zábavné, nebo snad dokonce vtipné. Možná by pomohl nějaký specialista na dialogy, klidně mohl vykrást pár chandlerovek, ale aspoň by to oživilo poměrně suchý děj, pomalu odsýpající jak písek ve stojacích hodinách (třeba jen úvodní, značně zbytečná a nezáživná scéna propuštění z vězení trvá snad osm minut). A ten nadhled, něco navíc, tam ještě ke všemu zřetelně chybí. Nakonec mne z celého filmu vlastně nejvíc pobavilo, když jsem se v závěrečných titulcích dočetl, že ústřední píseň zpíval zpěvák jménem Táta (přesně takto napsáno). (08.02.2024)

Předlohu Donalda E. Westlakea Jak neuloupit smaragd jsem kdysi četl a pokud si vzpomínám, její vtip spočíval v několikanásobném zauzlení zprvu jednoduchého plánu. Nájemní zloději se kvůli smaragdu museli postupně vloupat do muzea, věznice, policejní stanice, blázince a banky. Film to celé až příliš zjednodušil a přešil na míru imagi Roberta Redforda. Literární Dortmunder je takový dobromyslný trouba a plán se komplikuje kvůli naivní poctivosti, s jakou své nepoctivé řemeslo provozuje. Jeho filmová reinkarnace je nažehlený narcis a není snadné si ho oblíbit. Poselstvím tohoto komentáře je přimět vás přečíst si knížku. :) 50% (06.03.2008)

Kromě Murche sice dost divně obsazené – jako Dortmundera si Redforda sice představit dovedu, ale to by ho musel hrát v mnohem fatalističtější rovině – a co do scénáře to doznalo dost divných a dost zbytečných změn (právník je Greenbergův otec, generál není generál, finiš na letišti se už do filmu nevešel...), ale jinak příjemně šlapající kriminálka. Jo, co se týče gagů, tak na rozdíl od předlohy to prostě hází bordel na zeď a čeká, co se přilepí, přičemž to nejlepší jsou samozřejmě pasáže z knihy a humory v jejím srdečném duchu, ale hej – čtyři nebo pět loupeží v jednom filmu? Já jsem spokojený. A to i přesto, že Jak neuloupit smaragd je jedna z mých nejvíc nejoblíbenějších knih, takže měl film ztíženou pozici. (23.11.2017)