Návštěvníci

Nejlepší francouzská komedie všech dob a ať zhynu jestli ustoupím od svého názoru !! Clavier a Reno jsou ve svých rolích dokonalí a já se při sledování, jedné jejich kalamity za druhou, válel smíchy po zemi. Clavierova dvojrole je dokonalost, ten chlap je neuvěřitelnej herec a Reno jako šlechtic se snad narodil a jeho účes podle hrnce stačil mé maličkosti k tomu, abych se smál, kdykoli velkolepě nakráčel na scénu. Je naprosto zbytečné dále chválit, to prostě musíte vidět. Takže zapnout skříňku na trubadúry a koukat, jen pokud možno bez kakaa (kdo zná dvojku, ten mě chápe) (17.09.2014)

Výborná, originální francouzská komedie opravdu na úrovni! Tento film má opravdu perfektně propracovaný scénář, strašně rychlý spád, ohromné "české" hlášky Jean-Pierra a Jean Reno s Christianem Clavierem tu taky tvoří nezapomenutelnou dvojici. Český dabing od ČT patří taky k nejlepším, stejně jako v druhém díle. Jedna z nejlepších francouzských komedií. "Jsi paranoidní! Tady se na tebe přece nikdo nedívá!" (27.01.2007)

Neviem či budem patriť k menšine, ale táto komédia ma zas až tak neuchvátila. Námet je síce výborný, bohužiaľ však už dosť odohraný. Vlastný nápad nie je zlý, ale spracovanie mi príde rozpačité. Hoci má ísť o komédiu, hudba často hrá na vážnejšiu nôtu; veľa miest je komicky nevyužitých. Neustále hysterické výbuchy samy o sebe nerozosmejú; Okrem ich mylného používania dnešných všedných predmetov som sa až tak nebavil. S ľahučkým prižmúrením očí - priemer. (27.01.2015)

Tenhle film se skutečně velmi povedl. Přestože může působit chvílemi trošku trapněji. Nejvtipnější scény jsou pochopitelně uvnitř domu, jako třeba scéna na záchodě, ve vaně, v jídelně a podobně. Nesdílím názor, že by druhý díl za moc nestál. Spíše až ten třetí je jasná nádstavba. Francouzské komedie jsou nám velmi blízké svým hůmorem. Američani by takový typ komedie rozhodně nesvedli. (26.09.2006)

Tak tohle byla ta slavná, takřka kultovní francouzská komedie? No tak alespoň konečně vím, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala... škoda jen, že jsem v tom nepokračovala. Víte, kolikrát jsem se zasmála? Ani jednou. Víte, kolikrát jsem se usmála? Jednou, při koupací scéně. Víte, jak často jsem se cítila trapně, že na to vůbec koukám? Imrvére. Příšerně užvaněné, děsivě uječené, veskrze blbé (to poslední je možná klad, ale určitě se s daným tématem dalo udělat víc, aby se divák chechtal). Já radši anglický sarkasmus, než hlučné žabožroutí pitvoření - to mě mohlo bavit, dokud jsem byla děcko. Jůůů, Clavier odplivnul kemra na něčí sako, jůůů, Clavier se ubzdil u jídelního stolu, jůů, Clavierovi táhne z držky... no ha-ha-ha! 10% za ten jeden úsměv, 10% vybojoval Jean Reno, 5% za efekty a 10% za to, že mě fascinuje doba středověku. To máme 35% a polibte mi mou odvrácenou dolní tvář s tímhle druhem humoru. (14.07.2011)