Mnichov

"Mnichov" Stevena Spielberga jsem očekával s nemalým napětím. Nejen proto, že klasik americké kinematografie svým posledním filmem "Válka světů" ukázal, že dovede brilantně pojmout i téma řekněme brakové. S napětím jsem očekával, jak se Žid Spielberg vypořádá s tak palčivou a bolestivou otázkou, jakou je vztah Izraele k terorismu. Nejsem zklamán. Naopak. Jsem zaskočen a emocionálně nevídaně zvalchován. Rozsahem je "Mnichov" typickým zástupcem Hollywoodu posledních let – masivní stopáž přeje slabším místům, mnohomluvům, ztrátám tempa. Přesto filmař Spielbergovy extratřídy dokáže rozumně vybalancovat adrenalin a ideu, aniž by jedno či druhé příliš utrpělo. "Mnichov" tak střídá adrenalinové sekvence jednotlivých nájemných vražd s vyklidněnými meditativními úseky, v němž hrdinové přemítají o etice, právu a spravedlnosti. Střídání obou pasáží je někdy strhující (to když se idea prolne do akční sekvence, jak je tomu např. při athénské akci), někdy působí "etické" úseky až příliš rozmáchle a ztrácejí vnitřní napětí. Je neobyčejně chválihodné, že se Spielberg v mezích možností vyhnul jednoznačné odpovědi na palčivou otázku "kdo je vinen". Jeho jedinou odpovědí je hrdina Evram v naprosto strhujícím provedení (troufám si už říci) herecké osobnosti Erica Bany. V něm je veškerá dvojsečnost spravedlnosti i otázka morálky spojena do strhujícího dilematu člověka, který ve snaze ochránit domov tento ztrácí, společně se svojí identitou i svým židovstvím. Iluze o spravedlivé odplatě se zvrhává v marný hon za jakýmsi vyšším právem pomsty, do rostoucího seznamu mrtvých na obou stranách, do duševní černé díry, v níž mizí vše, oč se člověk opírá... Čekáte-li rekonstrukci mnichovských událostí, budete zklamáni. Scénář tragédii umně rozkládá do ubíhajícího děje – od prvotního seznámení skrze dobové reportáže až po strhující a zničující finále, které nazíráme jakoby skrze Evramovy představy. "Mnichov" obsahuje několik silných momentů, které ve mně probudily nečekané erupce emocí (Evram, který poprvé slyší hlas své dcery, milostná scéna prolnutá s masakrem rukojmích). Obsahuje také několik momentů, které jsou jakoby navíc, kdy se narativní koncentrace trochu rozptyluje. Ovšem jako celek je to snímek neobyčejně konzistentní, a to i po myšlenkové stránce, která se ze všech sil snaží nekategorizovat a vyhnout se stereotypům. "Mnichov" je velice působivý a silný film. Na jedné reálné události reflektuje všechnu zvrhlost a absurditu jedné z nejhorších krizí humanity dneška. To nejhodnotnější z něj je však právě osobní příběh Evrama, v němž se vše důležité bezprostředně zrcadlí. Přidám ještě výtečný soundtrack Johna Williamse, výtečnou kameru Janusze Kaminského a překvapivě dobrého Daniela Craiga. A znovu zdůrazním Stevena Spielberga, který dokonale prolnul řemeslnou vyzrálost se sebevědomím filmaře, který ví, co chce sdělit. (03.02.2006)

Dlouho mi Mnichov unikal, ale včera jsem narazil na film v televizi, tak jsem to konečně zkouknul. No a mám pocit, že kdyby mi film unikal i nadále, tak by to žádná velká škoda nebyla. Občas se teda ve filmu najde nějaká opravdu dobrá a precizně natočená akčnější scéna, ale jinak je to po většinu času takový typicky Spielbergovsky ukecaný a rozvleklý. Navíc tentokrát tomu moc nepomohlo ani herecký obsazení. Eric Banán nebo Daniel Craig jsou mi strašně nesympatický. To už snad radši Toma Hankse. A ostatní herce pomalu ani neznám. A ještě vypadaj všichni stejně a pletli se mi mezi sebou. V těch téměř 3 hodinách se teda najdou určitý pasáže, který mě bavily, ale film by potřeboval tak o hodinu zkrátit. (21.08.2022)

V případě Mnichova je možné a dokonce žádoucí srovnání s nedávno natočeným Baader Meinhof Komplexem. Zatímco německý snímek je precizní analýzou jedné teroristické organizace a dokáže do jednoho celovečerního filmu vměstnat její vznik, éru největších úspěchů a zároveň porážku a činí tak velmi komplexním způsobem, když na první místo staví analytický pohled na úkor zábavné složky, Spielberg použil známý teroristický čin jako východisko k natočení dramatu, které chce na prvním místě bavit diváka a zaujímat určité etické postoje. Určitě nejde o hodnověrný snímek z hlediska historické přesnosti už proto, že neexistují doložitelné dokumenty - tajné služby a teroristické organizace obvykle veřejnosti detaily svých operací neprozrazují. Agent Mossadu, který sloužil jako předobraz hlavního hrdiny, ostatně poznamenal, že charakter jeho hereckého představitele se výrazně lišil od jeho vlastních myšlenkových pochodů a konkrétního jednání a film určitě není hodnověrným přepisem událostí. Spielbergův přístup je sice divácky vděčný, ale z mého pohledu je jednání izraelského komanda zatížené neprofesionalitou a v řadě detailů nedůvěryhodné. Scénárista se až příliš inspiroval špionážními popkulturními thrillery typu Ronin, např. si jen těžko dokážu představit, že by špičková tajná služba Mossad, která je spolu s východoněmeckou Stasi považovaná za absolutní vrchol tajných služeb 2. poloviny 20. století, byla závislá na spolupráci s pro ně neznámou soukromou organizací s neurčitými cíly a nevypočitatelným chováním. Po herecké stránce jde o kvalitní projekt. Scénář i režie jsou tradičně, jak je u Spielberga zvykem, na vysoké úrovni. Takové nečekané setkání členů komanda se skupinou bojovníků OOP s řadou vybroušených dialogů a scénou soupeření o rozhlasový přijímač je samozřejmě divácky vděčné a dramaticky rafinované. Stejně tak zpracování jednotlivých teroristických útoků, poprav a soubojů potěší jak tradičního žánrového fanouška tak i diváka, který nehledá jen jednorozměrnou akční podívanou. Celkový dojem: 85 %. (08.08.2009)

Olympijské hry v Mníchove 1972. Po teroristickom útoku na izraelských športovcov pripraví vláda plán na pomstu. Na jej vykonanie je najatých päť mužov. Viac než tradičným thrillerom je toto ďalšie Spielbergove majstrovské dielo komentárom k politickej situácii v polovici minulej dekády. Štýlovo je zakotvený v sedemdesiatych rokoch a okrem potreby dialógu nad súčasným stavom sveta prináša hromadu nezabudnuteľných scén a skvelých hereckých výkonov. Remeselne brilantný kúsok ocenený piatimi nomináciami na Oscara. (07.12.2017)

Brilantní řemeslo bez kapky emoce. Spojení tak závažného tématu s touto režijní personou slibovalo emocemi natřískanou podívanou, ale místo toho jsem byl svědkem neúměrně natahované podívané o pomstě, která sice měla být chladnokrevná, ale ani jedna scéna nedokázala oslovit. Spielberg chtěl „politicko-špionážní“ trhriller, který by říznul dramatem o mezilidských vztazích, ze kterých mělo plynout ponaučení o tom, že „násilí jenom plodí další násilí“. Film obsahuje oboje, ale ani jedna složka nefunguje tak jak by měla. Spielberg se neuhlídal a v přemrštěné stopáži se snaží vytvářet morální agitku nejenom pro židy, ale pro všechny lidi, a přitom se mu kostra příběhu rozpadá pod rukama a dojem celistvosti získá divák pouze v případě čistek palestinských teroristů, které jsou však jen čistým řemeslem, ničím jiným a tím se vlastně dostávám na začátek svého komentáře (24.03.2006)