Der Klavierstimmer der Erdbeben
The Piano Tuners of Earthquakes
L’Accordeur de tremblements de terre
Obsahy(1)
Hypnotický zážitek z ostrova vzdáleného všem zákonům naší reality, jak ho vysnili nejvýznamnější surrealističtí tvůrci post-švankmajerovské generace. Dr. Droz touží navždy zachovat hlas pěvkyně Malvíny, kterou v den její svatby usmrtil a unesl. Pomoci mu v tom má geniální „ladič pian zemětřesení“. Nádherná obraznost snímku, která vytváří svět kdesi mimo naše chápání, odkazuje především k animátorským kořenům tvůrců. (Febiofest)
(více)Recenze (20)
Takhle by to asi dopadlo, kdyby remake československého Tajemství hradu v Karpatech natočili Lynch napůl s Greenawayem a pro animace angažovali Švankmajera. Popravdě mi nejvíc vadila celá ta studiovka s doanimovanými obrazy do zelených pláten, vždycky to vypadalo a vypadá neživotně, bez perspektivy.S mytologií v pozadí se taky dalo víc vyhrát. Popravdě, kdyby ten námět někdo natočil "normálněji", ale klidně s použitím skutečně snových pasáží, líbilo by se mi to daleko víc. Tím normálněji myslím, že by scénář psal skutečný scenárista a k ruce měl pořádného dramaturga, a kameraman by poslal režiséry se zeleným pozadím do pr.dele a šel by to natočit klidně do kanadských lesů, kde zatím filmaři nemusejí za pronájem platit, ale obraz má sovu hloubku a perspektivu. ()
Amira Casar coby femme fatal bylo jméno, které mě nalákalo na tuto bizarní, snovou, mnohavýznamovou hříčku pánů Quayů. Poměrně náročné pokoukání to bylo a mnohdy jsem tápal a hledal významy poselství. Naštěstí toto extravagantní dílo, možná až tak nevyžaduje pochopení, jako spíš uznání a to mu já uděluju 85% ()
Quayové. Celovečerní. Ber nebo nech být. pozn. ke komentáři o distribuci NFA - film je normálně k dispozici pro jakékoliv kino, které má smlouvu s NFA. Jenže to skoro nikdo neví - NFA nemá PR jako ostatní distributoři - maximálně dramaturgové filmových klubů nebo osvícení vedoucí kin (kterých dnes moc není). ()
Film plný odkazů a citací. Možná právě v tom trochu připomene Draculu od Coppoly. A ty problémy jsou zde vlastně docela podobné. Film se proměňuje v kýč, klišé příběhů a rádoby působivých kompozic. Snová rozestřenost obrazu připomenu francouzský filmový impresionismus (stejnak i některé odkazy), ale v tomto filmu a v dnešní době to působí už jen lacině. Stejně tak jistě záměrný mix všech možných výtvarných stylů nedrží pohromadě a člověk má občas dojem, že kouká spíš na depresivního Disneyho. Režiséři v programu Ponrepa hovoří o představě Dreyera, který jim snad sedí na rameni a hodnotí jejich filmy. A já věřím, že jen zděšeně kývá hlavou. Doufal jsem v surreálnost, ale film je skutečně velmi dějový... Film mě neoslovil, nedotknul se mě a citace fakt dobrých starých filmů ani nezahřáli. Nejlepší na filmu nakonec byl předfilm Rampa od Chrise Markera, který strká předigitalizovaný a vykýčovaný film do kapsy. ()
VIZUÁL +, OBSAH -. Skoky v čase, sny, hypnózy, intriky, velmi podobné postavy (navíc maskované). Asi nebude moc překvapivé, když prozradím, že jsem se vůbec neorientoval. Jenže totéž přiznávají i obdivovatelé tohoto kousku! Vysvětluju si to tak, že to jsou pozéři. To mě má po sto minutách uspokojit, že "ten film nemá dávat smysl", a "hledat ve všem nějakou příčinu je přízemní"? Jestli jsem nějakého pozéra urazil, tak ať (mi napíše do pošty a já se mu omluvím). ()
Galerie (10)
Photo © Zeitgeist Films
Reklama