Purpurové řeky

Ponurá francouzská kriminálka o sadistickém, inteligentním sériovém vrahovi, v níž se sejdou tak těžké kalibry jako je Jean Reno a Vincent Cassel jednoduše nemůže dopadnout jinak, než výborně. A zvláště, když se ještě jedná o má nejoblíbenější francouzská herecká esa:) Pierre toho moc nenamluví. Max zato mluví rád a hodně. Pierre je zasloužilý komisař čestné povahy s letitými zkušenostmi. Max je místní, obyčejný polda v jakémsi zapadákově, kde se stejně vůbec nic neděje. Občas si rád hraje na machra a má rád výzvy. Když se tito dva odlišní poldové setkají a začnou pracovat na společném případu, má se divák na co těšit. O slovní přestřelky a vybroušené dialogy není nouze. Stejně jako se čím dál více začne případ zamotávat a vycházejí najevo děsivé skutečnosti. Napínavý, atmosférický film, který se hrdě může rovnat s těmi nejvymakanějšími americkými kriminálkami. A možná je i převyšuje. Především o ten evropský "feeling." (26.09.2007)

Jako když se na vás po sexu na prvním rande holka zadívá a položí jednu ze tří nejlepších otázek světa: "zůstane to takhle napořád?"; "vezmeš si mě?"; "budeme mít děti?" Mžitky před očima, v hlavě jeden velký otazník a už nikdy si nevzpomenete, co bylo předtím. Přesně takhle to mám s Purpurovými řekami. Pamatuju si jenom okamžik, kdy se Pierre s Maxem schovávají za rolbu, a pak už vidím jen jak řvu na televizi, ať se oblíkne a vypadne z mýho pokoje. (12.04.2015)

Jeana mám rád, aj keď som ho videl v úlohách, ktoré mu sadli viac a v ktorých svoj talent prejavil vo väčších grádoch a aj keď od tohto filmu som veľa nečakal, predsa som dúfal, že ma ohúri - a to som nemal. ale inak celkom mrazivý príbeh kontrastne zasadený do peknej prírody ale v inak podarenom scenári (aspoň zo začiatku sa to tak javilo) mi kdesi v poslednej tretine niečo začalo chýbať . . . (11.04.2005)

Purpurové řeky jsou zádumčivá poezie a tu já rád. Reno s Casselem = výtečná dvojka, hudba Bruna Coulaise geniální, atmosféra neuvěřitelně hutná, stylově nad limitem, vizuálně ostré jako nůž, námětově pohlcující, atmosféra dosahuje výšin nebeských. To univerzitní městečko drtí svou ponurostí jako kámen. Jeden z mých nejoblíbenějších thrillerů, co jsem kdy viděl. Moje srdcovka. A že to je klon Se7en? A kde jste na tom byli? Možná jedna scéna je podobná dejme tomu. Ale na to s pardónem sere bernardýn. (12.10.2007)

Neí to zlé... Mathieu Kassovitz dokázal podle mého názoru velmi slušně naředit klasický akční styl slušivého amerického střihu a klasickou francouzskou konverzační detektivku, přičemž nepůsobí při snaze evokovat temnou atmosféru tak legračně upjatě jako režisér dvojky Olivier Dahan. Dost prostoru dostává Jean Reno i jeho parťák Vincent Cassel, který mě zklamal jediným... není tak sympaticky rasta jako jeho knižní protějšek. A to je vlastně problém celých Purpurových řek. Oproti knižní předloze nemají ani polovinu napětí a tajemství, na fígl s vraždami se přijde až příliš brzo a celou dedukci na vás postavy naprosto zmateně vychrlí uprostřed automobilové honičky. Inu, film není kniha, to všichni víme, ale adaptace do scénáře má prostě dost much... a "velkolepé" a diletantsky působící finále je toho důkazem. V knize se ta křečovitost ještě jakž takž ztratí, ale tady udeří do očí hlavně díky naprostému přehrávání Nadii Farés... Prostě pokud neznáte knižní předlohu, tak se vám Purpurové řeky budou hodně líbit, pokud ano, neubráníte se jistému zklamání. Ale formálně je vše naprosto v cajku. (08.02.2006)