Capote

Jako biografie geniálního spisovatele příliš ploché a jako film o románu zase bezobsažné. Capoteho tvůrčí genialita se zde omezuje na několik chabých zmínek o jeho předchozím díle a samotné vytváření toho nejzásadnějšího nezajde dále, než kolik je schopen si divák utvořit po přečtení Chladnokrevně samotného, popř. shlédnutí Brooksova stejnojmenného filmu. Stominutová homosexuální kreace Phillipa Seymoura Hoffmana se tak stává pouze snaživou pózou, která by možná provokovala v 60. letech, ale nikoliv dnes. Výsledek je pouze prázdná bublina, kvůli níž se v době uvedení křepčilo víc, než kolik si možná zasloužila a naopak jako pocta geniálnímu vypravěči, potažmo románu, je to asi stejně tak působivé a originální, jako kus mramorové desky. (06.05.2007)

Tak to, že Phillip Seymour Hoffman patrně nemůže být potomek lidského pokolení, ale jakési nadpozemské rasy, už vim docela dlouho. Oprostím se tedy od jeho (nadbožského) hereckého výkonu... on stejně jinak hrát neumí. Film Capote šikovně dodržuje tu syrovou realistickou stylistiku, typickou pro ústřední knihu hlavní postavy. Daří se mu využít ponurou atmosféru celého snímku k tomu, aby síla určitých scén měla sílu úderu blesku z čistého nebe. Neuhýbá kamerou a neglorifikuje. Z toho filmu jsem měl pocit, jako by za kamerou plachtil smrťák. Smrdělo z toho všeho umírání. (05.08.2011)

Kdybych si před shlédnutím snímku nepřečetl jméno režiséra, téměř bych si vsadil na jméno... P. Sorrentino. Hodně podobný rukopis a to včetně pojetí hlavní role P.S. Hoffmanem, které je v dosti ohledech podobné projevu Toniho Servilla. Dva v dosti ohledech podobné lidské příběhy a přitom tak rozdílné osudy. Na jedné straně uznávaný spisovatel, co cítí příležitost napsat knihu, na kterou (a tím pádem i na něj) lidé jentak nezapomenou, na straně druhé, vrah (vězeň) čekající na odsouzení (vykonání trestu) mezi sebou vedou dlouhé dialogy, odkrývají svoje minulosti a dozvídají se o tom druhém (a zároveň sami o sobě) spoustu nových informací. Capote je stále více fascinován osobou jménem Parry Smith, až se jejich osobnosti téměř prolnou a vy si s postupujícím časem říkáte (kladete otázku), kdo z těch dvou je větší zrůda. Zda vrah Parry Smith, či Truman Capote čekající jako sup na Parryho smrt, aby mohl dokončit svou knihu, ale zároveň (tváří v tvář posledním společným okamžikům) si uvědomuje, že mu Parryho osud není zcela lhostejný a zároveň jako by si vše (před sebou samým) snažil ospravedlnit. Byť svědomí je mrška proradná, kterému člověk neporučí. Odpověď (úsudek) nechť si každý vysloví (udělá) sám. Menší výhrady bych měl (zejména mohlo být odkryto (nakouknuto) mnohem více z (do) komplikované osobnosti samotného Capota) a troufám si (zde) tvrdit, již v úvodu mnou zmiňovaný P. Sorrentino, by dokazál z tématu "vyždímat" víc, nicméně zároveň přiznávám, jedná se o debut jako řemen a rád si počkám na další Miller(ův) chystaný snímek Moneyball http://www.csfd.cz/film/255150-moneyball/videa/ . 88,8% p.s. knihu si sebou určitě přibalím na chystanou dovolenou..... (29.08.2011)

pár týždňov pred týmto filmom som videl "To Kill a Mockingbird" - film (resp. kniha) ktorá je s týmto tak trochu spojená - a až pri tomto filme som zistil (ja nevzdelanec) že Harper Lee je (či vlastne bola) žena - a ak mám veriť tomuto podarenému biopicu, tak fakt pekná žena (prečo som si len kvality krásnej ba priam nádhernej Catherine Keener všimol až teraz?). Každopádne však ide o ďalší príklad toho, že pán Philip Seymour Hoffman je excelentný herec (mňa osobne v tom utvrdzuje riadna kopa filmov) podobne ako sekundujúci Chris Cooper plus veľmi pomalá no sugestívna sonda do spoločnosti a do krízového obdobia nielen amerických dejín ale aj jednej z jej najväčších literárnych odobností. Doposiaľ som o človeku menom Truman Capote vedel len to, že je to americký spisovateľ, ktorý napísal prvý non-fiction román "Chladnokrvne" (okrem rôznych poviedok a Raňajok u Tiffanyho) no tento film . . . tento proste vniesol trochu viac svetla, trochu iný pohľad . . . Nie je to úplne životopisný film, každopádne celkom dramatický a precízne natočený skutočný príbeh a jedna veľká lahoda pri sledovaní P.S.Hoffmana, ako sa suverénne zhosťuje portrétu najpopulárnejšieho amerického spisovateľa druhej polovice 20. storočia. (29.07.2006)

Jelikož jsem film viděl s dabingem, lépe to hodnotit nedokážu. Phillip Seymour Hoffman je totiž gay a jako gay nejenom vypadá, on také tak mluví a pokud se nějaký člověk, co dabuje film, snaží mluvit jako teplouš, přijde mi to dost, ne zvláštní, ale přímo divný. Capote sám o sobě není špatný film a bylo vidět, že Phillip si jde pro Oskara. Ještě aby ne, kdo hraje teplýho, většinou nějakou tu sošku zkasíruje, ale tady se to nějakým zvláštním způsobem příliš nepovedlo. To také vesměs vysvětluje, proč mě film tak hrozně celý průběh nebavil. (23.05.2011)