Antropofág

Tak jsem konečně dal tuhle slavnou italskou malinu. Z časových důvodů jsem to viděl po dvou částech, to ale mé finální hodnocení nijak neovlivní. Sedmdesátky v italské kinematografii byly jedna velká divočina. Krom slavných a kultovních snímků se točily všelijaké erotické šílenosti, prapodivné horory a kanibalské filmy. Zejména kanibalismus byl v té době velmi oblíbeným námětem. V té době byly zejména tyhle filmy závislé na kvalitních maskérech a tak když jste to hodně dobře uměli s latexem, měli jste o práci i zábavu postaráno. Tehdy z toho lecos bylo šokující, nicméně dnes i to nejhorší násilí působí svým provedením velmi úsměvně a až naivně. Halt dnešní divák dost zdrsněl. Tyhle filmy se také vyznačují šílenými scénáři. Hrdinové (přičem herci jsou dost často kapitola sama o sobě) se mnohdy chovají naprosto nelogicky a chaoticky. Zde například dva hrdinové uvidí v zálivu neukotvenou loď. Rozhodnou se, že se rozdělí (přitom po ostrově běhá Otesánek) a loď nějak dostanou ke břehu. Jeden zmizí a ten druhý dojde ke vstupu do hrobky. Hledaje způsobu asi jak zajistit plachetnici sestoupí s loučí do hrobky a vyděšeně pozoruje práchnivějící neboštíky uložené ve stěnách katakomb...:-). Logika fakt těžko pochopitelná. Kosťáci jsou samozřejmě ze sádry, jedna lebza jako druhá s perfektními chrupy, ruce vždy kompet i s prstními články. Jako bejvalej archeolog se tomu musím smát. Ruka to je hromada kůstek a prsty to samé. Jakmile dojde k rozpadnutí chrupavek a tkání zůstávají jen dlouhé kosti a z ostatního jsou hromádky drobných kůstek. Těžko může viset celá ruka z rakve i s prsty... :-). Film provází celkem povedená dobová elektronická hudba. Každopádně dnes je to slušný kandidát do muzea hororů, který vzbuzuje stejné úsměvy jako třeba první automobil na páru. Dávám tedy za dva kousance a spíče měřím dobovou optikou, protože hodnotit to dle dneška nejde. * * (10.06.2022)

Kultovní italská flákota, ve které se toho ve výsledku moc neděje, takže film má spíše hodnotu z hlediska historického či dobového. Hraní mizerné, chování postav všelijaké jen ne logické, masky nepřesvědčivé, ale ta jetá autentická atmosféra, která je umocněna ještě jetějším soundtrackem, je prostě k nezaplacení! :D (22.04.2014)

Úvodná nudná hodina je v znamení obohratého syntetizátorového diska. Jeho tóny sprevádzajú skupinu turistov, ktorí na grécky ostrov zavezú jednu paničku za kamošmi. Po priplávaní k brehu ostrova všetci rýchlo zisťujú, že čosi nie je s kostolným poriadkom. Z ostrova zmizli všetky živé duše! Pomerne štandardizovaná úvodná nuda sa poslednou polhodinou mení na plnokrvné krvavé peklo. Plné zotlených, rozpadávajúcich sa mŕtvol, kde tu ešte s lesknúcimi sa očami, či kúskami mŕtvolne zhnitého mäsa popri kostiach. Plné psychopatického kanibalského vraha s odpornými vyrážkami po celej tvárovej časti. Plné nečakaných gastro zážitkov antropofága, z ktorých sa citlivejším jedincom môže zdvíhať žalúdok. S vynikajúco temnou elektronickou hudobnou linkou. Kto vydrží nezaujímavý úvod dočká sa vytríbenej hororovej hostiny pre skúsených filmových labužníkov! (18.05.2021)

Perfektná ukážka talianskeho hororu. Herci ako zo zlého porna, dialógy detto, hudba ako od debilov a scenár o ho*ne. Scenár sa môže pochváliť len minimum plusov a práve umiestnenie na európsky ostrov patrí medzi ne. Druhým plusom je postava zabijaka, ktorý je väčšinu času pred našimi očami a pred očami hrdinov dôkladne ukrytý. Keď sa ale ku koncu prihlási o slovo, je sa na čo pozerať. Alebo od čoho odvracať tvár? To skôr. Pamätáte si z Pofajčíme, uvidíme pasáž, v ktorej sa hrdinovia dostali do lesnej chalúpky so sexuálne mocne založenou blondínou a jej manželom – automechanikom a zároveň obludou s dlhými vlasmi a strašnou tvárou? Tak to bol v podstate odkaz práve na tento horor. Postavu drastického, dlhovlasého, znetvoreného a nechutného kanibala si zahral George Eastman, zároveň spolu-scenárista snímky. Tá ďalej ponúka občas solídnu znepokojivú atmosféru a výdatnú porciu hardcore gore. Režisér D´Amato jednoducho svoje „kvality“ nezaprie; kto od neho mal česť vidieť vypaľovačky ako Porno Holocaust, Vražední vtáci alebo žraločiu Beštiu z hlbín, dobre vie, o čom hovorím. (20.01.2018)

Námět o kanibalovi mi přišel fajn, ale zpracování mě bohužel moc neoslovilo. Zpočátku se tam dlouho nic neděje (vyjma dvojité nevysvětlené vraždy v 6. minutě), a silně jsem se u toho nudil, film se navíc nijak neobtěžuje sdělovat jakékoli informace o jednotlivých postavách, takže mi jejich osud byl zcela ukradený (což se ale dá říct v podstatě o všech hororech, kde jde nějaké partičce lidí o život). Samotný kanibal nastupuje na scénu až v 51. minutě, a teprve posledních 30 minut na jeho zámečku mi přišlo jakžtakž zajímavých a konečně se tam něco děje, byť je to spíše komické než strašidelné (ten kanibalův olbřímí apetit - kdy dokonce v závěru začne požírat sám sebe, jak zobrazuje i mezinárodní plakát filmu - působí v posledku až komicky, protože je zřejmé, že nemůže být motivován hladem - kanibal se permanentně někým cpe, jako kdyby týden nejedl - nýbrž psychicky - ostatně film jeho kanibalismus vysvětluje jako následek psychického traumatu na moři po ztroskotání jeho plachetnice, po němž ze zoufalství zabil svou ženu bránící před sežráním tělo jejich mrtvého syna (který pravděpodobně zahynul následkem žízně na moři), což takto napsané celkem zní rozumně, ale v tom filmu je to podáno strašně nevěrohodně až komicky, což je důsledek mj. nevěrohodných gore efektů, kdy jsem se chechtal nahlas tomu, jak amatérsky to celé působí (btw. zaujalo mě, že stejný týpek, který hraje kanibala, byl současně i autorem scénáře). Navíc k tomu hraje i divný soundtrack,  a celé to vlastně nedává moc smysl, proč by hlavní postavě mělo to její bezuzdné vraždění tak dlouho procházet, a kam se poděla nějaká policie apod., takže nakonec jsem z toho měl bohužel spíše podprůměrný dojem, byť v závěru se to trochu vytáhlo nahoru, a králem filmů o kanibalismu pro mě nadále zůstává dokonalý (a na ČSFD zcela nedoceněný) Kanibal. (07.12.2021)