Ukradený diamant

Mám rád heist filmy, ale co je moc, to je moc. Loupež loupež, až si nudou nohy loupeš (stejně jak ten spoluvězeň v jedné scéně). Navíc to bylo všechno nějak moc jednoduchy a všechno jim moc vycházelo. A to poslední, s Afghanistánem Banánistánem, to bylo trochu moc ujety. A naučit se litat s vrtulnikem na poprvé, to je už skoro jak v Matrixu... Na svou dobu celkem zajimavy, dnes už spíš nic moc... (25.10.2016)

Z několika nevýrazných náznaků jsem pochopila, že záměrem bylo natočit komedii. Nepodařilo se. Historka o diamatu, který parta sympatických lupičů ukrade z muzea, ale pak se situace zamotá a oni musí svůj lup krást znovu a znovu z různých míst, na která se vlivem škodolibého osudu přemisťuje, v sobě nemá špetku vtipu. Postavy nejsou zajímavé, vztahy mezi nimi jsou nijaké a ještě sledování ztěžuje disharmonický jazz využitý zde jako hudba. SHRNUTÍ: Leda pro milovníky nemelodického jazzu a Roberta Redforda. (18.07.2018)

Jednoduchý počty.¬         Jestliže 75 % hodnotících dává hvězdičku a půl navíc pouze za to, že hraje R. Redford a G. Segal, klesá skutečná kvalita snímku ze současných 70 % na 48 %. Dále je třeba přihlédnouti k přemíře slabomyslného amerického U.S.A. humoru, který nemá v oblibě více než pětina světové populace v dosahu civilizace. Zbývá podívání s hodnotou kulisy ke kartám nebo sousedským táčkám, na úrovní slabého televizního pořadu. Takže si myslím, že jsem to spočítal a ohodnotil správně. Děluji za pozornost. (29.03.2017)

Robert Redford ve zlodějském filmu, který svým tématem jakoby navazoval na snímek ´The Italian Job´ (1969), jen s poněkud odlišným průběhem. Redford si v podstatě zahrál stejnou roli, jakou měl Michael Caine ve zmíněném filmu a to profesně i charakterově. Oba propuštění z věznice a hned jsou naverbováni do plánované loupeže. Jen pro změnu nejde o sumu peněz, ale o diamant. Snímek tak hbitě doplňuje předešlé zlodějské filmy už od doby uvedení snímku ´Dannyho jedenáctka´ (1960). Rozdílem jen je, že partě chlapíků akce nejde zase až tak hladce, jak jinak bývá obvyklé. Navíc je více  ozvláštněn humorem a hlavně nadsázkou. Třeba zhypnotizování chlapa, pracujícího v bance u bezpečnostních schránek, v jedoucím výtahu pomocí blikajících čísel dle pater, aby později otevřel jednu důležitou bezpečnostní schránku, se jen tak nevidí. Scénář je zpracovaný dobře a natočený dle standardů své doby. Filmový zážitek tak přivádí i dnes. Lokací je použito více než dost, aniž by to opustilo New York, kde se příběh odehrává. K tomu naprosto živá atmosféra, a po celou stopáž věrně udržovaná zajímavost. Jestli je to předvídatelné? Na dnešní dobu určitě. Kromě toho, co se jim zase kde co stane či nepovede. Ne, vyloženě o komedii se nejedná. Celý koncept je brán vážně, stejně jako výše vzpomínaný snímek starší. Jen mají zlodějíčci větší diváckou sympatii ve výstřednější zápletce s patřičným napětím a humorem. (08.07.2022)

Jednu dobu si hrál spisovatel Westlake na Edmunda Crispina, ale jeho lehkosti a nadhledu většinou moc nedosáhl. Přesto dovedl zaplést věci docela humorně a složitě. Peter Yates místo toho, aby námětu pomohl a přesunul těžiště filmu do žánru absurdní komedie, natočil inťošskou komedii (a děj knihy navíc osekal). Zkusím to přirovnat k současným českým filmovým poměrům - představte si, že režisér Petr Václav nebo Bohdan Sláma natočí třeba Dvojníky (ty se Sokolem a Kohákem) a do hlavních rolí obsadí Petra Štěpánka, Svatopluka Beneše, Pavla Rímského nebo Jiřího Dvořáka. Nejde o to, že by to pánové neuhráli, ale vzhledem k tomu, že je máme zařazeny jako seriozní typy, chyběl by už na startu takovému filmu potřebný nadhled. A podobně to nefunguje tady. Navíc je film zbytečně dlouhý, a každý z jeho tří aktů (nemůžu si pomoct, ale členěno je to fakt jak na divadle - 1. akt: Loupež, 2. akt: Osvobození držitele diamantu, 3. akt: Jak dostat diamant ze schránky, ačkoliv samozřejmě v obraze nic takového není) nenabízí podstatný materiál, aby to bylo buď dobrodružné, zábavné, nebo snad dokonce vtipné. Možná by pomohl nějaký specialista na dialogy, klidně mohl vykrást pár chandlerovek, ale aspoň by to oživilo poměrně suchý děj, pomalu odsýpající jak písek ve stojacích hodinách (třeba jen úvodní, značně zbytečná a nezáživná scéna propuštění z vězení trvá snad osm minut). A ten nadhled, něco navíc, tam ještě ke všemu zřetelně chybí. Nakonec mne z celého filmu vlastně nejvíc pobavilo, když jsem se v závěrečných titulcích dočetl, že ústřední píseň zpíval zpěvák jménem Táta (přesně takto napsáno). (08.02.2024)