Capote

Retro atmosféře náramně sluší obsazení Philipa Seymoura Hoffmana i mé oblíbené Catherine Keener, tempu a dynamičnosti ale na druhou stranu poměrně neprospívá režisér Bennett Miller. Stejně jako u jeho následujícího sportovního dramatu Moneyball kupí řadu scén bez šťávy, je chladný a v některých scénách až zbytečně nepřístupný. A stejně jako snímek s Bradem Pittem je i Capote silný v detailech, má jedno velké herecké eso v rukávu (nikoliv však oscarové eso!!!), ale ve výsledku není nikterak výjimečným nebo objevným snímkem. (07.05.2012)

Již úvodní scéna dokáže navodit tísnivý pocit a přesvědčivou dobovou atmosféru. A když film takto vtáhne už první scénou, těžko mu pak něco vyčítat. Debutant Bennett Miller film ukočíroval pevnou rukou veterána, což by ale nebylo nic platné, kdyby tak excentrická hlavní postava, jakou Truman Capote je, byla zahrána byť jen průměrně. P.S.Hoffmanovo podání je bezchybné a o Capotem se díky němu dozvíte i věci, které ve scénáři snad ani nejsou. (30.07.2008)

Malý nesympatický škrček s pisklavým hlasem a podivnými manýry Philipa Seymour Hoffmana je postava, která je ztvárněna pěkně a současně z ní není možné mít dobrý pocit. Nějak podobně je to s tímhle odosobněným dramatem, které je solidně upovídané. Dostáváme se na farmu, kde došlo k čtyřnásobné vraždě a nesympatický novinář a spisovatel Truman Capote chce o tomto zločinu sepsat kvalitní knihu. Mě film moc nezaujal, abych napsal pravdu, a docela se vlekl i přes kvalitní výkon hlavní postavy, precizní kameru i dokonalou výpravu. Nuda zkrátka převládala a u mě je rozhodující, jak se u filmu bavím. A tady to bylo na 50% (07.06.2012)

Capote mi bez varování a naprosto vyrazil dech. Tohle jsem skutečně nečekala. Nevím, co dřív chválit. Asi to, co mi tenhle film zasadilo do kraje nezapomenutelnosti (že si při své upadající paměti troufám) - a tím je kromě brilantního scénáře výkon Philipa Seymoura Hoffmana, herce, kterého jsem si mockrát všimla a řekla si, jak je škoda, že dostává jen malé role, protože i z nich dovedl vykřesat .... prostě jiskru - namátkou hustý Lester Bangs v Na pokraji slávy. Jeho Capote - a budiž stokrát pochválen, kdo dostal nápad ho do té role obsadit - byl neuvěřitelný. Jak se choval, jak mluvil (a jak se zmiňoval, že ho podle toho lidi unáhleně hodnotí) a hlavně jak nejednoznačné pohnutky ho vedly trávit čas rok za rokem s vrahem, pronikat do jeho psychiky a nechat pocuchat svou - "Vlastně jsme si hodně podobní, jako bychom žili v jednom domě, jen jednoho dne on vyšel zadním vchodem, zatímco já předními dveřmi" - a k tomu být pod tlakem vlastní sebestřednosti, když poprava je odkládána a román nemá dosud konec a nemůže být vydán. Tu škálu - účast, soucit, sobectví, povrchnost - Hoffman s přehledem zahrál a Oscar nemohl být v jiných rukou zaslouženější. Román Chladnokrevně jsem nečetla, ale jsem do něj celá žhavá, protože mě kniha, která "měla způsobit revoluci v literatuře a stylu psaní" hodně zajímá. A muž, který ji napsal, též. (06.09.2006)

To, že Hoffman dvě hodiny mluví jako teplouš (kterého vlastně i hraje) ještě neznamená, že předvádí výkon hodný Oscara, či nominace. To, že se snímek snaží být věrohodné autobiografické drama o světovém pisálkovi ještě neznamená, že půjde o kultovní dílo, které se zapíše do dějin. Není biografie jako biografie. Někteří režiséři dokážou dát takovýmto projektům neskutečnou šťávu a v relativních mezích i invenci a dynamičnost, někteří to nedokážou. V druhém případě je to tak pouze jen suchá expozice, jejíž strohá a emocionálně odtažitá výpoveď vydrží v paměti ledatak několik minut po ouvertůře. U Capoteho mi vydržela asi tak dvacet vteřin. Jeden z nejnudnějších a nejnestravitelnějších projektů roku. (04.06.2008)