Režie:
Bennett MillerScénář:
Dan FuttermanKamera:
Adam KimmelHudba:
Mychael DannaHrají:
Philip Seymour Hoffman, Catherine Keener, Clifton Collins Jr., Chris Cooper, Bruce Greenwood, Bob Balaban, Mark Pellegrino, Marshall Bell, Amy Ryan (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Americký spisovatel Truman Capote (1924–1984) se proslavil především reportážním románem Chladnokrevně (1965, česky poprvé 1968), v němž sledoval vyšetřování vraždy kansaské farmářské rodiny z roku 1959. Dnes legendární knížka, zakládající žánr literatury faktu, líčí složitý sběr informací a postupnou proměnu spisovatele, který se nechá „vtáhnout do děje“ a ovlivňovat svými zdroji, především jedním z dopadených vrahů Perrym Smithem. Homosexuální Capote, do té doby populární hlavně v newyorských intelektuálních kruzích a zvyklý manipulovat se všemi okolo sebe, je hluboce zasažen zkoumanou tragédií a s uzavřeným Smithem, který dlouho odmítá mluvit o průběhu osudné noci, cítí hlubokou citovou spřízněnost. Snímek natočil debutující režisér Bennett Miller (nar. 1966) podle spisovatelovy biografie, již napsal v roce 1988 Gerald Clarke. Působivé dílo s přesně vystiženou dobovou atmosférou je postaveno na fenomenálním výkonu Philipa Seymoura Hoffmana v titulní úloze, vyznamenaném řadou prestižních cen (mj. Oscar, Zlatý glóbus, Cena BAFTA, Independent Spirit Award). Dobře mu sekundují i další herci, zejména málo známý Clifton Collins Jr. (vnuk populárního mexického herce Pedra Gonzaleze Gonzaleze) jako Perry Smith a Catherine Keenerová v roli Capoteho přítelkyně, spisovatelky Harper Leeové. Scénář napsal režisérův spolužák ze střední školy Dan Futterman, kterého známe jako představitele Vincenta Graye z populárního seriálu Soudkyně Amy. Ve stínu Capoteho vznikl konkurenční snímek o kontroverzním spisovateli, nazvaný Pochybná sláva (2006, Infamous), v němž titulní postavu neméně pozoruhodným způsobem ztvárnil anglický herec Toby Jones. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (309)
Již úvodní scéna dokáže navodit tísnivý pocit a přesvědčivou dobovou atmosféru. A když film takto vtáhne už první scénou, těžko mu pak něco vyčítat. Debutant Bennett Miller film ukočíroval pevnou rukou veterána, což by ale nebylo nic platné, kdyby tak excentrická hlavní postava, jakou Truman Capote je, byla zahrána byť jen průměrně. P.S.Hoffmanovo podání je bezchybné a o Capotem se díky němu dozvíte i věci, které ve scénáři snad ani nejsou. ()
Krásně natočené a nasnímané (prakticky neznámý režisér Bennett Miller a kameraman Adam Kimmel). Mimo klasicky výtečného Hoffmana a Coopera mě zaujal jeden z vrahů, Perry Cliftona Collinse Jr. Trochu mě zklamalo, že jsem ani v závěru nebyl schopný odhalit Capoteho skutečný charakter, ale možná to chtělo trošku víc číst mezi řádky. Každopádně mi ve finále zůstala hlava plná myšlenek a dobrý dojem z hodně kvalitní filmařiny. ()
Retro atmosféře náramně sluší obsazení Philipa Seymoura Hoffmana i mé oblíbené Catherine Keener, tempu a dynamičnosti ale na druhou stranu poměrně neprospívá režisér Bennett Miller. Stejně jako u jeho následujícího sportovního dramatu Moneyball kupí řadu scén bez šťávy, je chladný a v některých scénách až zbytečně nepřístupný. A stejně jako snímek s Bradem Pittem je i Capote silný v detailech, má jedno velké herecké eso v rukávu (nikoliv však oscarové eso!!!), ale ve výsledku není nikterak výjimečným nebo objevným snímkem. ()
Jelikož jsem film viděl s dabingem, lépe to hodnotit nedokážu. Phillip Seymour Hoffman je totiž gay a jako gay nejenom vypadá, on také tak mluví a pokud se nějaký člověk, co dabuje film, snaží mluvit jako teplouš, přijde mi to dost, ne zvláštní, ale přímo divný. Capote sám o sobě není špatný film a bylo vidět, že Phillip si jde pro Oskara. Ještě aby ne, kdo hraje teplýho, většinou nějakou tu sošku zkasíruje, ale tady se to nějakým zvláštním způsobem příliš nepovedlo. To také vesměs vysvětluje, proč mě film tak hrozně celý průběh nebavil. ()
Tohle byl asi (ale jen zatím) životní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který akademici právem ocenili zlatým plešounkem. Opět zahráno tak, jako bychom se dívali na Capoteho samotného. Já jsem absolutně propadla Hoffmanově brilantně vypiplané dikci a gestikulaci. To byl prostě koncert! Hned druhý den jsem letěla do knihovny a na stalo už mi leží "In Cold Blood". A ta kniha je vážně geniální. Filmem jako by Bennett Miller vzdal knize hold. A je to nejen vkusnou režií, za zmínku stojí i krásně smutná kamera, a hlavně hudba - melancholické piano vytváří pozadí pro příběh dvou vrahů, které nelituji, ale dokážu díky Capotemu pochopit, že i jim se dá odpustit. Přestože (či snad právě protože) Capoteho toto odpuštění stálo mnoho bolesti. ()
Reklama