Der Klavierstimmer der Erdbeben
The Piano Tuners of Earthquakes
L’Accordeur de tremblements de terre
Obsahy(1)
Hypnotický zážitek z ostrova vzdáleného všem zákonům naší reality, jak ho vysnili nejvýznamnější surrealističtí tvůrci post-švankmajerovské generace. Dr. Droz touží navždy zachovat hlas pěvkyně Malvíny, kterou v den její svatby usmrtil a unesl. Pomoci mu v tom má geniální „ladič pian zemětřesení“. Nádherná obraznost snímku, která vytváří svět kdesi mimo naše chápání, odkazuje především k animátorským kořenům tvůrců. (Febiofest)
(více)Recenze (20)
VIZUÁL +, OBSAH -. Skoky v čase, sny, hypnózy, intriky, velmi podobné postavy (navíc maskované). Asi nebude moc překvapivé, když prozradím, že jsem se vůbec neorientoval. Jenže totéž přiznávají i obdivovatelé tohoto kousku! Vysvětluju si to tak, že to jsou pozéři. To mě má po sto minutách uspokojit, že "ten film nemá dávat smysl", a "hledat ve všem nějakou příčinu je přízemní"? Jestli jsem nějakého pozéra urazil, tak ať (mi napíše do pošty a já se mu omluvím). ()
Nemám nejmenší tušení, o čem ten film byl, protože, přesto, že jsem na něm byla v kině, tak jsem u něj během 5 minut usnula. Inu, dala jsem tomu druhou šanci a vydala se na něj do kina znovu. A ano, neuběhlo ani 5 minut a vzbudili mě až při vyklízení sálu. Krom tohoto filmu jsem nikdy u filmu neusnula, natož v kině... ()
Amira Casar coby femme fatal bylo jméno, které mě nalákalo na tuto bizarní, snovou, mnohavýznamovou hříčku pánů Quayů. Poměrně náročné pokoukání to bylo a mnohdy jsem tápal a hledal významy poselství. Naštěstí toto extravagantní dílo, možná až tak nevyžaduje pochopení, jako spíš uznání a to mu já uděluju 85% ()
"Nejracionálnější iracionalita." K filmu se zatím vyjadřovat nebudu, plánuji ještě nějaké další shlédnutí, ale poznámka k distribuci: NFA koupilo a otitulkovalo používanou filmovou kopii jen pro vlastní použití, což je postup, se kterým jsem se zatím nesetkala - nevíte někdo, jestli to je běžné? Na jednu stranu je super, že aspoň něco (já vím, že peněz není nazbyt), ale zároveň mě to štve, protože kdybych náhodou nebyla v Praze, tak o tom ani nevím; je to vylučování klubových diváků jinde po republice. ()
To, že jsou bratři Quayové fascinovaní Švankmajerem je známý fakt a tady je to v nejedné scéně dost vidět. Taky je v tom znát jistá inspirace Greenawayem. Problém je v tom, že na rozdíl od těchto dvou režisérů to Quayové nedokázali podat. Možná jsem jediný, ale mě to nepřišlo ani snové, ani nádherné, ale spíš... ne amatérské, ale nepovedené. I přes pár zdařilých částí je pořád moc znát, že to pozadí je greenscreen a to je prostě špatně, protože kvůli tomu jsem se do toho nedokázal ponořit. Ten příběh sám o sobě špatný není (ačkoli opravdu připomene Tajemství hradu v Karpatech) a má nejeden chytrý dialog (nebo monolog), ale je znát, že ho Quayové chtěli natáhnout na co nejdelší stopáž, takže některé scény jsou zbytečně dlouhé. Bohužel pak celý film na mě působil dlouze, takže jsem se pochopitelně nudil. A ten svět se dal taky mnohem víc domyslet. Myslím, že Ladič pian zemětřesení by v rukou třeba Greenawaye vypadal mnohem líp, mnohem poetičtěji a měl i větší hloubku, ale v podání bratří Quayů se to fakt moc nepovedlo. Tím je ale nechci odsoudit, třeba mají talent na krátké a středometrážní filmy - na ty se teprve chystám. 2* ()
Reklama