Capote

Capote je slušný režijní debut Bennetta Millera s vcelku povedeným scénářem, který nám osvětlý vznik nejvýznamější knihy kontroverzního spisovatele Trumana Capoteho. Pravdou zůstává, že na snímku nejvíce zaujme brilantní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který už předtím zazářil, ale většinou v malých rolích. Po celou dobu si budete doslova užívat s jakou bravůrou zahrál Capoteho a budete si vychutnávat každý pohyb, pohled či promluvení. Oscar za hlavní herecký výkon skončil ve správných rukou. Výsledný film už taková sláva není a nebýt Hoffmanova výkonu, tak by skončil jako další průměrné drama. Tři hvězdičky za film a další za Hoffmana..... (05.02.2008)

Je dosť otázne, či bol v tomto filme Capote vykreslený ako kladná, alebo záporná postava. V každom prípade ako geniálna a lišiacky zmýšľajúca, chladná. O herectve Philipa Seymoura Hoffmana sa toho už popísalo dosť a myslím zaslúžene. Takže aj to prispelo už k fajn spracovaniu tejto filmovo náročnej témy, čomu zodpovedá aj nominácia za scenár. Ja som pravdu povediac o Capotem nevedel skoro nič, ale po tomto filmíku to budem musieť dohnať. Rovnako ako aj genialitu snímku, ktorá mi tiež ušla pomedzi prsty. 60%. (03.09.2006)

Do Capoteho příběhu lze proniknout úměrně tomu, jak divák akceptuje titulní postavu. Hoffman totiž předvádí téměř až extrém, kdy mě svým exhibicionistickým, byť jakkoli autentickým, vystupováním skoro až od filmu odpuzoval a zpět se mi přiblížil až díky vězeňským rozhovorům, kdy v důvěrných scénách konečně získá hloubku. Jeho rozšafnost se později ukazuje pouze jako obranná zbraň, ale přesto pro mě jeho pojetí zůstává až na samé hranici mezi přehráváním a uměleckým výkonem, naštěstí blíže druhé variantě. Někde mezi pak zůstává také samotný scénář. Zatímco hledání pravdy pro knihu je výborný námět a dostane se divákovi pod kůži téměř sám od sebe, pocity viny a naléhavost důsledků zdaleka takovou sílu nemají a protože závěr je téměř jenom o nich, vyšumí Capote ve chvíli, kdy se objeví závěrečné titulky. (27.09.2007)

Tohle byl asi (ale jen zatím) životní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který akademici právem ocenili zlatým plešounkem. Opět zahráno tak, jako bychom se dívali na Capoteho samotného. Já jsem absolutně propadla Hoffmanově brilantně vypiplané dikci a gestikulaci. To byl prostě koncert! Hned druhý den jsem letěla do knihovny a na stalo už mi leží "In Cold Blood". A ta kniha je vážně geniální. Filmem jako by Bennett Miller vzdal knize hold. A je to nejen vkusnou režií, za zmínku stojí i krásně smutná kamera, a hlavně hudba - melancholické piano vytváří pozadí pro příběh dvou vrahů, které nelituji, ale dokážu díky Capotemu pochopit, že i jim se dá odpustit. Přestože (či snad právě protože) Capoteho toto odpuštění stálo mnoho bolesti. (01.04.2006)

Kniha Chladnokrvne patrí do Top 100 kníh z mojej knižnice. Plný počet hviezdičiek som dal aj jej vynikajúcej Brooksovej adaptácii z roku 1967. Raňajky u Tiffanyho znesiem iba vo filmovej podobe vďaka obľúbenej Audrey Hepburn. Ďalšie knihy, ako napr. Lúčna Harfa som tuším ani nedočítal. Z toho je zrejmé, s akým záujmom som pristupoval k filmu Capote, ktorý sa zaoberá spisovateľovým životom od okamihu, keď ho upútal článok o vražde Clutterovcov až po popravu páchateľov. Moje sklamanie z nudného filmu o odpornom pupušovi bolo veľké a dabing ho ešte pritvrdil. Film nezmenil môj obdiv ku knihe, iba mi zhnusil jej autora. A pretože neviem, či je umením zahrať takú kreatúru, v celom filme ma zaujala iba Catherine Keener. (01.09.2011)