Poslední pevnost

Poslední pevnost není jako partie šachu. Proč? Od počátku předvídáte každý tah soupeře, ještě než ho udělá. To by ve hře samotné byla cesta do pekel. Filmová cesta do pekel je ještě relativně příjemná, protože Robert "Brubaker" Redford se vrací na "místo činu" tentokrát v jiné pozici, ale opět s chutí něco změnit. Vězni už nejsou vylíčeni jako chudáci, ale jako lidé, kteří udělali chyby, ale mají právo na lidské zacházení. Přesto, pokud hrajete hru s podle jasného scénáře a nesnažíte se překvapit, musíte prohrát. Škoda, Poslední pevnost mohla být mnohem zajímavější procházka jednou věznicí, na které si Američané opět vynahradili nedostatek staveb (hradů) ze středověku:)). (01.02.2010)

Repríza snímku mě po té opravdu dlouhé době příliš nepotěšila. Mám rád Roberta Redforda, takže mě netěší ubírat hvězdičku filmu, v němž účinkuje, ale nemohl jsem jinak. Narazil jsem totiž na vážný problém. Uvědomil jsem si, že je tento typ amerických vězeňských dramat natáčen podle jednoho mustru: hlavní hrdina je buď nespravedlivě nebo příliš přísně odsouzen; věznici řídí zakomplexovaný zmetek se sadistickými sklony; mladší spoluvězeň, který k hlavnímu hrdinovi s úctou vzhlíží jako ke svému vzoru, hyne na příkaz zakomplexovaného zmetka se sadistickými sklony; spravedlnost nakonec vítězí. S nechutí mi dnes došlo, že se tato záležitost od výše popsaného vzoru odlišovala jen tím, že šlo o věznici vojenskou, ale jinak zůstal postup zachován. A ani tato jediná odlišnost nakonec nebyla ku prospěchu věci, protože se kvůli ní dostalo nejen na očekávaný patos, ale i na nefalšovaný americký patriotismus, který se mi (velmi slušně řečeno) zajídá. Což je za těchto okolností vtipný výraz, protože kdybych to podal méně slušně, stáli bychom u přesně opačného konce trávící soustavy. Robert Redford zachránil filmu třetí hvězdičku, bez něj bych šel jen na dvě. / Poučení: Řídíš-li v boji jakýkoli létající prostředek, taranuj jako Sultan Amet-chan. Ale nezapomínej na hadovité přiblížení k cíli. 3*- (26.07.2022)

Trošku zvláštní projekt pro Roberta Redforda, který už pobírá filmový důchod. V roli slavného a metály ověnčeného generála jest poslán do tvrdého vězení, kde pod dohledem břitevnatě ostrého Jamese „Soprano“ Gandolfiniho čelí šikaně a tvrdému zacházení. V celém průběhu filmu se zajímavost vzorově střídá s nudou až do závěrečného finále, které tíhne k akční podívané a napomáhá mu pár slušných efektů. Jenže marná sláva dědečku Roberte, tvoje éra ač nepochybně skvělá je již historií a i když si se snažil, nějak ti tu tvou roli nemůžu uvěřit. Vyjma slušných hereckých výkonů Gandolfiniho a Ruffala filmu dominuje i poměrně slušná hudba. V tomtéž roce jako Poslední pevnost vznikla i Spy game Tony Scotta, kde hrál Robert jistě uvěřitelnější postavu. Tenhle film rozhodně není špatný, ale víc jak na průměr dosáhnout nemůže a průměrem jsou tady 3 hvězdičky. (21.09.2004)

No, není to až tak špatnej film, jako většina z vězeňskýho prostředí. Jenže má hodně nedostatků ve scénáři a to opravdu velkých. Nejhlavnějším je, že nekompetentnost ředitele věznice či jeho "krutost"vůči trestancům prostě nemůže být důvodem vzpoury. Vždyť on ani nezadržuje poštu Redfordovi, nešikanuje nikoho, nenechá nikoho mlátit (kromě jednoho případu, kdy se vězeň vzpíral a pral se) a kromě občas drsnějšího jednání, jež bychom pravděpodobně neuznali ve vojenské jednotce (co si budeme namlouvat, i tam patří), ale mezi věznitelem a odsouzenci ho očekáváme, nic špatného nedělá. Vím, že vězni mají taky nějaký práva, že se dnes "převychovávají" a ne "trestají", ale vězení zde zobrazené je vlastně jen trochu jiný skautský tábor, kam nesmí ženy a ze kterýho se pouze nesmí odejít. Vězni tam nikde nepracují, pořád se jen procházejí po dvoře a povídají si, případně když už provozují nějakou činnost je to stavění jakési "Hladové zdi" na dvoře, což je však pouze dobrovolné, případně plánují záškodnickou činnost. Jídlo mají denně takový, že každej obyčejnej člověk jí hůř (co jsem tak zahlídl tak aspoň šest sedm různých součástí od zeleniny, masa, přílohy...). A to se milému bývalému generálu nelíbí a rozhodne se z jakéhosi mně neznámého důvodu (jistě, je tam jeden mrtvý, ale ten si za smrt může sám svou hloupostí) vzbouřit vězení a převzít kontrolu. Možná kdyby byl ředitel vězení skutečná mrcha, jako Donald Sutherland v Kriminálu nebo Bob Gunton v Shawshanku, pak už by se dalo uvažovat o vzpouře jako možné pomoci, ale tady by jim ještě napařili mnoho let navíc a Gandolfinimu dali metál za její potlačení. Navíc je tu tolik zatracenýho patetismu až je to člověku nepříjemný. Ve vězení nejsou hrdinové a samí nevinní a čestní lidé. Kdepak, tam jsou i takoví, ale převážně ne, tedy kromě amerických vojenských věznic, kde je výkvět tamní společnosti. Jindy Při srovnání se starším Redfordovým snímkem Brubaker tento vychází jako spíš parodie. Věznice v Brubakerovi byla věznice, kde by se vězni vzbouřili. Ti, kdyby byli ve věznici odsud, považovali by to za letní tábor. (23.04.2006)

Poslední pevnost je film, o kterém mi mluvilo hodně lidí. Mluvilo mi o něm s obrovským respektem. A to popravdě ani nevnímali ty herce jako takové, jako spíš film a příběh, jako takový. Pořád jsem ten film měl v povědomí, až se jednou naskytla příležitost a já se na něj konečně podíval. No a uznávám, že tenhle film je skvělej. Možná je to, co se týče realističnosti, zhovadilost. Ale v rámci scénáře je to asi nejlíp povedená práce, co se za ten rok povedla a jedna z nejlepších, co jsem kdy vůbec já viděl. Všechno je tu poctivý. Roberta Redforda si zamilujete hned. Zamilujete si i všechny ty zločince, co trpí tu hrůzu v tom vězení. Co naplat, že vězení jako takové je pro vrahy a bůhví co. Tady to nevnímáte. Tvůrci po Vás chtějí vyždímat emoce u věžnů a ono jim to prostě všechno neuvěřitelně snadno vyjde. Stačí Robert Redford a máte zaděláno. Po chvíli začnete naprosto bezhlavě věřit tomu, že i ten posranej bachař, co ho hraje Gandolfini, je fakt hrozně zmrd. A on určitě je. No a pak už máte víceméně jasno. Přiznám se, že film je spíš na čtyři hvězdy, ale když jsem viděl to zdejší hodnocení, musel jsem mu ještě jednu hvězdu přidat. Tady nehodnotím realističtnost, a ani že v tom filmu je hromada nesmyslů, jako spíš samotné filmové řemeslo a emoce, které film dokáže vyvolat. Pokud nic jinýho, tak tady by se dalo říct, že film rovná se emoce a právě zde to předvedl na sto dvacet procent. (05.01.2014)