Purpurové řeky

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

Až na samotný konec a jistou dávku překombinovanosti, která šla už trochu přes, jde o výborný thriller...Atmosféra je opravdu temná, vraždy hnusné a z celého městečka s jeho univerzitou běhá mráz po zádech. Hodně všemu pomáhá kamera, která nabízí na jedné straně nádherné záběry ledovců a horských štítů a na té druhé nás ponoří do světa smrti a rozkladu. Skoro cítíte ten pach..."Purpurové řeky" mají své nesporné kvality, k nimž musím přiřadit i suverénní výkon Jeana Rena, jehož komisař Niemans spadá přesně do rodu vlků samotářů, kteří "loví ty, kdo žijí ze slz druhých "... (22.06.2005)

z počátku jsem si myslel že to bude něco jako Sedm a měl jsem trochu pravdu neni to úplně stejný, ale trošku se to tomu podobá. 3/4 filmu jsou velice dobré a občas i napínavé, ale ten konec, to je zase tragédie.Člověk čeká nějakýho pořádnýho masovýho vraha, ale nedočká se. konec filmu rozhodně neni hoden toho předchozího celkem slušnýho děje. Jean Reno a jeho klega Vincent Cassel nepředvádí žádný skvělý výkony(hlavně Cessel), ale stejně si to zaslouží 4* i s tim blbým koncem (02.03.2005)

Režisér Kassovitz zdařile vykresluje temnou atmosféru, Reno s Casselem jsou natolik charismatičtí, že v pohodě utáhnou celý film. Ale že v některých dílčích momentech, respektive celých scénách, je to tak nehorázně vykradené SEVEN, je až trapné. A závěr je vykonstruovaný a plný klišé. Škoda, nebýt toho, šlo by o velice povedený thriller. (04.07.2002)

Takhle má vypadat dobře odvedená práce s francouzským podpisem. Dva výborní herci v rolích, které jim padnou a příběh temný jak si divák přeje. Docela je překvapivý i příběh, kterému pomáhají nepříliš ukecané postavy, což skvěle dotváří atmosféru... I po letech si na Purpurové řeky vzpomenu, na tělo na zemi s hmyzem stejně jako na závěr na ledovci. (03.06.2004)