Capote

Celý elegantně, až trochu chladně, natočený snímek utáhne Philip Seymour Hoffman. A to nejenom mistrovským herectvím, ale i skvěle napsaným charakterem, který mu umožnil předvést třaskavou směs protichůdných emocí spojených se vznikem jedné přelomové knihy. ____ Capote netvořil román Chladnokrevně někde v klidu za stolem, ale ve vězení při rozmluvách s brutálními vrahy, s vyšetřovateli, se svědky a s pozůstalými po obětech nesmyslného a krutého zločinu. ____Román patří ke světové literatuře, ale jak by se dívala vyvražděná farmářská rodina na to, že o jejich hrozném konci si čtou školáci v rámci povinné četby? Co přátelé rodiny, jak na ně působí román, který tuhle událost neustále připomíná? A co sám spisovatel, který vstoupil do děje a stal se významnou postavou tragického příběhu? Proslavil se jako sup hodující na cizím neštěstí nebo vzdal hold nenápadné rodině z jihu, na jejíž konec by, nebýt románu, už skoro nikdo nevzpomněl? Etická rovina vzniku knihy je silně problematická. ______ Capoteho vztah s jedním z vrahů překročil očekávané pracovní setkání. Stali se ... Čím se sobě vlastně stali? Pro vězně byl Capote přítelem, který mu zpestřuje život za mřížemi a ukazuje mu jiný svět, než zbídačení a ubohost. Čím byl vězeň pro Capoteho? Právě v tomhle Hoffman exceluje, nenabídne jedno vysvětlení, jednu příčinu nebo jasný postoj spisovatele. Předvádí různorodou směs emocí, které se spolu sváří - touha po slávě a zároveň spřízněnost, kterou cítil k vězni. Rozpor mohl spisovat logicky vyřešit pouze tím, že zradí jedno nebo druhé. A protože je obojí zrada sama na sobě, odnesl si Capote ze svého slavného románu zranění, které se snad nikdy nezhojilo. ___ Hoffman je jako Capote perfektním. rozumím jeho protichůdným pohnutkám, ze kterých nebyla cesta ven. (11.03.2015)

Jako biografie geniálního spisovatele příliš ploché a jako film o románu zase bezobsažné. Capoteho tvůrčí genialita se zde omezuje na několik chabých zmínek o jeho předchozím díle a samotné vytváření toho nejzásadnějšího nezajde dále, než kolik je schopen si divák utvořit po přečtení Chladnokrevně samotného, popř. shlédnutí Brooksova stejnojmenného filmu. Stominutová homosexuální kreace Phillipa Seymoura Hoffmana se tak stává pouze snaživou pózou, která by možná provokovala v 60. letech, ale nikoliv dnes. Výsledek je pouze prázdná bublina, kvůli níž se v době uvedení křepčilo víc, než kolik si možná zasloužila a naopak jako pocta geniálnímu vypravěči, potažmo románu, je to asi stejně tak působivé a originální, jako kus mramorové desky. (06.05.2007)

Upřímně mě první hodina zase tolik nezaujala, ale po přerušení a surfování na netu, abych si o tom díle a samotném autorovi něco přečetla, jsem to dokoukala a hned mi to nejen začalo dávat větší smysl, ale dokonce se mi i ta druhá půlka docela líbila. Co bych však musela vychválit, i přesto, kdyby se mi ten film nelíbil, byl výborný výkon Hoffmana. 4* (09.02.2014)

Ne klasicky vystavěný biografický příběh, ale zásadní kapitola z Capoteho života. Film je vlastně rekonstrukcí rekonstrukce - vypráví o tom jak Capote píše o Holcombské vraždě. Tvůrci kladou velký důraz na morálku a svědomí spisovatele. Capote je prezentován jako komplikovaná osobnost - na jedné straně citlivý, nadaný (úžasná paměť), odlišný člověk, na straně druhé bezskrupulózní lovec co největšího množství informací zneužívající vraha Perryho Smithe. Film tak přináší nejen cenné faktické informace (i když některé jsou zkreslené a záměrně skandalizované - především Capotův homosexuální vztah k Perrymu), ale stává také se mementem spisovatelské (a vůbec umělecké) profese. (19.06.2006)

Když dva dělají totéž, není to totéž, aneb Capote (2005) vs Infamous (2006). Infamous je pojato v mnohem lehčím duchu, hlavně začátek je skoro jako nějaká komedie. Celkově je Infamous dobrý film, ale divák se musí ptát, proč to vůbec někdo točil? Nejde jen o to, že se zabývají jednou, skutečnou osobou, ale zachycují naprosto stejné období, vedlejší role, mají naprosto stejnou strukturu a některé záběry či dialogy jsou takřka totožné!! Vážnější styl Capoteho k tomuto tématu sedne lépe, přecejen jedná se zde o čtyřnásobnou vraždu. Dokonalý a právem oceněný Philip Seymour Hoffman pojal svého Trumana mnohem lidštěji, nejednoznačtěji a tudíž zároveň i s jeho chybami a nehezkými charakterovými vlastnostmi, třeba vychloubáním, lhaním, sobeckostí a samolibostí... Zmíněná komičnost Infamous je dána třeba už rolí komediálního herce Jeffa Danielse v roli šerifa, v Capotem ztvárněném "vážnějším" hercem, Chrisem Cooperem. Je možné říct, že Capote je "lepší" film, než Infamous, ale nelze říct, že by Infamous byl film "špatný". Jen mi pořád nedochází smysl jeho vzniku, který se mi zatím nepodařilo vypátrat, stejně jako to, zdali tvůrci Infamous viděli film Capote v průběhu natáčení svého díla, protože obě díla jsou si opravdu neuvěřitelně podobná. Přinejmenším zajímavé je ale to, že obě díla se v zobrazení osudné noci 15.11.1959 v některých podstatných detailech dost liší! Toto je opravdu výborný film, který vám nesmí uniknout. PS: Je pozoruhodné, jak se film obratně vyhýbá otázce trestu smrti. (09.04.2008)